Sex! Kdy o něm mluvit?
Sexuální vzdělávání našich dětí - jak na to?Těhotenství u mladistvých teenagerů je noční můrou snad každého rodiče. Tato doba s sebou přinesla trend, že děti začínají se sexuálním životem dříve než kdysi. A často to končí právě nechtěným těhotenstvím. Sexuální výchova na školách u nás stále není dotažena a proto (ale nejen z toho důvodu) je velká část odpovědnosti za sexuální vzdělávání na rodičích. Jak a kdy však řešit s dětmi otázky o sexu?
Odpovídejte, když se ptají
Na sex se ptají často už i malé děti okolo 3-4 let. Většinou je v tomto věku zajímá, jakse dostali na svět, proč mají chlapci a dívky odlišné tělo a podobně. Odbýt dítě není vůbec vhodné a mohlo by se stát, že bude později bát na tato témata zeptat.Odpovědět třeba tak, aby tomu dítě vzhledem ke svému věku porozumělo.Nedoporučuje se rozvíjet teorie o tom, že miminka nosí čápi (dítě dříve či později přijde na to, že jste mu lhali). Dříve velmi zjednodušeným způsobem vysvětlit děťátku, že miminko roste z celkem maličkého zrníčka či zárodku v bříšku, dokud naroste do takové velikosti, že se už do bříška maminky nevejde a pak musí ven. Většina dětí v tomto věku vystačí s podobnou odpovědí, některé však mohou být zvědavější. Snažte se mluvit o těchto věcech přirozeně, ne rozpačitě.
Ať znají své tělo
Mnoho dospívajících dívek neví téměř nic o tom, jak funguje jejich tělo. A podobně jsou na tom i chlapci. Děti bychom měli seznamovat s reprodukčním systémem
lidského těla, samozřejmě opět v přiměřené formě. Něco se naučí ve škole, ale obvykle to není dostatečné a navíc, tyto věci často děti zajímají dříve. Pokud se stydíte, pomoci vám může nějaká knížka. Dnes je jejich výběr široký a dají se najít publikace přizpůsobeny různým věkovým skupinám. Dívky by měli znát, co se s jejich tělem děje během dospívání, tedy vědět o menstruaci, o intimní hygieně, o tom, jak dochází k otěhotnění a že se tak může stát i při první sexuální zkušenosti. Častým mýtem, který se drží ve společnosti je totiž stále přesvědčení, že při prvním sexu těhotenství nehrozí. Chlapci by také měli vědět, co se s jejich tělem děje, proč mívají mokré sny, co je to erekce, o důležitosti hygieny a podobně.
Odpovědnost
Pro naše děti je obzvláště důležitý náš příklad. Tedy to, co vidí a vnímají doma v rodině. Pokud dítě vyrůstá v prostředí plném lásky a vzájemné důvěry, vnímá pevné
pouto a úctu mezi rodiči a má vůči svým rodičům důvěru, je předpoklad, že k věcem lásky a sexu bude přistupovat zodpovědněji. A právě k odpovědnosti bychom měli naše děti vést. Je přirozené, že mladí lidé mají zájem o sexualitu. No ve společnosti kamarádů, ve škole, na internetu či z filmů a časopisů dostávají často matoucí informace. Sexualita a sex jako takový se dnes často bere jen jako způsob užívání si a sbírání zkušeností. To je však jen mělký a zkreslený pohled. Naše děti by měly vědět, že sexualita je dar, že k ní třeba přistupovat zodpovědně a nic nedělat pod nátlakem (například přijít o panenství jen proto, že většina kamarádek už má sexuální zkušenost za sebou). Naším cílem by také mělo být, aby nám naše děti důvěřovali a cítili, že se mohou na nás obrátit s jakýmikoliv otázkami a problémy i z oblasti sexu.
Aby nebylo pozdě
Pokud se s našimi dětmi nebudeme o sexu povídat, budou si informace hledat jinde.Začínat však s dětmi debaty o sexu v pubertě je pozdě. V tomto období totiž
dospívající člověk často už má za sebou první lásky a navíc rodičů nebere dost vážně. Děti bychom proto měli seznamovat se sexualitou postupně a přiměřeně jejich věku. Někteří rodiče se s dětmi o sexu nebaví vůbec a počítají s tím, že tuto úlohu za ně splní škola, kamarádi či internet. Je to však velmi riskantní přístup, podobně jako tabuizován tématu nebo její vulgarizován. Jsou i rodiny, kde se s potomky o sexu nebaví, protože tuto oblast považují rodiče za nečistou.Takovým přístupem ale své ratolesti jen matou a mohou vést k nezdravým názorům a postojům k sexualitě ak různým úchylkám.Sexualita je přirozenou součástí lidského života a tak k ní třeba i přistupovat. Naše děti si zaslouží pravdivé a kvalitní informace a ty bychom jim měli dávat v první řadě my, rodiče.
