Pozor na děti, když se hádáme, trpí víc než my!
Hádky bohužel patří k životu. Hádáme se v zaměstnání, v obchodech, službách, ale i doma, v kruhu nejbližších. A občas jsou svědkem hádání rodičů i malé děti, které těmito citovými výjevy velice trpí, což si my, dospělí, jen zřídka uvědomujeme.
Kdo to ještě nezažil, že malá, dobře míněná poznámka se později přeměnila na velkou hádku?
Nesprávný tón hlasu, nesprávné slovo vyvolalo právě opak: člověk buď vybuchne, nebo se stáhne. Slova vědí člověka zasáhnout jako bomba a zničit ho. Hádkám se však nelze vždy vyhnout a patří prostě k životu.
Když se však rodiče hádají, často trpí i děti
A je naprosto jedno, zda se hádají kvůli tomu, že máma chce dělat na večeři volská oka a otec chce párky, nebo kvůli tomu, kdo umyje nádobí, či nakoupí. A pokud už toto zasáhne děti, co pak těžké manželské krize vyplývající z nevěry končícího vztahu apod.? Jak se zachovat během hádky a po ní, zda mají být děti při ní nebo raději ne, zda mohou být vůbec pro dítě hádky prospěšné, nebo ho jen zatěžují, se dozvíte v následujících řádcích.
Děti mají citlivé "antény" pro blížící se "bouři"
Špatnou náladu nepozorují až tehdy, když se rodiče hádají nahlas. Popichování, podrážděný hlas a znechucené výrazy obličeje jim na to stačí. I když děti ještě slovům nerozumí, nevraživost hádajících se rodičů vnímají.
A jak reagují děti na hádku rodičů?
Každé dítě je jiné, a tedy i jinak reaguje na nepřiměřenou hádku. Děti mladší než tři roky začnou tehdy často plakat. Až do období školního věku zůstávají některé děti stát jako přikovaní vedle hádavců, jiné se stáhnou do svého pokoje a některé ztuha obejmou jednoho z rodičů. Dívky bývají ustarané, bázlivé, spíše se stáhnou. Chlapci naproti tomu bývají hluční, zlobí se a křičí, jsou připraveni zasáhnout i fyzicky na obranu jednoho z rodičů. Ale až děti v období před nástupem puberty chápou, o co vlastně obsahově při hádce jde a tvoří si i svůj vlastní názor. Během hádek se většinou stáhnou do pozadí. U některých dětí se mohou jako následky častých a nepřiměřených hádek objevit nápaditosti v chování, jako intenzivní okusování nehtů, trhání vlasů či vandalismus. Nezřídka se vyskytují i psychosomatické reakce, jako bolest žaludku, poruchy spánku, bolesti hlavy apod.
Čím jsou děti mladší, tím nejistěji a beznadějně se cítí, když se stávají svědky hádky
Neboť malé děti ještě neumějí zhodnotit, zda bouřkové mračna opět zmizí a začne svítit sluníčko, nebo již nastává konec světa. Hádce se nedá vždy vyhnout. Ale zůstat při tom fér vůči dětem je jednodušší, pokud si uvědomíme následující: Děti nejsou žádní soudci! Proto by ani neměly být vyzývány k zaujetí takových stanovisek jako: "Co ty na to říkáš, že tvůj otec chodí každý den pozdě domů?" Nucení stranit jednomu z rodičů může dítě přivést do složitých konfliktů loajality. Děti nejsou ani žádní obžalovaní! Přestože s dětmi nemá hádka absolutně nic do činění, cítí se zodpovědné za dusnou atmosféru. Proto je důležité, abychom ještě nezesilňovali jejich špatné svědomí. Poznámky typu "Kvůli tobě se teď hádáme!" By měly zůstat tabu. Hlavně pokud se hádka rozpoutala kvůli otázkám výchovy, je úkolem rodičů jednat o takových tématech mezi čtyřmi očima.
Děti jsou věrné!
Proto bychom podle možnosti měli šetřit nadávkami na "nepřítele", nejlépe je před dětmi úplně vynechat. Protože dítě miluje i toho, který učinil v očích rozzlobeného a zraněného "protivníka" hodně zlého. Děti nejsou žádní stratégové! Neumí ještě rozlišit rozhodnutí od výhružek. Nic je více nevystraší a nepobouří, jako když se jeden z rodičů vyhrožuje rozvodem. Děti nejsou jasnovidci! Dítě dostane strach, když jeden z rodičů naštvaně třískne dveřmi a odchází z domu pryč. Neumí totiž odhadnout, zda a kdy se táta nebo máma vrátí zpět.
Dětem napadá kupa věcí, které jsou ochotné udělat jen proto, aby se rodiče usmířili nebo alespoň hádku přerušili
Zlobí se ve svém pokoji, dupou a křičí, vyhazují skříň, náhle spadnou s velkým rachotem z postele nebo něco shodí. Teoreticky jde o další podnět, který může rodičů rozčílit. Ale je to i možnost trošku se odpoutat od hádky a všimnout si dítěte. Tyto malé přestávky slouží k tomu, abychom se vyhnuli eskalaci hádky. A pokud to již není možné: pokusy ututlávat problém nešetří nikoho a umí zranit více než otevřenost. Pokud se již partnerství rozpadá, vždy je lepší dětem říci, že si rodiče už nerozumějí, a proto se často hádají. Co však třeba zdůraznit: rodiče by měli vždy zůstat rodiči a měly by své dítě milovat, zvláště tehdy, pokud se od sebe odloučí. Odloučení sice dítě bolí, ale dlouholeté hádky jsou mnohem horší. Důležité je, aby se dospělí ke svým sporům a hádkám postavili tváří v tvář a vysvětlili dítěti, že jejich hněv nemá nic do činění s nimi. Tak odlehčí dítě od pocitů viny.
Hádat se před dětmi?
Děti si nic na světě nechtějí tak moc jako to, aby si máma a táta spolu dobře rozuměli. A přitom hádka není nic špatného. Právě naopak - je důležité mít vlastní názor a umět si hájit své zájmy. A hádky patří ke každodennímu životu, i to se musí děti naučit.Pochopit, že dospělí mohou mít rozdílné názory, ale že umí najít řešení a kompromis, je důležitý proces učení pro děti. A vůbec - hádky nejsou pro děti ničím neznámým: s kamarády na hřišti, ve škole a školce se také hádají, i zde se někdy říká trochu hlasitěji a děti jsou uprostřed tohoto dění. Děti jsou tedy - co se hádek týká - zkušenější, jak bychom předpokládali. A kde jinde by se měly děti naučit hádat, ne-li ve vlastní rodině. V této oblasti jsou rodiče prvními a nejdůležitějšími vzory pro děti.
Rozhodující ale je, jak se hádáme!
Děti by měly být svědky pouze takových hádek, při kterých jde o vzájemné vyjednávání, a ne o "podražení soupeře". Hádka může být klidně i hlučnější, ale musí být kultivovaná. Rodiče by si měli ve věcné rovině pohovořit o problému, měli by pochopit i stanovisko partnera a společně se pokusit najít řešení. Dítěti musí být jasné, že se rodiče hádají o věcnou konkrétní téma (např. o rozdělení úkolů v domácnosti).
Smíření rodičů
Důležité je i smíření rodičů po hádce, které by děti měly každopádně zažít. Může to být objetí, společná večeře, sklenice vína a pod. Je třeba popovídat si po hádce s dítětem a vysvětlit mu, o co při hádce šlo a zprostředkovat mu, že jste se již smířili. Dítě tak dostává signál, že hádka je v pořádku a nehrozí žádný rozpad vztahu. A i přesto, že se rodiče hádají, mají se rádi.
V žádném případě ...
Žádné osobní útoky, ponížení a nadávky (např. "Ty si naprosto neschopný, neumíš ani uvařit, ani vyprat, ani nic. Co ty vlastně umíš?"). I alkohol nebo násilí jsou absolutně tabu! Sporů týkajících se otázek výchovy, sexuálního života nebo rodinného rozpočtu bychom měli děti ušetřit. Takové témata dítě velmi znejišťují a vyvolávají silné pocity strachu.
Rady pro rodiče - pokud se dítě stává svědkem hádky
Být všímavý. Neposlat dítě prostě pryč. Lepší je říct, že nemáte stejný názor a jste naštvaní. Detaily nejsou v tom momentě důležité.
Dát možnost ustoupit. Dítě by se mělo samo rozhodnout, zda chce zůstat, nebo odejít pryč. Zůstat nemusí znamenat, že to bude pro dítě zatěžující nežk odejít, protože fantazie dítěte může udělat všechno mnohem horším, když dítě sedí samo v pokoji, zatímco vy se venku hádáte.
Reagovat čestně. Všechno bude dobré - tak tato věta není ani zčásti tak uklidňující, jak zní. Protože často se opravdu neví, jestli bude všechno dobré. Slibte jen to, co můžete dodržet.
Zůstat loajální
Dítě by nemělo utěšovat zraněnou duši dospělého. Jeho pohlazení by byly sice balzámem, ale zároveň by znamenaly "nepřátelské spojení" vůči někomu, kdo vyvolal hádku. Děti se často postaví na stranu toho, koho považují za slabšího. Zapomenout na úhybné manévry. Tvářit se, že se nic nestalo, není rozumné. Konflikty, které se snažíme ututlat dále žnou. Většinou i tak jednoho dne vzplanou, a to tak masivně, že reakce jsou pak absolutně nepřiměřené podnětu.
Tip
Děti bývají mnohem víc frustrované, pokud se hádky táhnou několik dní. Proto se pokuste - pokud je to jen trochu možné - uzavřít spor ještě předtím, než půjde dítě večer do postele. Dítě se tak uklidní a nabude pocit jistoty a bezpečí. Určitě se mu snadněji usne. A nejen jemu, ale i nám a navíc i nemusíme zatěžovat hlavu strategií na další den.
Autor: Martina Dvořáková
