Co dělat, když dítě odmítá jednoho z rodičů?
Jak se vyvíjí děti, tak se vyvíjí i jejich vztahy s rodiči. Jsou období, kdy dítě více přilne k mamince a naopak, kdy všechno musí dělat a rozhodovat tatínek. Nehledejte v tom něco špatného, když je tomu tak i u vašeho dítěte.
Upřednostňování vs. odmítání
V jisté studií z USA udávalo 90% dotázaných rodičů, že jejich dítě v určitých fázích upřednostňuje jednou jednoho, jednou druhého rodiče. "Moje dcera by si přála, aby mě mohla vystřelit na měsíc," vyprávěla jedna z dotazovaných maminek a druhá si zase stěžovala : "Celý den jsem tu pro svého syna. Ale jakmile přijde domů jeho otec, jsem pro něj jen vzduch. " Co se ukrývá za takovým zarážejícím chováním? V podstatě existují ve vývinu dítěte vždy opakující se fáze, kdy se dítě orientuje silněji na mámu, a fáze, kdy se více zaměřuje na otce. Existují na to různé možnosti vysvětlení:
• Upřednostňování a odmítání často nesouvisí pouze s individuální oblibou jednoho z rodičů, ale také s vývojovým procesem dítěte. Téměř každé dítě prochází fází, kdy by se nejraději s rodičem opačného pohlaví "oženilo nebo vdalo" a i takovou, během níž se spíše orientuje na rodiče stejného pohlaví (chlapec na otce, dívka na mámu).
• Otec tráví s rodinou příliš málo času. Je pracovně vytížený, má příliš mnoho zálib, je často mimo domov.
• Jednou z příčin, proč se dítě koncentruje silněji na jednoho rodiče, může být i to, že si od něj slibuje více spolehlivosti. Zpravidla je to ten rodič, který je téměř vždy k dispozici, je tedy snadno dosažitelný.
• V případě mámy, která již není pro dítě zajímavá, pokud se objeví otec, může být příčinou takového chování i to, že si je dítě její láskou absolutně jisté a ví, že může mámu dočasně opustit a přesto nebude nikdy z její strany odmítáno.
Odmítání vlastním dítětem není těžké jen pro "ignorovaného" rodiče, ale i pro toho, jehož dítě upřednostňuje
Tento rodič totiž soucítí s tím druhým a cítí se za to, že je objektem silné dětské náklonnosti, vinen. Naštěstí nemusíme dlouho vyčkávat, než vítr změní svůj směr. Existují cesty a prostředky, které slibují prolomení mostů mezi dítětem a odmítaným rodičem. Mnoho může přitom pomoci právě upřednostňovaná máma či táta. Zde jsou pro ně tři tipy:
- Častěji se stáhněte do ústraní, pak je dítě odkázáno na toho rodiče, který je momentálně přítomen.
- Mluvte o svém partnerovi pozitivně: "Ještě štěstí, že máme tatínka" nebo "Tvůj táta tě má skutečně velmi rád".
- Podnikněte jako rodina něco, co udělá vašemu dítěti radost, například společná hra, mazlení se, výlet.
Pokud jste tím, kterému se dítě vyhýbá
Snažte se získat si přízeň dítěte. Ve zvýšené míře se pokoušejte dostat do jeho blízkosti, zejména v době, kdy si hraje. Vyčkejte na příznivou situaci, abyste si mohli zahrát spolu. Šance, aby vás dítě tolerovalo, si zvýšíte tím, že padnete na "čtyři" a necháte se jím doslovně vést. Pokuste se o týmovou práci. Pozvěte dítě, aby šlo s vámi nakoupit, odevzdat papír do sběru nebo na procházku se psem. Odolejte pokušení koupit si náklonnost dítěte, například tím, že ho zásobíte hračkami či sladkostmi. Nikdy neztrácejte trpělivost. Odborníci jsou jednotní v tom, že upřednostňování jednoho z rodičů je jen přechodnou záležitostí. Možná vás utěší, že kyvadlo se jednou otočí i na druhou stranu a pak budete favoritem zase vy.
Dalším možným vysvětlením, které se skrývá za odmítavým chováním dětí k jednomu z rodičů,
může být krize v partnerství. S narozením prvního dítěte se z páru stává rodina - jde o proces, který neprobíhá vždy hladce, jak to znají mnozí psychologové ze své praxe. Většinou to spočívá v iluzí, jíž podlehnou mnozí čerství rodiče: Ti totiž doufají v brzký návrat do normálního života. Především otcové touží a doufají, že se jejich život opět dostane do starých kolejí. Zklamáním jsou pak jakoby naprogramováni. Protože už nikdy nic nebude jako předtím. Vždy je tu ten třetí človíček, který vyžaduje pozornost a partnerka je nyní mnohem více matkou než milenkou. Mnohé urážky a zranění vznikají právě v této počáteční fázi rodiny. Otec je zklamaný, protože se musí vzdát svých nadějí a uniká potom do pracovního života - nebo dokonce do náruče jiné ženy. Z tohoto důvodu se miminko stává pro mámu celým obsahem jejího života. Proto se jí od něj dostává nesdílené lásky, což opět zvyšuje matčino sebevědomí. Důsledkem takovéto konstelace je to, že se dítě odcizí otci a o to silněji se připoutá k matce. A najednou ho otec nemůže přebalit, utišit a dokonce ani krmit. Je jen logické, že se otec pak cítí jako páté kolo na voze a je frustrovaný. A pak se stane, že žena začne stále méně a méně důvěřovat svému muži, že se dokáže postarat o "její" dítě. Tento začarovaný kruh lze pozorovat zejména v rodinách s tradičním dělením mužské a ženské role. Pokud by otcové brali své pocity vážně a říkali včas o tom, co je trápí, dalo by se vyhnout mnohým manželským krizím nebo dokonce rozvodům. Rodiče by se měli pokusit znovu vytvořit vztahy v trojúhelníku máma-dítě-otec tak, aby se všichni cítili dobře a aby se každému dostalo pravdy. Psychologové doporučují otcům, aby se bránili, pokud matka jejich dítěte prezentuje způsoby líhně, která si žárlivě ochraňuje své kuře. Pokud dítě potřebuje útěchu, měl by se otec postavit a říct: "Já to udělám!"
Pokud vám dítě řekne "Tati nepřibližuj se!"
Nebo to menší vám to dá najevo i beze slov, nezoufejte.Je třeba pátrat po příčinách a pokud jste již udělali vše proto, aby vás dítě mělo rádo a ono se vám stále vyhýbá, buďte trpěliví. Jednou se karta určitě obrátí a vězte, že odmítání ze strany dítěte neznamená, že vás už nemiluje. Jen mu něco vadí. Pokud jste šikovným otcem, určitě na to přijdete. Někdy může jít jen o banalitu ( může to i souviset s příliš silným a pronikavým hlasem otce, vyzáží, vousy apod....), která se časem vyřeší.
Autor: Martina Dvořáková
