Když děti kradou......
Jak se zachovat v situaci, když malé dítě něco ukradne? Lze ho v jeho věku již nazvat zlodějem? A jak se zachovat v roli rodiče, jehož dítě zadrží ochranka obchodního domu s ukradenou věcí v kapse?
Dítě je v tom nevinně
Faktem je, že malé dítě ještě nedokáže zcela přemýšlet o důsledcích svého činu. Je motivováno touhou vlastnit daný předmět a tak si ho jednoduše vezme. Neuvědomuje si, že tato věc má svou cenu a je třeba za ni zaplatit. Pokud si přivlastní něco, co mu nepatří, neudělá to se záměrem ukrást. Děti v předškolním věku nevědí, co je to krádež. Proto v případě zadržení ochrankou zažívají v obchodě trauma a v té chvíli ani nevědí, proč dospělí křičí. Otázka je, jaká reakce by byla správná v dané situaci. Je těžké zachovat klid, když se na vás upírají zraky zvědavých lidí, kteří čekají, jak zareagujete. Vaše výchovné metody budou posuzovány okolím a to není příjemné. Zásada je, zachovejte se tak, jak byste se zachovali v podobné situaci doma. Buďte pro dítě týmž rodičem, jestli se na vás dívá desítka lidí, nebo jste sami v dětském pokoji. Nekřičte na dítě jen proto, že tušíte, že se to očekává. Nebuďte přehnaně laskaví na veřejnosti a později doma svému dítěti vynadáte. Vaše dítě ve vás vidí téhož rodiče. Očekává vaši reakci jako odpověď na své chování. Ta musí být pro něj jasná. Vynadat dítěti za něco co udělalo a nevysvětlit mu, proč vlastně na něj křičíte a proč je jeho jednání špatné, nemá smysl.
Vysvětlení je účinnější než trest
Jak malým dětem vysvětlit, že brát věci které jim nepatří, se nemá? V první řadě klidně ale důrazně. Pokud se něco takového stane poprvé, promluvte si s dítětem, co ho vedlo k tomu, že danou věc vzalo. Zjistěte proč vůbec sáhlo po něčem, co mu nepatří. Vysvětlete mu, proč bylo jeho chování nevhodné. Použijte příklady, nebo si pomozte pohádkou na jejímž základě pochopí, co vlastně udělalo. Nekřičte a nestrašte dítě například policií, bitím a podobně. Snažte se mu vysvětlit, jak to "funguje" v obchodě. Pokud si něco chce odtud vzít domů, musí si to koupit. Můžete si to vyzkoušet při hře. Dětská hra je důležitá nejen z hlediska zábavy, jejím úkolem je cvičit si činnosti, které budou jednou v životě potřebné. Nepříjemně je i to, pokud zjistíte, že vaše dítě si z návštěvy u kamaráda, nebo u babičky přineslo bez dovolení nějaké hračky a maličkosti, které se mu líbily. Snažte se mu vysvětlit, že tyto věci patří někomu jinému. Připomeňte, jak by jemu bylo smutno, kdyby mu někdo sebral nejoblíbenější hračku. Děti v předškolním věku už dokážou rozlišit co je dobré a co špatné. Cesta trpělivého vysvětlení je pro ně přijatelnější než křik a tresty.
Školáci kradou cíleně
Krádež nabývá jiný rozměr, pokud se jí dopustí děti přibližně ve školním věku. Ty už chápou důsledky, které takový čin vyvolává. Měly by už chápat, že to, co není jejich, si musí vyprosit nebo koupit, pokud chtějí danou věc vlastnit. Jejich motivy mohou být různé. Snaha zapadnout do skupiny kamarádů, kteří si takovými "šaškárnami" krátí čas. Touha mít věci, které si nemůže dovolit koupit on ani jeho rodiče. Někdy chce dítě takovýmto způsobem na sebe upozornit, může to být reakce na nedostatek rodičovské pozornosti, forma jeho rebelie a podobně. Pokud mu krádež projde vícekrát, zvykne si na to, že i tímto způsobem se dá dostat k věcem, které nemá. Není krádež jako krádež. Podstatný je její motiv. I v případě starších dětí platí, že o všem je třeba si v klidu popovídat. Vyhněte se přitom výhrůžkám, hrozbám, dramatizování situace. Pokud je dítě přichycené při činu, je pro něj obvykle ostuda dostatečným ponaučením. Opakované a cílené porušování pravidel již rodiče musí řešit přísněji. Nebojte se obrátit na odborníka s pedagogickým vzděláním.
Autor: Martina Dvořáková
