Historie kompasů a jejich využití aneb dokázali byste se podle něj v přírodě zorientovat?
Pro mnohé turisty je zážitek vzít si s sebou na túru klasický kompas. Ten se totiž nikdy nemýlí, musí se však umět používat. Zvládli byste to?
Zdroj obrázku: {ByGurzoglu} / Shutterstock.com
Malí skauti
Kompas známe asi všichni hlavně ze školy nebo školních přírodovědných kroužků. Jde o jednoduché kapesní zařízení, které slouží k rozpoznávání světových stran. V přírodě se tak s jeho pomocí dají najít záchytné body, když se například ztratíme. Když nastane situace, že nás zradí technologie, vypadne signál a nemůžeme se tak spolehnout na dobře známou navigaci GPS, kompas se v té chvíli stává naší záchranou. Z kompasů, které fungují na základě různých fyzikálních principech, je určitě nejznámější kompas s magnetickou volně se pohybující střelkou. Ta kopíruje siločary magnetického pole Země, v důsledku čeho ukazuje k severu.
Historie kompasu
Víte, kde se takový první kompas vlastně vzal? Odhaduje se, že první kompasy byly tvořeny zmagnetizovanou jehlou připevněnou ke kusu dřeva plovoucího na hladině vody v nádobě. Tento kompas fungoval na podobném principu jako ten dnešní - konec jehly také ukazoval k severu. První zmínky o kompasu pochází ze starověké Číny a jsou z 9. století. Klasický kompas se hlavně ve středověku a novověku používal v námořní dopravě. Do té doby se námořníci spoléhali zejména na orientaci na základě znalostí polohy a pohybu Slunce a Měsíce na obloze.
Konstrukce kompasu
Běžné kompasy, které dobře známe, mají magnetickou střelku s červeně označeným koncem, která se volně otáčí kolem svislé osy. Konec střelky je často označen písmenem N odkazujícím na sever, v angličtině North. Střelka je chráněna pouzdrem, ve kterém se nachází tekutina. Díky ní dochází ke zpomalení pohybu střelky a snížení frekvence možných vibrací.
Pro používání kompasu je nutné mít alespoň základní znalosti orientace. Zvládli byste to?
Autor: Lenka Kostková
