Zlozvyky mužů vedoucí ke konfliktům
Prudké manželské hádky nevznikají jen kvůli nevěře, alkoholismu nebo jiným závažným problémům partnerského soužití. V poradně jsem nejednou svědkem, že se rozvodové papíry vypisují kvůli situacím, které se stávají v životě běžně. Buď se odehrávají velmi často, čímž druhý partner ztrácí trpělivost a snižuje se jeho schopnost být tolerantní, nebo komunikace v manželském svazku je založena většinou na kritizováni, vyčítána, a ne na snaze pochopit a vysvětlit si, co jeden praktikuje a druhému vadí. Pokud mají ženy říci, co jim nejvíce na partnerech vadí, jejich odpovědi se často shodují: "Poslouchá mě pouze na půl ucha, neprojevuje mi žádné city, vždy se otáčí za každou sukní, na všechno vždy zapomene ..." Muži jsou prostě jiní jako ženy a jen velmi těžko je lze předělat. Když se však ženy dokážou podívat na kořeny našich typických zlozvyků, možná se jim budeme jevit v jiném - snesitelnějším - světle.
1. Nikdy neřekne, co cítí
"Velmi často se hádáme kvůli tomu, že Peter mlčí. Vlastně se snad jen já, "zhodnotila komunikaci ve svém manželství paní Dana. "Stále se ho musím vyptávat, co mu je, proč je ticho a on má na to vždy odpověď, abych mu dala pokoj. Kdyby se alespoň jednou se mnou pohádal. Alespoň bych věděla, co si myslí a prožívá. Já mu vždy řeknu, co mě rozladilo, kdo mě naštval. On přijde rozzlobený, je to na něm vidět už zdálky, nic neřekne a když to z něj tahám, tak je zle, protože ani já ho nenechám chvíli na pokoji. Už nevím jak mám reagovat. Když do něj vrtáme, skončí to špatně. Zkusila jsem být zticha, ale nikam to nevedlo. Potřebuji si povídat. Nechápu, že Petr to nepotřebuje. " Muži jsou od útlého dětství vedeni k tomu, že chlapci nepláčou, nestěžují si, všechno vydrží, všechno mají pod kontrolou a slabost projevují pouze "baby". Proto raději hovoří o tématech, které se netýkají citů, ale jsou zaměřeny na sport, politiku, techniku či jiné oblasti, ve kterých mohou prezentovat své znalosti. Když jde o pocity, vstupují na neznámou půdu a svými reakcemi si nejsou jisti. Co kdyby se náhodou rozplakaly? Hanba by byla na světě. Muži nejsou zvyklí poslouchat a mluvit o tom, co cítí, proto raději mlčí a tváří se, že jejich žádné emoce nemohou rozházet. Svůj vlastní emoční svět si nechávají jen pro sebe. Pokud chcete, milé dámy, do něj nahlédnout, nekritizujte a nevyčítejte. Nevrtejte, nedobiedzajte větami typu: Co ti je? Však už řekni, co se ti stalo! Nikdy mi nic neřekneš! Takto se rozhodně nic nedozvíte. Raději mu v klidu řekněte, že vás zajímá, co prožívá, protože jste si všimli, že ho něco trápí. Že vám záleží na tom, aby se cítil fajn, a proto pokud bude chtít, může vám vyprávět, co cítí, co ho naštvalo. Nenuťte ho do toho a mlčení určitě nepovažujte za odmítavou reakci. Dopřejte mu čas. Pokud nebude cítit tlak, otevře se spíše, jakoby jste ho k tomu tlačili.
2. Otáčí se za každou sukní "Říká mi sice, že mě miluje, ale když projde po ulici co jen trochu atraktivní žena, vždy se za ní otočí. Visí na ní očima, prohlíží si ji. Zírá jí na prsa, zadek, nohy. Když se kvůli tomu rozčílím, pouze se pousměje, že dělám z komára velblouda, nebo se rozčílí i on. Většinou na to, že jsem žárlivá a domýšlet si. Já tomu opravdu nerozumím. Když mi říká, že mě miluje a že se mu líbím, proč se otáčí za druhými? " Existuje jeden velmi pravdivý citát, který se týká právě k tomuto častému problému mezi manžely: "Ženám jsme slíbili, že jim budeme věrní, ale ne to , že budeme slepí! "Pokud nejde o promiskuitního muže, tak otočení se za pěknou ženou vůbec neznamená to, že jeho vlastní se mu nelíbí, nebo, že uvažuje o porušení slibu věrnosti. Je to hra, která často probíhá na úrovni reflexů. Otáčením se za jinou ženou muž testuje svou přitažlivost a sebevědomí. Navíc, u mužů je vizuální vnímání podnětů, týkajících se erotiky, zda žen obecně, nejdominantnější. Pokud podobné chování muže přesáhne únosnou míru a je pro vás ponižující, vysvětlete mu, jak vás to zraňuje. Nekritizujte a nevyčítejte, ale řekněte mu, pokud se při tom cítíte. Lepší je však zasmát se tomu a zkusit se někdy ohlédnout nějakou tu "kost" spolu a spolu ji i zhodnotit. Na druhé straně, po ulici chodí stejně mnoho pěkných mužů s vytrénování postavou a časem možná této hře přijdete na chuť i vy.
3. Vždy zapomněl na MŮJ SVÁTEK "Datum naší svatby? Moje narozeniny? Narození dětí? To je pro Milana španělská vesnice. Výsledky Ligy mistrů, to ano, ale důležité data, týkající se mě, to nehrozí. Jak mu pak můžu věřit, že mu na mně záleží? Přitom rok, co rok mu to vyčítám a vždy v naději čekám, že mě překvapí. Stále nic. Určitě mě už nemá rád. Kdyby měl, těch pár dat by si zapamatoval ... " Muži se většinou nedokáží natolik vcítit do druhého člověka, aby dokázali pochopit a vytušit jeho přání a potřeby. Zároveň si uvědomují mnohem méně než ženy, že o každý vztah je třeba starat, rozvíjet ho a hýčkat. Především tehdy, pokud nemají pocit, že něco ve vztahu nefunguje. Ženy mají pro to vyvinutější smysl a automaticky očekávají, že stejně to funguje iu jejich poloviček. Nikdy nezapomenou na výročí svatby, na narozeniny, svátek, či jiné důležité svátky. Proto, pokud nechcete celý život prožít s pocitem, že váš manžel kašle na svátky, nehledejte v jeho chování špatný úmysl. Vůbec to neznamená, že vás přestal mít rád. Pouze mu o svých touhách a přáních musíte říct. Sám na to nepřijde. Nečekejte, dokud svátek pomine a pak mu to vytmavíte, ale nejméně týden předtím mu ho připomeňte. Vzpomeňte mu, že by vám udělalo velkou radost, kdyby koupil, uvařil nebo udělal cokoliv, co by vás potěšilo. Pokud váš manžel není typ, který by vám sám od sebe nosil každý týden květy, pokuste se více si všímat ostatní projevy jeho lásky. Určitě nějaké najdete, vždyť spolu žijete, protože se milujete, či ne?
4. Nesnáším nakupování Ano, i kvůli tomu umí být mezi manžely válečný stav. Vzpomínám si na paní Milku, která zažívala silné pocity frustrace, když šlo o nákupy do domácnosti. Její manžel se nákupem snažil všemožně vyhnout. "Když jsem zmínila, že potřebujeme jít nakupovat, byl oheň na střeše. Prý proč ho s tím zatěžuje, on mě nenutí dělat mužské práce. Když ho nakonec přesvědčím, celou dobu mumlá, pohání mě, tváří se otráveně, nemám absolutně čas si něco vyzkoušet. Když si však něco koupím bez něj, řekne mi, že nemám vkus. " Pouze velmi málo mužů má pochopení pro ženskou nákupní vášeň. Nerozumějí potřebě vyzkoušet si šest párů bot (a to jsem řekl tu spodní hranici), dokud si žena koupí ty pravé. Nejhorší je to tehdy, pokud se máme v kabince několikrát svléknout a obléknout. Tehdy nás oblévá doslova studený pot (znám to z vlastní zkušenosti). Zároveň, pokud se manželky vyberou nakupovat, určují pravidla hry ony. Muži jsou v roli statistů, od kterých se očekává trpělivost a schopnost říci: Ano, miláčku, úžasně ti to sluší! A to není ta správná úkol pro muže. Proto se raději, milé dámy, vyberte na nákupy s přítelkyní. S ní proletíte sezónní výprodeje, porovnáte ceny, vyzkoušíte všechny modely šatů a budete mít stále o čem povídat. A pokud opravdu potřebujete koupit něco, při čem je nezbytná přítomnost vašeho manžela, spojte nákupy s něčím, na co by se mohl těšit. Pokud mu například řeknete, že v obchodním domě je výprodej značkových udic a on je vášnivý rybář, máte vyhráno.
5. Když je nemocný, JE TO KATASTROFA! "S Andrejem máme dvě děti. Když však onemocní, přestože na banální chřipku, starat se o něj je náročnější než o obě děti najednou. Každé nachlazení prožívá jako smrtelnou nemoc a chce, abych se o něj starala, jakoby byl nakažený virem ebola. Čaj si sám neuvaří, na léky zapomíná a sténá za dva. Neříkám, že když onemocním já, tak se o mě nepostará. Ale já musím fungovat v péči o rodinu i nemocná. Když je nemocný on, nic jiného pro něj neexistuje, pouze jeho nemoc. "Musím sebekriticky uznat, že paní Klára má pravdu. Ženy vydrží mnohem více bolesti. Muži varovné signály svého těla úplně přehlížejí. Máme nižší toleranci snášení bolesti a nemáme rádi, když nás tělo zradí. Proto, když nás převálcuje byť jen nachlazení, musí o tom vědět "celý svět". Proto, ženy, nezapomínejte, že vám svým chováním prokazujeme důvěru, protože se nebojíme ukázat před vámi naši slabost. Zároveň nepochybuji o tom, že téměř každý muž, kterému se během nemoci dostane ze strany manželky trochu přehnané péče, jí to později vrátí v nějaké jiné pozitivní formě.
6. NEVÍ PŘEHRÁVÁ "Jít na návštěvu s Danem je nesmírně náročné. Téměř každá návštěva končí bouřlivou diskusí, po které následuje boj o to, kdo má pravdu. Stejné je to i při sportu. Dano chce vyhrát vždy a za každou cenu. Nedokáže přehrávat. Když se to stane, má tisíc výmluv a nejméně dva dny s ním není řeč. Nepřipustí, že by soupeř mohl být lepší. Našim společným přátelům to už začíná překážet. Někdy spolu zvykneme hrávat společenské hry. Měli byste vidět Danův vzhled, když se mu nedaří. Přitom jde jen o náhodu, jaké číslo hodí kostkou. Stále mi říká, že tomu nerozumím, protože jsem žena. Hodně se kvůli tomu hádáme. " Takto projevována neschopnost přijmout prohru, jak popisuje paní Andrea, musí mít u Dana důvody nejen v přirozené touze každého muže vyhrávat. V jeho osobnostní struktuře musí být stopy nezpracované traumata, prožitého negativního zážitku, ponížení, resp. něčeho, co ho nutí reagovat uvedeným způsobem. Obecně téměř každý muž touží dovést boj do vítězného konce. Vždyť už jako malé děti jsme poslouchali pohádky, ve kterých ruku princezny získal nejsilnější, nejrychlejší či nejšikovnější princ. Pouze ten nejlepší. Proto muž bere každou situaci jako výzvu do boje a snaží se v něm zvítězit, protože si myslí, že žena si ho bude vážit jen pokud odejde jako vítěz. Proto svých manželů nezhadzujte, nevysmievajte se z nich a ukažte jim, jak se dá prohra elegantně zvládnout. Mluvte s ním, že když jste s přáteli, nejdůležitější je atmosféra, nálada, a ne to, kdo vyhraje. Sice to nepochopí, ale možná se tomu podřídí. Určitě by se dalo najít ještě mnoho dalších věcí, které komplikují soužití mužů a žen. Rozházené ponožky, nesklápanie záchodové desky, rychlá jízda autem a podobně. Mám pocit, že kdybych popsal ještě pár dalších, vyvstává otázka, proč vlastně ženy s námi žijí, když jim to tak komplikujeme?
Autor: Lenka Kostková
