Oprava oken a dveří na chalupě
Dříve než na chalupě přistoupíme k opravě nebo výměně oken či dveří, je třeba zjistit skutečný stav a kvalitu konstrukce a rozsah snížení funkčnosti oken a dveří, a to například celkovou pevnost okna a dveří, povislost a odírání spodní částí, stav připevnění závěsů a jiných kování, lehkost a úplnost otevírání a zavírání, poškození dřevěných prvků houbami, zlomené nebo prasklé prvky, únik tepla proudícím vzduchem, pronikání hluku, zatékání vody z deště apod.
Oprava poškozeného nátěru
Pokud se vyskytne poškození povrchové úpravy na nových oknech, je nejlepší obrátit se na jejich výrobce s reklamací, protože v současnosti se na povrchovou úpravu používají speciální nátěry, které se nanášejí ve třech vrstvách a každá vrstva má svou specifickou úlohu. Častěji se poškození povrchové úpravy týká starších oken. Zde si můžeme poradit i sami. Při opravě poškozeného nátěru bychom se především měli držet rad, které doporučuje výrobce nátěrové látky. Při opravě se zaměříme na dvě základní činnosti:
- odstranění původního poškozeného nátěru
- nanesení nového.
Před samotnou obnovou nátěru musíme demontovat všechno kování,
aby při aplikování nového nátěru nedošlo k jeho zanesení do funkčních spár a tím k omezení nebo neúčinnost kování. Při odstraňování starého nátěru můžeme v závislosti na druhu nátěrové látky postupovat různými způsoby. Nejprve brusným papírem na hrubo odstraníme porušený nátěr a poté vlhkým hadrem smyjeme prach a nečistoty. Následně můžeme použít odstraňovač starých nátěrů, který naneseme v silné vrstvě na požadovanou část a necháme zareagovat (asi 15 až 20 min). Po zareagování pomocí škrabky odstraníme sraženinu nátěrovou látku a pak povrch zneutralizujeme, aby při nanášení nové povrchové úpravy nedošlo k nežádoucím chemickým reakcím. Na odstranění nátěru můžeme použít i horkovzdušnou pistoli, která teplem změkčí nátěr a pomocí škrabky ho pak odstraníme. Pak můžeme přistoupit k natírání. Po prvním očištění a přebroušení můžeme dřevo jemně navlhčit a znovu přebrousit. Navlhčením se postaví jemné dřevní vlákna a opětovným přebroušením získáme hladší povrch. Před nanášením nové povrchové úpravy je nejlépe chránit skelnou výplň před znečištěním, a to buď papírovou lepicí páskou nebo jiným vhodným způsobem.
Při nanášení nátěru se řídíme doporučeními výrobce
od způsobu ředění, nanášení, až po typ základního i krycího nátěru. Na trhu je množství různých typů nátěrových látek, které nabízejí rozmanité ochranné složky proti povětrnostním vlivům, jakož i proti UV záření. Při jejich výběru je dobře poradit se s prodejcem, která nátěrová látka je nejvhodnější do prostředí, ve kterém se okna či dveře nacházejí.
Oprava a výměna poškozeného těsnění
Nekvalitní nebo poškozené těsnění může způsobovat mnoho starostí, od zatékání dešťové vody, profukování, až po propouštění hluku z vnějšího prostředí a může způsobit i rosení skleněných tabulí u zdvojených oken. V minulosti se používalo hliníkové těsnění, které bylo kvalitní, ale současným požadavkům už nevyhovuje. Často dochází k jeho mechanickému poškození, deformaci a uvolnění. Poškozené hliníkové těsnění může porušit při otevírání a zavírání okna nátěr, jakož i samotný dřevěný rám.Jako jeho náhrada se dají použít gumové těsnící profily.
Podle způsobu aplikace rozeznáváme
nalepovací a zasouvací gumové těsnění. Nalepovací se lepí na křídlo v místě styku s rámem. Zasouvací se vkládají do vyfrézované drážky po obvodu křídla, resp. rámu. Na svépomocnou montáž je vhodnější použití nalepovací těsnění, protože odpadá problém s dodatečným vytvářením drážky na umístění zasouvacího těsnění. Pokud je drážka vytvořena na okenní (dveřní) konstrukci a těsnění je nevyhovující - zdeformované, přerušené nebo jinak znehodnocené - je vhodnější použít zasouvací těsnění. Při tomto typu nehrozí riziko pozdějšího odlepení.
U zdvojených oken se často stává,
že jednotlivá křídla k sobě nedoléhají v dostatečné míře, a proto může docházet k nadměrnému rosení mezi skly. Zvýšená vlhkost může vést až k poškození okenních křídel (například hnilobou). Zde může pomoci umístění nalepovacího těsnění mezi křídla, je však třeba mít na paměti, že ve vrchní části by měla být vytvořena mezera v těsnění, aby vlhkost měla kudy unikat.
Výměna skleněné výplně
Při výměně jednoduchého skla si můžeme pomoci sami.Začneme s odstraněním zbytků skla. Můžeme se setkat se dvěma způsoby zasklívání, a to pomocí sklenářského tmelu a sklenářských hřebíků nebo pomocí dřevěné zasklívací lišty. Při odstraňování sklenářského tmelu je třeba jej nejprve nahřát, aby změkl a dal se snadněji odstranit. Po jeho odstranění opatrně vytáhneme sklenářské hřebíky a očistíme zasklívací polodrážku od zbytků tmelu. Odměříme si velikost vnitřních stran křídla. Sklo odřízneme minimálně o 3 mm menší, aby se do křídla vkládalo snadno. Před vložením skleněné tabule vytvoříme z tmelu lůžko, aby bylo sklo z obou stran těsně osazeno a aby nedocházelo k průniku vody do vnitřního prostoru okenního křídla. Pak opatrně přibijeme sklenářské hřebíky (ve vzdálenosti asi 15 až 20 cm), čímž zafixujeme skelnou výplň v rámu. Potom naneseme tmel, který musí být dobře vypracovaný. Vyhladíme ho a necháme vytvrdnout. Natírat bychom ho měli až po úplném vytvrzení, když na něm nátěrové látky již drží. Pokud je sklo přichycené zasklívací lištou, opatrně pomocí širšího dláta nadzvedneme lištu, aby se uvolnily hřebíky. Když jsou hřebíky uvolněné, vytáhne jejich kleštěmi a postupně vybereme lišty. Při osazování skleněné výplně postupujeme podobně jako v předchozím případě. Rovněž můžeme vytvořit lože ze sklenářského tmelu nebo můžeme použít silikonový tmel, který v tenkém pásku naneseme po celém obvodu zasklívací polodrážky. Přitlačením skla se silikon dostatečně rozmačká, čímž vytvoří požadované lůžko. Po osazení skla přistoupíme k přichycení zasklívacích lišt pomocí ocelových hřebíčku bez hlaviček, resp. s malými hlavičkami. Nejvhodnější je použít nové zasklívací lišty, protože pokud jsou umístěny z exteriérové strany, jsou nejvíce namáhané povětrnostními vlivy a odolávají největšímu působení dešťové vody, která stéká po tabuli skla. Pokud nemáme k dispozici nové lišty, použijeme alespoň nové hřebíček a přibíjíme je na jiných místech než před výměnou, abychom zajistili dostatečné přichycení. Otvory po předchozích hřebíčků vytmelíme jak na rámu, tak i na zasklívací liště. Pokud jsme použili silikonový tmel, můžeme ho nanést i na styk tabule skla a zasklívací lišty nebo rámu křídla, podle toho, která strana je umístěna do exteriéru. Nanesením silikonového tmelu zabráníme vtékání vody do zasklení.
Oprava a výměna dřevěných prvků
Dřevěné části oken nebo dveří lze opravit vytmelením, resp. výměnou poškozených konstrukcí či jejich částí za nové. Tmel lze použít při poškozeních, které nejsou rozsáhlé a vznikly mechanickým poškozením, nebo působením dřevokazných hub či plísní. Poškozené částí je však třeba ošetřit konstrukci pesticidních prostředky, aby se zničily případné zárodky hub a plísní.Napadenou část je třeba odstranit v dostatečné vzdálenosti od poškození (hniloby). Následně připravíme zdravou část pro připojení náhrady. Nejvhodnější je vytvořit spojení pomocí tesařských spojů, a to buď přeplátováním nebo šikmým spojem, případně lze použít spojení pomocí kolíků. Spoje je vhodné slepit polyuretanovým lepidlem, které se může používat i na dřevo s vyšší vlhkostí. Následně se hřebíky zajistí lisovacím tlakem a spoj se zajistí, dokud lepidlo dostatečně nevytvrdne. Pokud použití hřebíků bylo neestetické, lisovací tlak můžeme dosáhnout pomocí svěrek. Poškození pouze malého rozsahu lze nahradit uzávěru. To znamená, že se malá část vyvrtá nebo odfrézuje (stopkovou frézou). Do odvrtaného (vyfrézovaného) otvoru se vlepí zátka.Co se týče použitého dřeva na zátku, i zde platí stejná pravidla jako při výměně poškozených částí.
Konstrukční ochrana dřevěných částí před hnilobou
Při dveřních konstrukcích lze konstrukční ochranu dosáhnout vytvořením stříšky nad dveřmi nebo hlubším osazením dveří do konstrukce stěny a vytvořením spádové oblasti u prahu, aby se tam nehromadila voda. U okenních konstrukcí se nejvíce vody hromadí na styku okenního křídla a rámu ve spodní části.Proto je hlavně v konstrukci spodního vlysu rámu vytvořena drážka na sběr natečené vody, v níž jsou odtokové otvory. Ty se musí pravidelně čistit, protože se často zanesou nečistotami, které zabrání odtékání, což vede k poškozování povrchové úpravy a také samotného dřeva. Sběrná drážka se v současnosti nahrazuje hliníkovou okapnicí, která má vyšší odolnost proti povětrnostním vlivům. I konstrukce osazení venkovního parapetu, stejně jako u dveří, musí být ve spádu, aby se voda nehromadila na styku rámu a stěny.
Když už nepomohou opravy
A co s oknem nebo dveřmi, které jsou natolik poškozeny, že jejich oprava by byla příliš náročná nebo nemožná? V tomto případě nám nezbývá, než je vyměnit za nové. Při výměně oken je nejdůležitější dobré ukotvení okenního rámu do stěny a jeho utěsnění. Není správný názor, že stačí použít jako izolant i jako kotvení jen polyuretanovou pěnu. Tato pěna nemá takové mechanické vlastnosti, aby okno udržela ve zdi při působení větru. Proto je nutné okno připevnit pomocí kotevních prvků. Pro osazování dveří platí obdobné požadavky jako při osazování oken.
