Pes - nejlepší přítel člověka
Těhotné, miminka, děti zdravé, děti nemocné, rodiče, to vše tu máme. Ale ještě jeden člen pořádné rodiny tu chybí. Sice není člověkem, ale provází ho už více než 10 000 let, mnohdy se o něm říká, že je našim nejlepším přítelem, zůstává při nás věrně, i když nás jiní opouštějí.
Říká se, že to jak svět vidíme a vnímáme je podmíněno tím, jací jsme my sami, jaké máme zkušenosti, výchovu a v neposlední řadě jaké máme geny. Platí to i pro psí svět?
Geny nás tvoří, že tím jsme my, náš temperament, který dostaneme do vínku při narození. Určitě zkušenosti a výchova nás formuje. My lidé se rozvíjíme, hledáme poznání, hledáme sami sebe, učíme se sebeovládání.
Psi se také narodí s jistým temperamentem a změnit ho je nemožné. Můžeme ho také jen vychovávat a co je důležité, měli bychom zaměnit jeho dominanci za submisivitu.
Pes není totiž uzpůsoben k tomu, aby nesl odpovědnost za nás v našem civilizovaném světě. My jsme si ho pořídili, tak tu odpovědnost musíme nést my - lidé.
Přestože jsme vlka vzali z jeho smečky před tisíci lety, smečku z jeho mysli vzít nedokážeme. Je naprogramován tak, aby v ní fungoval a snažil se ne o své, ale hlavně o "její" přežití. Jeho instinkt mu říká: smečka (ať už se skládá z jednoho člověka a jednoho psa nebo pěti lidí a dvou psů nebo dvaceti lidí a osm psů je jedno) musí mít svou hierarchii, svého "alfa" vůdce, který je nejšikovnější, nejrychlejší a nejsilnější.
Tak například v rodině, manžel a manželka, jsou alfa, děti jsou privilegovanými členy - potomci vůdců, kteří mají také vyšší postavení a na nejnižším stupínku jsou psi.
To neznamená v jejich pojetí, že jsou něco méně. Psi netouží po demokracii, potřebují však vědět, kde jejich místo je. Pokud je to pro ně jednoznačné, jsou vyrovnanými, spokojenými tvory.
Pokud však pes vycítí, že nejsme opravdovými vůdci jeho smečky, bude se snažit vzít odpovědnost na sebe. Ne proto, aby nám dělal naschvál, ale proto, že smečka potřebuje vůdce na přežití.
V čem je vnímání psa odlišné od toho lidského?
Pes, když se narodí, nevidí a neslyší. Jediné na co se může spoléhat, je jeho čich. (My lidé máme 5 milionů čichových receptorů, průměrný dospělý pes jich má kolem 220 milionů)
Až po 15 dnech se mu otevřou oči a až po 20 dnech mu začne fungovat sluch.
Ale pozoruje, jak my lidé komunikujeme s našimi psy?
Mluvíme na ně, dáváme jim příkazy, vnucujeme jim naši lidskou psychologii místo zvířecí, která je jim vlastní.
Představte si, že byste se měli učit japonštinu nebo čínštinu. Určitě by vám to dalo zabrat a potřebovali byste roky studia. Možná by se vám to vcelku podařilo, protože je to také řeč člověka. No vezměte si psa, který se má učit: "sedni", "lehni", "zůstaň ", když to je řeč totálně odlišného živočicha.
Co však pes může chápat je řeč našeho těla, tón našeho hlasu. Naše energie, kterou na něj kladem je univerzální a té porozumí každý živočich.
Takže: 1. ČICH, 2. ZRAK, 3. SLUCH - to je pořadí smyslů, kterými psi komunikují.
Autor: Lenka Kostková
