Dřevěné fasády - základní požadavky, údržba a požární ochrana
Výběr vhodného fasádního materiálu a systému konstrukce závisí na tom, na co bude dřevěná fasáda sloužit a jaké se na ni budou klást nároky. Kromě běžných požadavků je třeba posoudit i specifické požadavky, které jsou dány místem stavby, nadmořskou výškou, podnebím nebo odlišným provozem budovy.
Základní požadavky na fasádní pláště jsou
- zamezení průniku vody a větru do dalších vrstev konstrukce
- pevnost (proti větru a dalším klimatickým vlivům), odolnost proti mechanickému poškození nebo dokonce vniknutí osob
- estetická funkce
- umožnění provětrávání spodních vrstev (především u difuzně otevřených systémech)
- snadná údržba a dlouhá životnost
Základní konstrukční principy dřevěných fasád
Dřevěná fasáda by měla být koncipována tak, aby se v průběhu času měnila a stárla, a to, pokud je to možné, jako jednotný celek. Na fasádní obklady lze použít širokou škálu dřevin s různou kresbou, strukturou, kvalitou, s různými barevnými odstíny. Zásadní vliv na estetiku fasády má zvolený profil a formát. Volba profilu závisí na způsobu jeho zamýšleném použití. Jiné profily se používají pro obklad orientovaný vertikálně a jiné na horizontální obklad. Směr vláken obkladu lze zvolit svisle, vodorovně nebo diagonálně.Pro svislé, tak pro vodorovné uspořádání prken existují rozmanité profilování, které zajišťují dobré odvedení vody.
Při diagonálním uspořádání desek se musí dbát
na správné zhotovení svislých stykových spár. Vzhledem k šikmé uspořádání prken voda odtéká podle uspořádání spár a shromažďuje se ve stykových spárách a v rozích, dveřních a okenních otvorech. Na fasádu se doporučuje používat radiálně a poloradiálně řezané desky, protože při bočních (tangenciálních) deskách může v souvislosti s povětrností docházet k oddělení horních vrstev dřeva. U bočních deskách dochází navíc k větším deformacím a častějším trhlinám. Nejmenší tloušťka vnějšího obkladu z masivního dřeva je 20 mm. Největší šířka desek na obklady na pero a drážku by neměla překročit 140 mm pro obklady nevystavené nebo málo vystavené povětrnosti, případně 120 mm pro obklady extrémně vystavené povětrnosti. Obecně mají být upřednostňovány úzké lamely (60, 70, 80 mm) před širokými (120, 140 mm).Ošetřené dřevěné prvky musí mít poloměr hran nejméně 2,5 mm, aby se zajistila dostatečná tloušťka nátěrového filmu. Pro většinu oblastí použití lze doporučit vlhkost dřeva (při zabudování) mezi 12 až 16%. Kromě palubek si lze vybrat ze širokého sortimentu prken a hranolů.
Nejjednodušším typem dřevěného obkladu jsou tzv.. prokládané desky
Jde o poměrně starý a osvědčený způsob, kdy se jednotlivé desky přes sebe jednoduše překládají a díky tomu může voda stékat po fasádě a riziko zatékání do prostoru pod fasádou je jen minimální. Velmi oblíbené jsou tzv.. laťkové fasády skládané z jednotlivých latěk s různými průřezy od pravidelného čtverce až po obdélník.
Různé fasádní překližky jsou velmi populárním typem dřevěných fasád,
ale mají mnoho úskalí.Pokud jde o formáty deskových materiálů, výběr je velký. V závislosti od architektonického záměru lze volit od úzkých dlouhých lamel až po velkoplošné desky. Vždy je však vzhledem k ekonomičnost prořezání vhodné volit rozměry vycházející z výrobních formátů jednotlivých desek.
Navrhování dřevěných fasádních systémů
Navrhování dřevěných fasádních systémů má několik základních pravidel. První pravidlo se týká odsazení dřevěného obkladu od upraveného terénu minimálně o 250 (lépe 300) mm. Důležitým prvkem provětrávaných dřevěných fasád, zejména u dřevostaveb, je zajištění nepropustnosti vody do vnitřních izolačních a konstrukčních vrstev a zároveň umožnění funkčního odvětrání.
K zajištění požadavku na zabránění pronikání vody jsou dvě možnosti
- vhodné použití fasádních prvků s dobře vyřešenými detaily a aplikace vhodné podkladní difuzní fólie. Jeden z nejstarších a dodnes používaných způsobů dobře utěsněné fasády proti povětrnosti jsou právě prokládané desky - z tohoto principu vycházejí všechny profily palubkových obkladů.Můžeme se rozhodnout pro nejrůznější profily zajišťující nejrozmanitější estetický efekt. Palubky jsou zároveň nejlepším řešením z hlediska dilatací. Zcela jiná situace je u fasádních prvků, které nezaručí dostatečnou těsnost a u nichž je podkladová fólie naprostou nezbytností. Jde především o zmíněné laťkové fasády, u nichž je dobrá volba a dobré zhotovení podkladní fólie nezbytností. S touto fólií často pracujeme i jako se součástí pohledové vrstvy včetně vhodné volby její barvy. U těchto systémů počítáme s tím, že se voda dostane až na povrch fólie nebo po ní dokonce bude stékat. K zajištění funkčnosti takovéto fasády je nutná její správná dimenze a zhotovení vzduchové mezery mezi vnitřním povrchem dřevěných prvků a fólií. Srážkové vody v mezeře ztratí rychlost a stečou dolů.
Detaily dřevěných fasád
Dobře zvládnout dřevěnou fasádu v ploše je základ, mít dobře vyřešené její detaily je umění.Hlavní skupinou detailů, které jsou charakteristické pro dřevěné fasády, stejně jako pro jakékoli zavěšené fasády, jsou detaily zakončení a přechodů. Jde zejména o zakončení při nárožích, soklů, střechách, výplní otvorů (např. oken a dveří), parapetech a atik. Princip řešení nároží dřevěných fasád vždy záleží na použitém fasádního prvku. Jedním z nejelegantnějších řešení je zkosení obou prvků tak, aby vytvořily souměrné nároží.Toto řešení však vyžaduje zvýšenou přesnost. Další možností je nároží, kde upřednostníme jeden z povrchů, který přetáhneme přes druhý a druhý přirazíme natupo. Zajímavé řešení dosáhneme tehdy, pokud přidáme dřevěný hranol, čímž docílíme až nábytkářský čistý detail, který působí stejně z obou stran fasády. Alternativou může být vložení kovové lišty s průřezem ve tvaru L.
Dalším detailem je přechod mezi dřevěnou fasádou a fasádou z jiného materiálu
Vhodnou ukázkou je přechod mezi dřevěným pláštěm a kontaktním zateplovacím systémem (extrudovaný polystyren) s tenkovrstvou omítkou. Základním problémem je rozdílná tloušťka těchto dvou systémů. Na přechodu dvou materiálů je třeba vždy počítat s dilatací. Třeba zajistit funkční řešení napojení, jakož i zakrytí boční hrany dřevěného obkladu. K zakrytí lze použít ofrézovanou desku nebo jiný dřevěný prvek ve stejném materiálovém a barevném řešení jako plocha celého obkladu. Stejně dobře jako dřevěný prvek může sloužit i hliníková nebo nerezová lišta.
Základním principem zavěšených nebo i provětrávaných plášťů
je možnost odvětrání mezery mezi pohledovým pláštěm a dalšími funkčními vrstvami pod ním. Toto provětrávání by mělo být vždy funkční, což s sebou přináší speciální nároky na úpravu především horizontálních zakončovacích prvků. Jedním z řešení je instalace mřížky do fasádního systému.
Spojovací prvky
Spojovací prvky jsou technickým doplňkem, který může fasádu vhodně doplňovat, ale také nevhodně narušovat. Jednotlivé dřevěné elementy se musí trvale upevnit. Na jedné straně se má zabránit deformaci jednotlivých konstrukčních prvků, na druhé straně má být do určité míry umožněna změna rozměrů (způsobená sesycháním a bobtnáním), aby v dřevěných částech nedocházelo k trhlinám. Obklady z masivního dřeva se připevňují hřebíky, vruty do dřeva nebo sponkami. Kromě toho existují rozmanité druhy patentových příchytek nebo připevňovacího kování a háčků. Připevňování v zásadě vždy závisí na profilování a přelévání dřevěných částí na přední a zadní straně a může být viditelné nebo neviditelné. Podstatná kritéria pro volbu spojovacího prostředku jsou únosnost, trvanlivost a odolnost proti povětrnosti. U hřebíků a šroubech do dřeva hloubka zasahování závisí na tloušťce připojovaného obkladu. Tesařským pravidlem je, že délka hřebíku musí být nejméně trojnásobkem tloušťky připojovací desky. Hlava spojovacího prostředku nesmí z povrchu dřevěného prvku vyčnívat a nesmí být ani zaražená / zašroubována hlouběji. Sponky se doporučují pouze na neviditelné připevnění. Vzhled prvků nesmí být ovlivněn spojovacími prostředky. Nesmí tedy docházet k viditelnému zbarvení ve dřevě, způsobenému použitím nepozinkovaných hřebíků, případně vrutů do dřeva, nebo chemickými reakcemi kovů se dřevem.
Kontrola a udržování
Každý obkladový materiál na dosažení co největší trvanlivosti vyžaduje udržovací práce. U obkladů fasád ze dřeva závisí požadovaná pracnost udržování na prosazení koncepce ochrany dřeva při prvním zhotovení. Bez udržování dochází po kontinuální ztrátě funkce k rychlému zničení. Sanace v tomto případě znamená nahrazení nepoužitelného obkladu.
Požární hledisko dřevěných fasád
U dřevěných fasádách třeba dbát na zvýšené riziko požáru. Určitým řešením požárního hlediska dřevěných fasád je používání tenkých profilů s nízkou hustotou, což je však v naprostém rozporu s požadavky na funkčnost a trvanlivost fasády. Nejednou pak dochází k posunutí stavby v rámci pozemku či k jiným zásahem do koncepce návrhu. S tímto faktorem však třeba předem počítat a rozhodně ho nelze podceňovat.
