Dětská kniha - domácí, látková, leporelo nebo klasická s listy?
Čtení knížek dětem před spaním je nenahraditelný čas, který s nimi trávíme a žádná televize ani dvd tento rituál nemůže nahradit. Knihy nám četli naši rodiče, my je čteme svým dětem a pokud tuto krásnou záležitost přeberou i naše děti, nemusíme mít strach, že z nich vyrostou necitliví lidé.
Proč číst?
Ne každé dítě inklinuje ke knihám. Nezájem často nepramení z neoblíbenosti čtení, ale z jiného jednoduchého důvodu - dítě potřebuje, aby ho někdo naučil "číst", aby mu pomohl objevit tajemství světa knih a přiváděl jej k této činnosti - pravidelně, s láskou a s pochopením. Důvodů, proč tak dělat, je hned několik. Čtení má vliv nejen na rozvoj slovní zásoby, myšlení, fantazie, ale především buduje osobnost člověka. A v případě, kdy čtou rodiče dětem, napomáhá také utužování vzájemných vztahů.
Výzkumy mapující projevy novorozenců dokazují, že děti čtení "milují"
Přestože v prvních týdnech života vůbec netuší, co jim máma nebo táta jim právě čtou ... Blízkost rodiče, jeho hlas, rytmika řeči a přívětivý tón působí na miminko uklidňujícím dojmem. Tento zvyk si děti rády ponechávají i nadále. Usínat v postýlce při myšlence na svou oblíbenou pohádkovou postavičku ... Mnozí to přece sami máme uložené mezi vzpomínkami na vlastní dětství. Listování tvrdými stránkami leporela nebo jemný šelest obracejících se listů přispívá k soustředění pozornosti. Samotná atmosféra čtení přináší intimitu a pohodu. Schovaní v posteli pod peřinou, v oblíbeném koutku na pohovce, na lavičce v parku nebo v zahradě pod stromem - to jsou chvíle pohody ...
Jak? Kdy?
Tyto a další otázky se vynoří mnohým rodičům. Pro čtení dětem a později s dětmi platí několik zásad. Jejich cílem je vést děti k tomu, aby jednou samy, dobrovolně a s radostí sahaly nejen po pohádkových knihách, ale i po učebnicích, atlasech, slovnících ... Jednoznačně platí, že čtení v dětství je devizou do budoucnosti dítěte. Psychologové na základě mnoha zkušeností práce s rodiči a jejich malými ratolestmi radí, číst dítěti, resp. s dítětem, je třeba začít velmi brzy. Dítě zná hlas rodiče velmi důvěrně už z prenatálního období, a proto ho lze jen těžko něčím nahradit. Známý hlas mámy nebo otce jsou zárukou bezpečí a přibližují dítěti svět kolem. Jsou děti, které čtení "chytne" už jako roční, jiné však po knize sahají mnohem později. Psychologové doporučují dětem do 3 let nabízet čtení ve formě krátkých básniček, rýmovaček. Tento věk je vhodný i na utváření zvyku večerního čtení v postýlce. Až kolem 3 let je podle odborníků vhodné začínat s pohádkami a delšími útvary. Dítě už má bohatší slovní zásobu, je více nastaveno delšímu čtení a také pozornost udrží déle, domnívají se odborníci. Platí, že každé dítě je jiné a rodiče by měli vnímat jeho potřeby a zájem a pokud se touha objevovat svět pohádek, bájí a říkanek projeví dříve, není třeba ji tlumit.
Vhodná kniha
Jaká kniha je pro malé dítě nejvhodnější? Doporučuje se zvážit nejen jeho věk, ale také zájmy (zvířátka, autíčka ...). Pro celkem malé dítě je vhodná kniha, mající na stránce pouze jeden obrázek, který je nositelem jednoho pojmu. Obrázek má být dostatečně zřetelný, velký a co možná nejreálnější (např. fialový slon těžko identifikovatelného tvaru je pro dítě matoucí informace). Využít lze kvalitní leporela - ale i knihy s měkkými listy, protože strany zatím před dítětem obrací rodič. Ukáže obrázek a řekne k němu příslušný pojem. Stránky obrací poměrně rychle - zbytečně se u jednotlivých obrázcích nezdržuje, neboť tak se zájem dítěte ztratí. Je pravdou, že skutečnou hodnotu literárního dílka si malý mrňous ještě nedokáže uvědomit. Kniha a leporelo je pro něj často "pouze" další zajímavá hračka. Zejména mladším dětem poslouží dobře na házení a bouchání, než kterékoli jiné chrastítko či skládačka. Přístupem rodiče, jeho mluvením a vysvětlováním však dítě postupně začíná (přiměřeně svému věku a schopnostem) chápat, že kniha se od jiných hraček přece jen čímsi liší. V období přibližně kolem šesti měsíců dokáže dítě spolehlivě uchopovat a pouštět předměty z rukou. Je to vhodný čas, kdy mu dát do rukou knihu. Zpočátku jsou lepší knihy umělohmotné, které dítě může zkoumat i ústy. Později nabídneme leporela, s pevnými, kalenými papírovými stranami. Opět platí zásada - jeden obrázek, tedy jeden pojem na straně.
Rozvoj motoriky
Kromě rozvoje rozumových, paměťových, řečových schopností a fantazie má samotné čtení vliv i na rozvoj motoriky. A to nejen tzv.. jemné. Dítě knihu v rukou obrací, překládá z ruky do ruky, otáčí, otevírá, zavírá, rozkládá. Vedle cvičení jemné motoriky přijímá i obrázkový obsah, který kniha nabízí. Zajímavý tvar knihy, barevnost, velikost a samotné obrázky jsou atributy, které pozornost dítěte přilákají. Hra s knihou stimuluje dokonce i hrubou motoriku. Dítě si s leporelem lehne, sedne, položí na bok, zvedne nad hlavu, klekne si k němu, odloží ho, opět si ho vezme, celé roztáhne, zvedá ho roztažené nad sebe nebo si z něj vytvoří kolem sebe ohradu.
Domácí a látkové knihy
V raném období dítěte se dají velmi dobře využít podomácku vyrobené obrázky. Fotografie nebo reálné obrázky lze vystřihnout a nalepit na tvrdší papír. Obohatíme nimi sbírku knih, kterou máme pro dítě k dispozici. Takové obrázky je vhodné ukládat do sérií - např..zvířata, květiny, hračky, dopravní prostředky, a poměrně snadno lze série po jednotlivých obrázcích dítěti ukazovat. Za zmínku stojí i "látkové" knihy, které sice mnoho rodičů nezná, ale po jejich objevení si je se svými prcky rychle oblíbí. Knihy vyrobené z textilu jsou obohacením aktivního "čtení" pro dítě. Kromě samotných obrazů obsahují také hodně stimulačních aktivit - některé části šustí, pískají, někde může být zakomponováno zrcátko nebo na provázek připevněný tvar, či postavička, kterou je třeba zasunout na správné místo. Zde se již dítě intenzivněji hraje s jednotlivými detaily - než s knihou v celku. Nabízet je možné i leporela, které obsahují podobné poutavé prvky, např.. vysouvací a vkládací části nebo otáčivá kolečka, kde točením je potřeba najít správný obrázek patřící na danou stranu.
Ověřování
Přibližně ve věku dvou let dítě začíná klást otázky typu "proč?". Pro rodiče je to výzva. Ještě dříve než se tak stane však mohou začít s ověřováním nabytých vědomostí u dítěte. Vezměte oblíbenou knížku, kterou s dítětem opakovaně čtete a ukazujte mu dva obrázky najednou ohledně toho:" Kde je kohout? Která je kočka? Které zvířátko je slon? "A dítě ukáže na žádaný obrázek. Pokud nechce být dítě tímto způsobem zkoušeno a nevnímá to jako zábavnou hru, třeba to hned přerušit a vrátit se ke čtení. Dítě si spolehlivě informace ukládá i bez toho, abychom se o tom museli takovýmto způsobem přesvědčovat. Při čtení je důležitá velká trpělivost a zásada systematického "ukládání" nových pojmů a souvislostí. Je jen otázkou času - u každého dítěte velmi individuálního, kdy "vložené" pojmy začne aktivně používat. Rodič se musí spokojit s tím, že čas, kdy začne dítě v aktivní řeči používat naučené, může trvat jeden až dva roky! Čtení pro dítě je však důležité pro pozdější aktivní použití jazyka a jeho pojmovou bohatost. Téměř souběžně můžeme začít dítěti číst krátké literární texty, např.. krátké veršíky nebo velmi jednoduché pohádky. Platí zásada - jednoduchá básnička nebo část příběhu má být vytištěna na jedné zvláštní straně a ilustrovaná souvisejícím obrázkem. Dítěti ukazujeme pouze danou jednotlivou stranu - přečteme text a hned přecházíme na novou stranu. Pomáháme tak dítěti udržet pozornost a zájem o čtení.
Kup mi knihu!
Nabídka dětských knížek je v našich knihkupectvích bohatá, stačí si jen vybrat. Je výborné, pokud se prohlížení knih, jejich půjčování v knihovně stane pro rodinu jakýmsi rituálem. O to více, pokud dítě uvidí, že táta a máma si sami vybírají knihy pro sebe (i doma je čtou). Rodič je nejpřirozenějším učitelem pro své dítě, kterého v prvních letech života nemůže v takové kvalitě zastoupit nikdo jiný. Žádný cizí vychovatel, a už vůbec ne televize, není pro dítě takovým zdrojem, jako je rodič, který učí své dítě.
Pozitiva čtení
- rozvíjí slovní zásobu - pojmy, které dítě získá při "prvním" čtení, se postupně spojují do širších souvislostí a jejich potvrzování v životní realitě pomáhá při jejich zapamatování
- rozvíjí sociální vztahy - dítě je při čtení u rodiče blízko, rodič mu přímo věnuje svůj čas a cíleně ho rozvíjí, působí to na obou konejšivě, což se odráží i na vytváření celkové dobré atmosféry v rodině.
- zprostředkovává informace o okolním světě - dítě je "hladové" po nových informacích a tento hlad nejlépe zasytí osoby pro něj nejbližší - rodiče, ti mají (resp. by měli mít) nejvyšší zájem a odpovědnost při podpoře vývoje svého dítěte.
- přispívá k rozvoji soustředění - při čtení dítě celou svou bytostí vnímá zajímavé obrazy spojené s mluveným slovem prostřednictvím důvěrně známého hlasu rodiče, celým tělem vyjadřuje vzrušení nad novými, zajímavými obrazy nebo starými, známými knihami, postupně dítě připravíme na čtení obrázků delšími, binomický větami, říkáme mu, co se na obrázku děje nebo popisujeme vlastnosti zobrazených věcí - medvídek spí, chlapec se směje, auto troubí, šedý slon, zelená tráva ...
- čtením se dítěti dostává hodně hodnotných podnětů v "koncentrované podobě", jsou to podněty srozumitelné, stále, opakovaně podávané, dostatečně velké a čitelné, oproti mihotavým, povrchním televizním obrázkům, které se náhle zjeví a rychle ztratí, je možné obrazy v knize předkládat opakovaně a pozorovat tak různé detaily.
- pro dítě i pro rodiče je čtení v raném dětství aktivním odpočinkem
Pravidla čtení malým dětem
1. Před samotným čtením vytvořte přiměřenou atmosféru - dítě uklidněte, udělejte si spolu pohodlí ...
2. Dovolte dítěti, aby samo vybralo, kterou knihu chce s vámi číst. Děti mají své "top" knihy, ke kterým se dokáží týdny až měsíce vracet.
3. Při čtení nové knihy si ji spolu prolistujte, všímejte si ilustrací, dávejte dítěti otázky související s knihou.
4. Při samotném čtení postupujte pomalu, čtěte nahlas, srozumitelně, řeč však nekomolte, váš synek nebo dcerka by si tak mohli osvojovat nesprávnou výslovnost.
5. Pozorujte, zda se dítě příliš neunavuje. Uprostřed čtení dělejte krátké a překvapivé přestávky, např.."Hádej, jak to bude pokračovat dál?", Nebo ověřte, zda bylo dítě dosud pozorné, např.. "Zapamatoval sis, kolik bonbónů holčička dostalo od své babičky?"
6. Pokud dítě nezaujme text, ale více ho nadchnou obrázky, "čtěte" podle nich a text si libovolně dotvořte.
7. Snaha dítěte vybrat jinou knihu může znamenat jeho odlišný zájem, při přílišném vyjímání však může signalizovat, že se dítě nudí nebo v daném okamžiku nemá na čtení náladu. V takovém případě ho do čtení nenuťte, může se mu zprotivit.
8. Platí i opak, pokud dítě během dne neposlouchalo, nehrozte, že se mu večer "pomstít" a nebudete mu číst.
9. Čtení ukončete rozhovorem o přečteném, případně se přes dané téma můžete přiblížit i k jinému tématu, kterou byste se svým potomkem rádi probrali.
10. Knihu uložte na místo.
Kniha je reálná, hmotná, má svůj tvar, velikost, povrch, vůni
Stává se konkrétním hodnotným majetkem dítěte, o který se s vážností stará. Patří do police v takové výšce, aby byla bez problémů přístupná. Domácí dětská knihovna je širokou vizuální nabídkou. Malý čtenář si samostatně vybírá knihu, která je pro něj momentálně nejpřitažlivější. Nám dospělým to dovoluje následovat a rozvíjet jeho zájmy. Ale i utužovat vztahy s dítětem.
Autor: Lenka Kostková
