Děti s Downovým syndromem a jejich učení
Laická veřejnost bere děti s Downovým syndromem na základě postřehů z novin, televize a mnohdy si vytváří mylné názory. Pokud vás tato problematika zajímá, máte v okolí takové dítě, měli byste o něm vědět pár faktů, které jsou nasbírány ne z “odborných článků”, ale od jejich trpělivých rodičů.
Víte o tom, že
- tyto děti, ať už navštěvují běžnou základní školu, nebo speciální školu, jsou schopny normálně se vzdělávat?
- 10-letá holčička s Downovým syndromem zvládá gramatiku na běžné základní škole lépe než její zdraví spolužáci?
- mnohé tyto děti navštěvují ZUŠ-ky a zvládají např. hru na klavír?
- děti s Downovým syndromem dokážou pochopit fotosyntézu, znají Marca Pola, umí násobit, dělit, pochopí desetinná čísla?
- tyto děti se zajímají o historii, vývoj země, vývoj člověka a nejen v rozsahu osnov ZŠ, ale i mimo ně, protože je to zajímá?
- tyto děti mají např. smysl pro humor a vtipy umí nejen pochopit, ale také udělat?
- tyto děti dokáží být samostatné, nedělá jim problém cestovat samotné hromadnou dopravou, dokáží se pohybovat a orientovat i po městech a místech, kde nežijí, jen proto, aby mohly navštívit knihovnu, pokud mají chuť, navštěvují různé kroužky. ..
... a to proto, že se to umí naučit!
Tyto příklady nejsou světlou výjimkou v rámci diagnózy
Je jich mnoho. Ale jsou mezi dětmi s Downovým syndromem i takové, které se nenaučí plynule mluvit, nezvládnou osnovy ani speciální školy, jsou více odkázány na pomoc rodičů a okolí. Ale to vše záleží na dispozicích, s nimiž se narodí, ale na stupni mentálního postižení, který neovlivníte, i kdyby se jim člověk věnoval 24 hodin denně. Jedná o lehký až střední stupeň mentálního postižení. Ve výjimečných případech o těžký stupeň mentálního postižení.
Představte si situaci, že se mladá maminka dozví, že se jí narodilo děťátko s Downovým syndromem
První co je, začne hledat informace na internetu. A co najde? Dezinformace. Kdo nese odpovědnost za případný psychický kolaps mladé matky, ze kterého se dostane po letech, když zjistí, že není to zcela tak, jak tam tehdy psali? Pokud by článek byl podán jako názor jednoho člověka, beru - každý máme právo na svůj názor. Ale podat to jako fakta o lidech s Downovým syndromem? S tím nelze souhlasit.
Rodiče, kterým se tyto děti narodí a dokáží je přijmout s láskou,
kteří se jim věnují a věří v jejich schopnosti - věří jim, zjistí, že mít dítě s Downovým syndromem není neštěstí. Je to jen jiné. Náročné a zavazující, ale i naplňující jedinečnými zážitky, které tyto děti umí nachystat pro své rodiče.
Autor: Martina Dvořáková
