Dítě s narušenou komunikační schopností vyžaduje individuální přístup učitele
Dětí s narušenou komunikační schopností přibývá. Jen je třeba rozlišit, kdy se opravdu jedná o dítě s touto diagnózou, a kdy je jen dítě málo zralé, příliš aktivní, anebo zcela zanedbané co se týká znalostí, které má mít osvojené z domova. Je to diagnóza, kterou vystavuje dětský psycholog a učitelé na klasické základní škole by to měli respektovat a k tomuto dítěti přistupovat zvlášť citlivě a svědomitě. Není-li tomu tak, může se stát, že tyto děti zbytečně skončí ve zvláštních školách.
Rodič dítěte s narušenou komunikační schopností očekává,
že jeho dítě dostane ve škole přiměřenou péči. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby učitel k němu přistupoval individuálně, protože jeho postižení mu nedovoluje pokročit stejně jako jiné děti. Bohužel, situace není pro tyto děti a také pro jejich rodiče vždy jednoduchá. Ne všichni učitelé respektují doporučení odborníka psychologa. Mnoho z nich ani neví, o jakou diagnózu jde a často na škole chybí speciální pedagog, který by s těmito dětmi pracoval. A tak, jak říkají rodiče, integrace takových dětí je často pouze papírem. Většina se shodne, že kvalitně integrovat dítě s narušenou komunikační schopností závisí zejména na schopnosti a osobnosti učitele.
Diagnóza narušena komunikační schopnost
Narušená komunikační schopnost u dětí se projevuje tím, že dítě není schopno správného jazykového projevu. Jejich řeč se vymyká normě, to si všimnete ihned, jak s dítětem začnete komunikovat. Narušená komunikační schopnost (NKS) má však také různá stádia od koktavosti přes dyslexii, dysgrafii a dyskalkulii až po úplnou neschopnost komunikace. Tuto poruchu mohou mít děti vrozenou nebo získanou. Někdy se jedná o přechodný stav, jindy trvalý.
Autor: Martina Dvořáková
