Nejstarším typem, plnou pálenou cihlou, zdí už jen ti, co recyklují původní staviva, nebo ti, kterým zvýšili při rekonstrukcích a "čištění" dispozice starého bytu. V případě výstavby nových příček opatrně. I polopříčky vyzděné z plné pálené cihly významně zatíží stropní konstrukci. Bez statika nedělejte žádné pokusy. Při zdění plnou pálenou cihlou třeba počítat s vyšší spotřebou pojiva a viditelností spár. Aby byla plocha stěny rovnoměrná, třeba ji uhladit a vyrovnat další vrstvou malty. Na příčkování bytů budou vhodnější keramické tvárnice, jinak - moderní vylehčené cihly. Děrované cihly se systémem pero a drážka výrazně sníží spotřebu malty (až o 50%). Díky moderním technologiím nimi lze zdít velmi přesně: jednotlivé předem kalibrované tvarovky na sebe důsledně dosednou, samozřejmě, pokud se dodrží předepsaný postup stavby. Tvárnice třeba ukládat tak, aby mezi stěnou a příčkou zůstal jeden centimetr, který se vyplní dilatační vrstvou - minerální vlnou nebo polyuretanovou pěnou. Nevýhodou může být křehkost tvárnic a jejich vyšší hmotnost. Mimo cihel z pálené hlíny jsou na výstavbu příček vhodné i lehké zdicí tvárnice vyráběné z písku a vápence, z expandovaného jílu či dřevěných pilin zpevněných cementem.Zajímavou alternativou jsou sklobetonové tvárnice.
Díky tomu, že se zdí na tenkou spáru s malou spotřebou malty či lepicího tmelu, stavění příček z pórobetonových tvárnic ušetří nebo eliminuje "mokrou práci". Nerovnosti povrchu jsou takto menší a vyhlazení povrchu příčky vyžaduje podstatně menší vrstvu omítky. Pórovitá struktura zdivo odlehčuje a umožňuje snadnou manipulaci včetně řezání tvárnic na menší části. Příčku z pórobetonových tvárnic je potřeba s hlavní stěnou spojit pomocí kotvících pásků.Nevýhodou může být nižší pevnost zdiva, která se projevuje zejména při velkém tlakovém namáhání. Při povrchových úpravách pórobetonových tvárnic třeba brát v úvahu objemové změny v důsledku zabudované stavební vlhkosti. Na vylepšení zvukově izolačních vlastností lze pórobetonovou příčku z jedné nebo obou stran doplnit akustickou předstěnou ze sádrokartonových desek.
Sádra je pachově neutrální, na dotek příjemně teplá a důvěrně známá. Pokud chcete, aby oddělené části vašeho bytu žili vlastním životem, docílíte to poměrně nenáročnou cestou. V takovém případě udělají dobrou službu sádrokartonové desky.Montáž probíhá tak, že se desky zasucha připevňují k předem připravené konstrukci z dřevěných hranolů nebo kovových tenkostěnných profilů. Dutinu, která montáží vznikne, lze vyplnit tepelnou a zvukovou izolací. Je to však i prostor pro uložení instalací a výborná příležitost k umístění vodících drážek posuvných dveří. Ty se při manipulaci zasunou do příčky, přičemž obě její strany zůstanou volné. A k volným stěnám můžeme bez problémů přistavit nábytek. Nízká hmotnost, nenáročná montáž či později demontáž a rychlý postup montáže patří k výhodám sádrokartonových příček. Ty si uchovávají dobrou stabilitu, která je však závislá na kvalitě upevnění desek na připravenou konstrukci. Sádra má pórovitou strukturu, díky které absorbuje vlhkost, a tak vytváří v obydlí příjemné klima. Do vlhkých částí bytu (WC, koupelna) patří příčky smontované z impregnovaných desek s nižší nasákavostí. Sádrovláknité desky jsou novější alternativou k sádrokartonu, vynikají vyšší hladkostí a větší tvrdostí. Vyrábějí se ze sádry, papírových vláken a minerálních přísad. Výhodou je vysoká pevnost při zachování nízké hmotnosti. To je předurčuje k širšímu použití jako sádrokarton: kromě stropních podhledů, lze tyto desky použít i jako požární a zvukovou izolaci. Vysokou odolnost proti požáru zvýší speciální impregnace, stabilitu zajistí vložená papírová vlákna. Možnost ohýbání desek vyhovuje současnému trendu oblin, které si můžeme dopřát nejen při výběru nábytku, ale i při tvarování stěn. Některé sádrovlákna lze ohýbat i zasucha, a tak poměrně jednoduše obohatit interiér organicky tvarovanými konstrukcemi. Pokud chcete znásobit dojem, že jde o klasickou zeď, můžete povrch ze sádrokartonu nebo sádrovláknitých desek vyštukovat.
O dispoziční členění vnitřních obytných prostor se přičiňují svislé nenosné dělící konstrukce. Mezi ně patří i příčky. Základním úkolem je prostor funkčně a logicky rozdělit. Příčky jsou během své existence vystaveny namáhání, které způsobují prudké nárazy předmětů nebo excentrické namáhání zavěšeným nábytkem. Musí tedy vyhovovat z hlediska požadavků na mechanické namáhání a způsob zatížení. Zděné příčky mají vyšší únosnost, a proto umožňují zavěšení i těžších předmětů. Na lehké montované příčky, například sádrokartonové, lze zavěsit jen lehké předměty, přičemž je často nezbytné ukotvit je pomocí speciálních hmoždinek. Při osazování těžkých předmětů je třeba už během montáže zesílit konstrukci příčky přídavnými nosnými profily do požadovaného místa. Stavební objekt při vybudování dodatečné příčky zatížíte méně, pokud bude zhotovena z lehkých tvarovek bez omítky se stěrkováním.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu