Moderní muži neumí naučit děti komunikovat s přáteli
Přestože se současní otcové rodiny přece jenom liší od těch dříve narozených, stejně většinou v organizaci běžného dne rodiny selhávají. Převezmou-li výchovu dětí a jejich aktivity často si nevědí rady. A to hlavně v oblasti komunikaci dítěte s jeho vrstevníky.
V poslední době se hodně mluví o tzv.. moderních otcích
Je hezké, pokud dnes otcové zcela samozřejmě zmizí s miminkem v koupelně, pokud ho je potřeba přebalit.(Přestože maminky se pak stěžují - použitá plenka se povaluje na přebalovacím pultu a tátovi to zjevně nevadí.). Moderní otcové umí připravit i špagety s omáčkou, které chutnají právě tak lahodně jako ty od mámy, a někteří z nich si dokonce berou několikatýdenní dovolenou, aby ji mohli strávit se svými dětmi. To vše je v pořádku.
Existuje však něco, co otcové, jakkoli moderní, nevědí nebo nechtějí vědět
Organizovat všední den a zprostředkovat dětem kontakt s jinými dětmi. Ne že by chtěl Jirkův otec bránit nápadu Míšiny mámy, která mu při vyzvedávání dětí ze školky navrhla, aby se děti druhý den u nich hráli. Ne, ne, je to výborný nápad, "ale bude lepší, když se domluvíš s mou ženou, já totiž nevím, co na zítra plánuje".Jirkův otec nemá ani ponětí o náplni zítřejšího dne, přestože si musel tento týden vzít dovolenou kvůli pracovní zaneprázdněnosti své ženy. Tato je však odpovědná za celý program dne i přesto, že tento týden chodí domů až pozdě večer. Muži neumějí plánovat volný čas, i když mají v kapse elektronický diář. Ten je však určen pouze pro pracovní aktivity a pravidelně jej koriguje asistentka. Doma však k dispozici není. Logický následek: muž neplánuje žádné termíny nebo naopak, dohodne na odpoledne zcela spontánně dvě nebo tři aktivity na stejný čas. To vede postupně k takovému hněvu v rodině, že si otec v budoucnu raději zvolí první možnost a nenaplánovat nic.
Takový způsob organizace není pro tatínky
Nyní by mohl následovat dlouhý seznam toho, co všechno nepatří k silným stránkám otců. Úbor na tělocvik, který je zavěšen na dveřích, ale i tak ho otec se synem přehlédnou. Hodina klavíru, která se kvůli tatínkově zapomnětlivosti koná bez dcery. A že na oslavu narozenin pro sousedovo dítě by se patřilo pořídit nějaký dárek předem, napadne tatínka až tehdy, když zvoní u jejich dveří.
Partner na hraní by překážel
Ale při všech těchto organizačních přešlapů ve skutečnosti neutrpí dítě žádnou škodu. Kritická situace nastává až tehdy, když tím trpí sociální život dětí. Zejména u chlapců, neboť oni v protikladu s dívkami pouze zřídka aktivně vyhledávají přátele. Chlapci se dokáží dlouhé hodiny zahloubat do skládaček a návodů Lega a nevnímají, co se kolem nich děje. Partner na hraní by byl vedle nich navíc. A takovému postoji zůstávají muži často věrní celý život. U většiny dospělých mužů můžeme spočítat jejich přátele na prstech jedné ruky, a přitom se jejich mámy tak poctivě staraly o kontakty na pískovišti nebo na dětském hřišti. Je těžké si představit, kam by to mohlo vést, kdyby v té době otcové zůstali doma a nenaučili by se, že o stavbu na pískovišti se mohou podělit s kamarádem. Přitom už Aristoteles před více než 2 000 lety vyzdvihoval mravní a psychickou hodnotu přátelství. Přesto nemá v současnosti podle jednoho průzkumu 20% Čechů žádného přítele. U mužů je toto číslo ještě mnohem vyšší. Mužům to však zjevně vůbec nevadí, většina z nich udržuje pouze nevázané kontakty - když se jeden neozve, ozve se druhý. Tak jednoduché. Ale pravděpodobně tato představa vyvolává hrůzu jen u žen, muži pokládají například mini-dialogy za zcela normální:"Půjdeme?" - "Jasně, já mohu a ty?" - "I já." Toto chlapům úplně stačí jako jasné dohodnutí se na pivo dnes večer. Ano, pravděpodobně je toto mlčení to hezké, co přátelství chlapů drží pohromadě. Ale je to ryze mužský pohled na přátelství a sociální komunikaci.
Autor: Martina Dvořáková
