Děti vychovávané mazlením, budou duševně vyvinutější než děti, na které se křičí
Objímáte často svoje děti a mazlíte se s nimi? Tak to svým dětem pomáháte ke správnému duševnímu vývoji. A klidně se nebojte ještě přidat. Objímání a mazlení nezpůsobí to, že vaše dítě bude rozmazlené. Bude spokojené a to se promítne do pohody celé rodiny.
Domácí práce počká
Pokud se dítě chce s vámi objímat právě když uklízíte, neříkejte mu: "Počkej, teď nemám čas!", domácí práce počkat mohou. Objímání trvá jen několik sekund nebo minut, ale v dětské paměti zůstane navždy. Mějte na mysli to, že děti potřebují více objetí než věcí. Když se objímáte, buďte tím druhým, kdo pustí. Nikdy nevíte, jak dlouho vás dítě potřebuje cítit.
Objímání a mazlení děti nekazí
Objímání a mazlení nemůže dítě nikdy zkazit. Už je to i vědecky podložené, proto se nebojte ukázat dítěti lásku, kdykoli je to možné. Naopak, když ratolest cítí, že je milovaná i tehdy, když vás zrovna neposlouchá nebo si na ni stěžovaly ve školce či přinesla horší známku ze školy, posílí to v ní dobré chování.
Něžné doteky ovlivňují vývoj mozku
Zejména v útlém věku jsou velmi důležité něžné doteky, které výrazně ovlivňují vývoj mozku. Dokonce předčasně narozené děti, kterých se rodiče velmi často jemně dotýkají, reagují výrazněji na podněty okolí. Když to není možné, protože děťátko je v inkubátoru, odborníci radí, abyste požádali o spolupráci terapeuty, kteří by měli na starosti dotekový zážitek.
Křičíte na dítě?
Bití a křik jsou tím, co si žádné dítě nezaslouží. Ne, nemluvíme teď o nějaké té občasné "výchovné", ale o výchově dítěte křikem a bitím. Chcete-li se vžít do kůže takové ratolesti, udělejte si toto cvičení: Postavte se s manželem naproti sobě a dohodněte se, kdo bude dospělý a kdo dítě. Ten, kdo ztvárňuje dospělého, bude stát a křičet na druhého pro nějaký vymyšlený důvod. Ten druhý sedí nebo klečí na zemi, aby byl menší. Jeho úkolem je opakovat: "Jsem malý / á a jen chci, abyste mě měli rádi." Vyvolává to opravdu silné pocity a ten, kdo je v roli dítěte, se po nějakém třetím - čtvrtém opakování nejednou rozpláče. Po tomto zážitku mnozí rodiče přestanou na děti křičet. Samozřejmě, v domácím prostředí to pravděpodobně nenechá ve vás tak silný zážitek jako během terapie, z níž toto cvičení pochází, ale na pochopení toho, jak se asi dítě cítí, to určitě postačí.
Autor: Martina Dvořáková
