Ideální rodič není ten, který obětavě ometá dítěti cestu, ale ten, který ho učí samostatnosti!
Všichni bez rozdílu milujeme své děti. Ale občas by se hodilo trochu méně lásky a opečovávání. Často ve svém okolí vídáme maminky, které by za své děti nejen dýchaly, aletaké je i chránily před každodenními nástrahami. Taková výchova není pro dítě vůbec prospěšná. Proč?
Ideální rodičovství?
Pokud se snažíme stále ochraňovat děti a zabránit jakémukoli nepříjemnosti, nepohodě, nepohodlí, které by ty děti mohly zažít? Aby náhodou nespadly, nebyly deset minut hladové či žíznivé. Případně se snažíme uspokojit potřeby svých dětí ještě předtím, než by si jich ony vůbec mohly všimnout? Co se tak naše děti naučí? Jak budou schopny nějakého samostatného fungování v ranné dospělosti? Máma, která by se dala pro děti rozkrájet, vypadá na první pohled ideálně. To, co je však důležité je míra její péče. Pokud je jí hodně, není to zdravé, je to hyperprotektivní!
Hyperprotektivní rodič
Většinou sleduje své egoistické cíle. Většinou nevědomě. Vyplňuje svůj život, dělá vše proto, aby ho dítě milovalo, aby byl pro něj nepostradatelný. Přitom nedbá na zdravé hranice, které dítě potřebuje, aby z něj vyrostl zdravý a kompetentní dospělý. Hyperprotektivní rodič udržuje dítě v neustálé závislosti, směřuje ho tam, kam chce on, kontroluje ho. Ještě i s komentáři: "to by on nezvládl" (třeba desetiletý školák se ráno sám vypravit do školy...), "musím se s ním učit, musíme dodělat projekt, aby dostal dobrou známku" (a co kdyby ji ve třinácti letech nedostal ...). Dítě je skvěle podpořeno v závislosti. A když se v něm i ozve kousek zdravého rozumu a chce se samo prosadit, chce si věci dělat po svém, rodič je vnitřně zraněn - "vždyť já ti chci jen to dobré, chci ti pomoct". Čímž zase v předpubertálním dítěti vyvolává pocity viny.
Kde je vlastně problém?
Teoretické a odborníky připomínané riziko je v tom, že v dospělosti takové dítě jednak považuje za svou povinnost dělat druhé šťastnými. Opakuje to, co zažilo ono samé, půjde do vyplivnutí duše a těla a zapomene na sebe. Nebo naopak to dítě bude tak egoistický dospělý, který bude mít vždy v centru zájmu jen sebe a své potřeby. V překladu, ta rizika jsou v rovině závislostí v partnerských vztazích, případně jiných druhů závislostí. Ztráty samostatnosti, nedůvěra v sebe a své schopnosti, nejistota, ochota nechat se využívat ve vztazích, nedůvěra ve vlastní schopnosti ...
Na závěr
Pokud chcete, aby vaše děti byly opravdu šťastné, podporujte jejich samostatnost a jejich schopnosti. Naučte je, že i vaše láska má své hranice a sami je také dodržujte.
Autor: Lenka Kostková
