Smrt je třeba vysvětlit i malému dítěti a nelhat
Jak vysvětlit dítěti smrt? V jednání s dětmi je to často záměrně vynechávané a tabuizované téma. Přestože smrt k patří neodmyslitelně k životu, snažíme se dítě od tohoto tématu ochránit. Ale je to tak správné? Opravdu by dítě toto téma traumatizovalo a nedokázalo by ho přijmout a porozumět mu?
Babička neodešla, babička zemřela
Psychologové se shodují v názoru, že dětem nesmíme lhát. O ničem a nikdy. Tedy ani o smrti. Nezakrývejte nezvratnou ztrátu slovíčky "odešla", "usnula", "odešla na dlouhou cestu". Děti si to vysvětlí tak, že pokud babička odešla, musí se jednou přece vrátit. Pokud usnula, jednou se vzbudí. Takové polopravdy u nich mohou vyvolat strach usnout, protože se budou bát, že spánek souvisí se smrtí. Realita smrti se nedá tak snadno pochopit, ale dítě se spíše smíří se smutkem a slzami, jak se zradou a lží.
Tabuizované smrti děti neochrání před bolestí. Pokud nedostanou vysvětlení, začne naplno pracovat jejich fantazie a ta může být pro ně samé bolestnější. Děti si často představují věci, které jsou mnohem horší než pravda, pokud nemají potřebné informace (babička se na mě zlobí, protože jsem ji na poslední návštěvě nechtěla dát pusu a už mě nechce nikdy vidět. Nemá mě ráda, odešla kvůli mně a podobně. ..). To, jak jim vysvětlíme toto citlivé téma a jak se se smrtí vyrovnáváme my sami, má podstatný vliv na to, jak ji přijme dítě. Od nás se naučí zvládnout smutek, bolest a definitivní ztrátu někoho, kdo byl součástí našeho života. Je přirozené a pro dítě dobré, pokud své emoce projevíte navenek. Tím i jemu "dovolíte" truchlit.
Na pohřbu jim můžete ukázat, jak správně kondolovat a co se na pohřbu smí nebo nesmí dělat.
Pokud s nimi o smrti nebudeme mluvit, děti vytuší, že je to pro nás těžké a bolestivé a stane se i pro ně tabu. V dospělosti nebudou připraveny smířit se se smrtí a přijmout ji. Nenuťte však děti, aby truchlily s vámi, pokud to tak necítí. Nechte je hrát si, smát a dělat to, co mají rády.
Vzor úmrtního listu pohřební služby Pegas
Seznamte děti se smrtí
Děti jsou velmi vnímavé. Pokud jej seznámíme se skutečností, že všechno živé jednou musí zemřít, ještě předtím, než se jejich smrt dotkne blíže, snadněji ji přijmou. Mrtvý brouček na hřišti, ptáček vypadlý z hnízda, nehybná žížala na cestě, toto je realita, kterou jim můžeme pomoci pochopit. Smrt domácího zvířátka je také příležitostí k tomu, aby pochopily, že je součástí našich životů.
Pomozte jim překonat jejich smutek, buďte s nimi, dokud se nevypláčí. Pochovejte jej spolu a vzpomínejte na něj, když to dítě bude vyžadovat. Děti jsou i v souvislosti se smrtí zvědavé a kladou různé otázky (co bude s tělem ptáčka, kterého jsme pohřbili, jestli tam nebude hladový a podobně). Odpovídejte jim na ně upřímně, ale jen v tom rozsahu, jak se ptají. Stručně dítěti vysvětlete, že jejich zvířátko, které zemřelo, již nedýchá, není hladové ani žíznivé, není mu zima ani teplo. Nezacházejte zbytečně do detailů. Vysvětlit smrt je náročné. Nespojujte ji například jen s nemocí (zemřel, protože byl nemocný), neboť si dítě může i obyčejnou rýmu spojovat se špatným koncem. Pokud nám děti důvěřují, tak i pravdu o konci života přijmou, aniž to pro ně znamenalo přehnanou úzkost či strach.
Představy dětí o smrti jsou různé a mění se věkem
Vyvíjejí se také podle toho, zda s ní dítě přišlo do kontaktu přímo, nebo jen z vyprávění. I když si nejmenší miminka smrt neuvědomují, mohou zareagovat na smutek a úzkost, který cítí z okolí. Děti v předškolním věku ještě zcela nechápou definitivu smrti a její nezvratnost. Vnímají ji jako cestu, spánek, jako něco, co se ještě dá "napravit". Být mrtvý pro ně znamená být méně živý. Děti přibližně od pátého do devátého roku života začínají rozumět tomu, že smrt je konečná. Zatím si ale ne zcela uvědomují, že i ony jednou musí zemřít. Odborníci tvrdí, že od desátého roku života jsou děti schopny pochopit smrt podobně jako dospělý.
Otázka smrti a případně i posmrtného života je v rodinách zodpovězena i na základě víry. Proto mohou přijít děti ze školky či školy s různými "novinkami". Zde hraje svou roli vaše přesvědčení a to, jak chcete, aby smrt a různé pohledy na ni vnímalo vaše dítě. Pokud během těchto dní navštívíte se vzpomínkou hroby svých blízkých a vaše dítě se bude ptát, pravdivě mu odpovězte. Pokud bude truchlit za babičkou, když zapálíte svíčku, připomeňte mu pěkné a veselé dny, které spolu prožily. Ať je součástí smutku ze smrti i teplá vzpomínka na osobu, která patřila do vašich životů. Smrt se nás týká všech. Ale rozhovor o ní by neměl končit smutně.
Autor: Martina Dvořáková
