Jsou české výrobky opravdu české?
Pryč jsou doby, kdy jsme v regálech obchodů s nadšení nakupovali německé margaríny a další nepříliš zdravé zahraniční výrobky v lákavých obalech. Dnes raději sáhneme po české kvalitě. Ale je stále těžší v obchodě najít český potravinový výrobek. A při označení potravin z EU nelze ani zjistit zemi původu. Pro prodejce nehraje příliš velkou roli zdraví občana. Na prvním místě je přece zisk. Potravinový byznys není úřad, který by zajišťoval ochranu zdraví občanů, ale ekonomická jednotka, toužící po financích.
Když marketing předčí skutečnou kvalitu
Přitom dosažení vysokého profitu není o kvalitě nabízeného produktu, ale o jeho takzvaném umístění v "mysli zákazníka". Potravinový marketér musí udělat vše proto, aby zákazník vnímal produkt pozitivní a uvěřil, že si ho potřebuje koupit. V angličtině je pro tuto psychologickou strategii krásný výraz "Mind Games" (hry s myslí). Dejme tomu, že jste bio-pěstitel, který může mít ten nejlepší produkt na světě, ale nedokážete o tom přesvědčit zákazníka, protože neumíte přesvědčit o jeho unikátnosti. Na tuto práci jsou totiž školení marketéři, vždyť každý je mistrem svého řemesla. Pěstitel umí pěstovat, marketér zase přesvědčovat. Jde o to, jak daný produkt vnímá samotný spotřebitel, a ne o to, jaký ten produkt ve skutečnosti je. Na rozdíl od poctivého pěstitele jsou potravinové koncerny v přesvědčování úspěšnější, protože mají větší finanční možnosti. A tak se může snadno stát, že nakupujeme méně kvalitní výrobky, jelikož kvalita produktů se snížila o částku vynaloženou za reklamní kampaň. To je bohužel fakt. O kvalitních výrobcích, které se vyrábějí v malém množství o ulici dále často ani netušíme.
Jsou české výrobky opravdu české
Většinou preferujeme nakupovat produkty domácí produkce, pokud nenatrefíte na ten zahraniční s nižší cenou. Někdy nás pro potřebnou rozhodovací chvíli zahraniční výrobci přesvědčí, že výrobek je náš, český, i když tomu tak není. To, že se výrobek tváří jako český s vyšší možností kontroly surovin a technologických postupů, ještě nemusí být pravda. Česko sice dostalo v Evropské unii možnost označování potravin v závislosti na původu surovin a místa jejich zpracování, ale jak často se tato možnost využívá, to není známo. Potravinová legislativa Evropské unie dokonce obsahuje i nařízení, které chrání spotřebitele před úmyslným zaváděním prostřednictvím názvů, vztahujících se na určitou oblast. Zde si to ale nesmíme mýlit s českým EAN kódem, na zadní straně obalu, protože ten může být přidán i na ovoce dovezené z Itálie. Zde hovoříme pouze o povinném označení země nebo místa původu, pokud by opomenutí mohlo spotřebitele uvést v omyl.
Snadné zavádění
Pokud se rozhodneme zmást zákazníka tím, že v něm vytvoříme pocit lokálního vlastenectví, vezmeme polské maso, zpracujeme ho v Čechách, dáme mu název " česká masová pochoutka ". A co, pokud následně (abychom "nezaváděli") přidáme informaci, že to bylo vyrobeno v EU? Vždyť Evropská Unie je rovněž území, splňující požadavek označení země původu. Sice výrobek takto nemá nic společného s Českem, i když po právní stránce je takové legální zavádění eticky diskutabilní ... Každopádně, zákazník bude mít pocit, že si koupil český produkt a možná se i pro tento důvod rozhodne zaplatit o něco více, aby podpořil domácí ekonomiku. Ve skutečnosti si však pouze naivně koupí polské maso od českého spekulanta. Proto označení "Vyrobeno v EU" není dostačující informace. Nač bychom ale skutečně rádi upozornili jsou vymyšlené názvy fiktivních míst, jako například farem, což je bohužel plně legální praxí. Tayto neexistující místa slouží k tomu, aby u zákazníka vyvolala dojem, že daný produkt byl vypěstován někde na konkrétním místě a stal se tím pro zákazníka důvěryhodnější. Legislativa není dokonalá a legální zavádění běžnými marketingovými praktikami číhá všude kolem nás. Rovněž, můžeme vymyslet název džemu s velkým nápisem 98% meruňkový džem, ve skutečnosti pouze s 50 - 60% podílem ovoce (navíc polovinu tvoří jablka), které uvedeme malými písmenky na zadní straně obalu. Nadpis 98% ovocný džem je pro nás, spotřebitele jednoznačně zavádějící, EU legislativa to však vidí jinak.
Jak vypadá ochrana spotřebitele v Čechách?
Pro ochranu spotřebitele v Čechách existují i takzvaná dobrovolná označení. Bohužel, i s nimi lze manipulovat, i když jen částečně. Na dodržování označování potravinových produktů u nás dohlíží Státní veterinární správa ČR. Co a jak musí být na baleném výrobku uvedeno, ukládají české zákony a prováděcí vyhlášky a také nařízení EU.
Země původu Česká republika
Podmínky pro to, kdy smí výrobce označit potravinu za opravdu českou, přesně stanoví novela zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Ale, dovezeme maso z Brazílie a vyrobíme z něj klobásu, označíme jako "Klobása Od českého farmáře". Vždyť všechny výrobní procesy se uskutečnily v Čechách...
Regionální potravina
Je označení nejlepších výrobku z domácí produkce v každém z krajů. Produkt musí být vyroben na území kraje, ve kterém bylo ocenění uděleno, a ze surovin dané oblasti. Zde byste měli mít záruku, že výrobky skutečně pocházejí ze Česka.
Rada na závěr
Nedívejme se na marketingové názvy s velkými písmeny na přední straně. Obaly lákající svou třpytivou barevností, ale jsou plné manipulačních sloganů. Čtěme pozorně složení výrobku a jeho původ, uváděné malými písmenky na méně atraktivní zadní straně obalu.
Autor: Martina Dvořáková
