Děti ve věku dvou let
Máte doma batole ve věku kolem dvou let? Je to krásné období, kdy chce všechno dělat samo. Začíná se začleňovat do společnosti a rádo někomu pomáhá. Blízké osoby radostně vítá a krásně žvatlá co by chtělo, ale nejen to. V článku vám popíšeme, co vás ještě s dvouletým děťátkem může potkat.
Přestože se děti ve věku 2 let začínají osamostatňovat,
stále potřebují naši pozornost. Nevědí ještě rozeznat důsledky svých činů, proto budou dělat i pro ně nebezpečné věci (např. stahovat ubrus, chodit kolem sporáku, vyběhnou z chodníku na silnici). Obyčejně chtějí dělat své věci, když my máme v plánu něco jiného. Pokud se k tomu přidá i únava dítěte, o "zábavu" máme postaráno.
Prevence je, respektovat určité zásady
1. Nenakupujte, když je dítě unavené nebo rozdováděné.
2. Pokud se odmítá obléct nebo obout, zkuste ho rozptýlit vyprávěním o něčem, co ho zajímá. Pomůže vám to obléci či obout dítě, aniž si to všimlo.
3. Vybírejte jednoduché oblečení, které si může obléci i samo nebo s vaší pomocí.
4. Pokud se chystáte cestovat autem a vaše dítě nerado sedí připoutané v autosedačce, nechte ho, ať se před cestou vyřádí.
5. Nezapomínejte, že v tomto období růstu potřebuje vaše děťátko často jíst. Občas si zpříjemněte společné chvíle návštěvou vhodného gastro zařízení (restaurace, cukrárna).
6. Samozřejmostí je i pitný režim.
Osamostatňování
Dvouleté dítě začíná osamostatňovat. Proto je důležité, abychom nechali dítě rozvíjet jeho samostatnost. Vedení k nezávislosti začíná od maličkostí. Jejím postupným růstem a rozvíjením naučíme děti další důležité roli - odpovědnosti. Zde je pár tipů jak na to:
1. Nechte dítě, ať pošle dopis, zazvoní na zvonek, stiskne tlačítko na semaforu. Kromě toho, že mu to udělá velkou radost, bude hrdé, že to zvládlo samo,
2. Nikdy neříkejte dítěti, že něco nedokáže. Pokud chce dělat náročné věci, buďte při něm, podpořte ho a řekněte mu, že si vážíte jeho pomoc, ale věc, kterou chce udělat je pro něj těžká, proto mu s ní pomůžete,
3. Učte dítě výběru,
4. Řekněte dítěti, že Vás vždy může poprosit o pomoc, pokud se mu něco nedaří,
5. Nezapomínejte ho vždy pochválit.
Záchvaty zlosti
Mezi 18. - 24. měsícem života se u 60 - 80% dětí začínají záchvaty zlosti, které pokračují další rok a půl. Jejich frekvence je různá (3 - 7x do týdne). Přestože se jim chceme vyhnout, je třeba si uvědomit, že patří k normálnímu růstu. Většinou jde o krátké záchvaty. Někdy mohou být doprovázeny i agresivitou dětí (lehnou si na podlahu, křičí, kopou, vrtí se) nebo záměrným ubližováním si (perou se, bouchají si hlavu nebo si způsobují rány). Výzkumy věnované této problematice poukazují na fakt, že fyzické tresty dítěte se záchvaty zlosti nic neřeší, naopak vedou k delším a častějším záchvatům. Oproti tomu tišení a mazlení se s dítětem po takovém výbuchu snižuje jejich výskyt. Při záchvatech hněvu bychom si měli uvědomit, že dětem slouží jako prostředek k manipulaci a získání pozornosti. Pokud rodiče věnují dítěti pozornost, kterou si vynucuje záchvaty nebo podlehnou jeho požadavkům, aby bylo hodné a nedělalo ostudu, podporují dítě v tom, že záchvaty vzteku dosáhne, co chce. Většina rodičů umí rozpoznat začínající záchvat a mohou mu zabránit. Pokud však již začal, je dobré dítě nechat samotné a odejít z místnosti. Jde-li o dítě, které si může ublížit, je třeba ho pevně držet (např. v objetí), dokud nepřestane bojovat.
