Beduínskou stezkou v Petře
Skalní město Petra, které kdysi bývalo hlavním centrem nabatejské arabské obchodní říše, a které je známé svými chrámy vysekanými do skály, přiláká každý rok více jak 600 tisíc návštěvníků.
Avšak mimo hluboké údolí, které představuje hlavní turistickou trasu, se vine skrz rezavě rudé útesy celá síť klikatých beduínských cestiček, kozích stezek a rozpadajících seschodišť vysekaných do skály.
Je na nich úžasné, že jsou bez lidí, a přitom vedou ke zřídka navštěvovaným památkám a panoramatickým výhledům.I při jednom z nejoblíbenějších výhledů na památky je tak možné se vyhnout davům.
Pokladnice z jiného úhlu
Většina návštěvníků Petry začíná od Pokladnice (al-Khazneh), kterou proslavil film Poslední křížová výprava Indiana Jonese. Vyhněte se turistům, kteří zaklánění hlavy, aby si prohlédli její 43 m vysokou zdobenou fasádu, místo toho sejděte z hlavní turistické trasy a po schodišti vyšplhejte nahoru na útes, kde se nachází skupina monumentů známá jako Královské hrobky.
Hned za tříposchoďovou ruinou Hrobového paláce uvidíte schodiště zařezávající se do skály. Výstup po něm na vrcholek hory Jebel al-Khubtha je dřina, avšak stojí za úžasný panoramatický výhled na rozeklané oranžové a tmavě růžové útesy vlnící se pouští.
Když přejdete plošinu na vrcholku, stanete na rozeklaném hřebenu, odkud ze závratné výšky uvidíte Pokladnici jen jako malý bod dole. Pohled shora a z jiného úhlu ji minimalizuje oproti rozsáhlému syrovému amfiteátru okolních útesů a ozvěna skupinek turistů podobajících se mravencům dole u památek bude přitom stoupat k Vašim uším.
Díky skutečnosti, že se jen zřídka někdo další zúčastní stejného výhledu, je tato scéna o to více surrealistická.
Křižácká pevnost s úžasným výhledem Zadní cestičky v Petře neumožňují pouze vidět památky z jiné perspektivy. Když je projdete, lépe pochopíte celou oblast.
Začněte u chrámu Qasr al-Bint na okraji ruin vnitřního města, odkud se nerovná stezka vine kolem kopce nahoru na útes Al-Habees. Mimo rozruch u hlavních trosek, na západní straně svahu je ukryt dům Mofleha Bdoula a jeho zahrada s oleandry, která slouží jako provizorní čajová zahrada pro turisty.
Beduíni z kmene Bdoulů jsou tradičními strážci Petry. Tito lidé přivedli do Petry v roce 1812 také cestovatele Johanna Burckhardta, který tohle nabatejské město objevil pro vnější svět.Bdoulové žijí v Petře minimálně několik posledních století, ačkoli někteří z nich tvrdí, že jsou přímými potomky Nabatejců.
V 80. letech 20. století získalo město status památky chráněné UNESCO, což podnítilo vládu Jordánska, aby tyto tradiční obyvatele přestěhovala z jejich skalních domovů uprostřed ruin do nedaleké vesnice na kopci.
Rozsáhlá síť stezek v Petře nepředstavuje pouze starověké trasy, ale připomíná také mnohem mladší historii, kdy Bdoulové vodili svá stáda koz a ovcí skrz ruiny a dělali si přitom zkratky přes útesy mezi shluky obydlených jeskyní.
Jen kousek cesty od Moflehova domu stoupá strmé schodiště úzkou rozsedlinou až na vrcholek útesu. Na vrcholu naleznete roztroušené zbytky křižácké pevnosti Al-Habees ze 12. století, kterou postavil vůdce první křižácké výpravy, král Baldwin I.
Ty Vám připomenou, že i když je Burckhardt oslavován coby objevitel Petry pro celosvětovou pozornost, ve skutečnosti bylo Evropanům toto nabatejské město známo už o staletí dříve.
Sutiny pevnosti však nejsou hlavním důvodem, proč sem šplhat, je to výhled. Hluboko dole se táhnou rozsáhlé úseky ruin až ke Královským hrobkám na protější straně útesu coby impozantní přehlídka nabatejských úspěchů.
Z archeologického naleziště nedaleko od míst s výhledem je teprve plně patrná rozsáhlost tohoto starověkého města.
Zadní cesta ke Klášteru
I když nabatejská mocenská základna mohla zůstat ve vysokém kaňonu Petry nenápadná, ve 2. stol. př. n. l. však Nabatejci postavili síť pro obchodování s kadidlem, která se rozpínala přes celý Střední východ.
Vliv nabatejských obchodníků sahal od oblasti, která je dnes Jemenem, do Sýrie a pak dál do středozemních přístavů Antiochie (dnešní Antakya v Turecku), Tyru v Libanonu a Gazy na palestinských územích.
K působivému monumentu nazývanému Klášter se dostanete vystoupáním po opotřebeném schodišti stoupajícím po útesu na konci hlavní turistické trasy. Pokud si vyberete alternativní zadní přístup ke Klášteru, pochopíte tím lépe dosah chapadel obchodu, který byl příčinou vzniku i prosperity města.
Asi 10 km od hlavního vstupu do Petry leží ruiny Siq Al-Barid, kterým se také říká Malá Petra. Věřilo se, že Al-BArid byl zastávkou pro obrovské velbloudí karavany převážející koření a kadidlo do města nebo z města.
Odtud se vine stezka přes písečnou plošinu, kolem beduínských táborů a stád velbloudů až ke kamennému schodišti, které se spirálovitě vine skrz okraj útesu do Petry. Pokud byste si nebyli jisti, že najdete správnou stezku, můžete si na parkovišti v Al-Baridu zaplatit místního průvodce.
Pohledy z okraje schodiště dolů do hluboké rokle úzkého údolí vyvolávají závratě, zatímco druhou stranu zakrývá souvislá kamenná stěna.Projděte se také po kamenném balkonu, který vyčnívá z pískovcové hory, a obří nádoba, která je středem výzdoby Kláštera vyjde na světlo, vyčnívající nad okolní skálu. Stačí vylézt kousek nahoru na planinu, kde najdete obří kolos Kláštera vysekaný do strmých útesů.
Jako na všech zadních cestičkách v Petře budete mít štěstí, když cestou potkáte více dalších lidí. Rozsáhlá oblast archeologického parku nabízí možnost, že se oddělíte od hlavní turistické trasy, odmění Vás fascinujícími výhledy na přírodní divy i na zpola zapomenuté památky, které teď budete mít jen pro sebe.
Praktické záležitosti
Přestože neklid v oblasti začíná ovlivňovat i okolní státy, Jordánsko je stále bezpečnou a stabilní turistickou destinací ideální pro turisty, kteří chtějí okusit Blízký východ.
Po Petry se platí vstupné. Pokud máte v plánu zde strávit celý den výstupy, vezměte si dobré boty na chození a dostatek vody i jídla. I když beduíni podél turistické trasy provozují mnoho stánků s nealko nápoji, vodou a pochutinami, až budete na zadních cestách, bez zásob se zde neobejdete.
Autor: Martina Dvořáková
