Problémy dětí při komunikaci s okolím
Některé děti mají problémy komunikovat se širším okolím, stydí se. Při kontaktu s cizími lidmi zčervenají, klopí oči a znejistí. Rodiče by toto měli řešit již v útlém věku, aby z dítěte nevyrostl silný introvert, kterému bude dělat problém i sdělit své přání obsluhující prodavačce.
Nejde ani tak o povahu, důležitý je vztah ke světu
To však neznamená, že jako obvykle - všemu jsou na vině rodiče, ale že rodiče mohou a měli by dítěti pomoci stydlivost překonat. Stydlivost v dítěti narůstá na základě vztahu dítěte k vnějšímu světu. Dítě, které se vůči svému okolí chová ostýchavě, chce zůstat jakoby izolované, nebo lépe řečeno chráněné od okolního vnějšího světa, z něhož má obavy ..
Jak dítěti pomoci?
Jako u všech psychologických problémů neexistuje jedna rada, nebo poučka vhodná pro všechny. Matky se většinou snaží dodávat odvahu svým stydlivým dětem tak, že je násilím "tlačí" do hry s jinými dětmi, slovně je provokují a narážejí na jejich stydlivost. Jedna názorná situace za všechny: Máma jde na ulici ke své přítelkyni, její synek předvede klasickou stydlivou reakci - schová se rychle za máminy nohy. A máma zareaguje: "Ale vždyť se už tolik nestyď, pěkně pozdrav tetu Katku". Mamina reakce byla zcela pochopitelná, ale i zcela nesprávná. Ptáte se proč? Máma svým upozorněním na stydlivost dítěti jeho nejistotu ještě zhoršila - "prozradila celému světu" jak se jí synek stydí. Není však vhodné ani chovat se k dítěti v podobných situacích přehnaně úzkostlivě a ochraňovat ho "před celým světem" nebo naopak nevšímavě, či dokonce výsměšně. V takových případech by mohla stydlivost přerůst až do stavu, který může dítě zcela paralyzovat a ono se bude cítit dotčené, ponížené či dokonce, což je ještě horší nemilované. Snadno se to řekne, ale jaké chování rodiče je v podobných situacích vhodné? Jak může rodič vystihnout, kdy je ta správná chvíle vhodným způsobem dítě povzbudit nebo naopak nezasahovat do situace?
Pokud máte pocit, že i vaše dítě patří mezi malé "stydlíny"
snažte se vyhnout tomu, že mu rozplánujete celý den na činnosti, které musí vykonávat. Nechte mu i volný čas na vlastní hry, snění. Ale buďte mu vždy nablízku, ochotni zapojit se do jeho hry. Zkuste komunikovat s dítětem přes jeho svět pohádek, vymyšlených příběhů a hlavně nezapomeňte použít velkou dávku humoru: prohánějte, rozesmějte ho - humor určitě uvolní i toho největšího stadlína. a tak mu můžete pomoci překonat jeho komunikační problémy s okolím. Stydlivé děti mají často problémy s projevováním negativních emocí jako je například strach, vztek, hněv, nenávist. Je třeba naučit je tyto emoce dostat na povrch a nedusit je v sobě. Zde také může být velkým pomocníkem humor. Jestliže např.. stydlivost dítě vznikla z jeho strachu z cizích dospělých, nenechávejte ho s nimi samotné, alespoň ze začátku se snažte jakoby dítě "uvést" do jejich společnosti. Řekněte mu např.. nějakou vtipnou příhodu o strýci Janovi, prostě něco, co v očích dítěte zmenší respekt nebo dokonce strach, který může vyvolat např.. strýcovy velké vousy.
V kolektivu jde všechno snadněji
Veďte dítě ke sportu. Musí to být samozřejmě činnost, která ho baví a rád se jí věnuje. Úplně nejideálnější je kolektivní sport, kde se musí spoléhat jeden na druhého a výsledek závisí na spolupráci celého týmu. Čas strávený mezi dětmi s podobnými nebo stejnými zájmy působí na stydlivé dítě velmi pozitivně, dítě se mezi kamarády dokáže lépe uvolnit. Nesmíme zapomenout ani na fakt, že sport nebo jiná činnost, které se věnuje a má v ní dobré výsledky povzbuzuje sebevědomí dítěte.
Rada na závěr
Nejvíce, co můžete pro své dítě udělat je vaše podpora, váš zájem. Ukažte mu, jak se dají některé situace překonat s humorem a nadhledem. Naučte ho zasmát se samo sobě. Podpora rodiny je nejúčinnější "antistydlínum".
Autor: Martina Dvořáková
