Proč si kluci rádi hrají na vojáky?
Většina maminek nerada vidí, když si jejich synové hrají s hračkami, které jsou určené k bojovým hrám. Mají strach, že se tím v dětech podnítí vztah k násilí, ale tak tomu není. Tyto hry prostě k vývoji chlapce patří.
Důvody, proč si děti rády hrají se zbraněmi
Chlapci milují hru s pistolemi, puškami, meči, luky a praky. Často už ve věku od tří-čtyř let. Je to jednoduše dáno odlišnou výchovou děvčat a chlapců. Otcové zápasí a" perou se "v rámci hry se svými syny a očekávají od nich odvahu, sílu a připravenost jít do rizika. Zbraň v ruce - a přestože je jen z plastu - dodává dětem sílu a kontrolu. To chlapce láká. K tomu je třeba připočíst ultrasilné a "neohrožené" vzory, které mají na děti obrovský vliv: svalnatí superhrdinové, římští legionáři, policisté a bojoví roboti v knihách, v televizi a v neposlední řadě i v regálech s hračkami "udávají tón". A přesně takovými chtějí chlapci být.
Zájem o zbraně je kulturně daný a není - jak bychom předpokládali - záležitostí genů
Mezi vrstevníky se tento zájem ještě posiluje - kdo dostane od babičky "opravdový" meč, boduje u svých kamarádů ve školce a ti mu závidí. Už jen pohled na obyčejný "dřevěňák" dokáže někdy vykouzlit záblesk v dětských očkách a pokud zbraň ještě k tomu dobře "pasuje" do ruky, lze s ní vyjít do boje proti rytířům nebo zlodějům.
Nadšení pro hru se zbraněmi - žádný důvod k obavám
Rodiče se absolutně nemusí obávat toho, že se jejich děti oddávají bojovým hrám: Jednak hra se silou a násilím patří podle názoru odborníků jednoduše k vývoji dítěte. A za druhé mizí příliš dramatické bojové fáze zpravidla již po několika měsících samy od sebe. Pokud si dítě zahrálo dostatečně na všechny hrdiny (kovboje a indiány, rytíře a útočníky, zloděje a policisty), přestanou ho hry tohoto typu postupně bavit. A viditelně klesá zájem o hraní se zbraněmi, když dítě nastoupí do prvního ročníku základní školy.
Dodnes neexistuje žádný důkaz o tom,
že by takové hry mohly ohrozit další vývoj dětí. To může uklidnit všechny mírumilovné rodiče, kteří se obávají, že hračkářské zbraně udělají z jejich dětí násilníky. Když mají všichni kamarádi vodní pistoli a dřevěný meč a vaše dítě si ho přeje také, měli bychom mu přání splnit, aby nebylo znevýhodněné v kruhu vrstevníků a nestalo se tak outsiderem. Odborník na výchovu sází na mix různých her: Mimo "bojování" bychom měli dávat přednost i různým komunikativním, konstrukčním hrám a učení pomocí objevů. Zákazy přinášejí jen málo - dělají zbraně ještě zajímavějšími.
Kdy dětem zakázat hru se zbraněmi
U válečných hraček však pro mnohé rodiče končí veškerá sranda. Originální věrné modely tanků a moderních vojáků připomínají skutečné války a tragédie, o kterých se denně dozvídáme ve zprávách. Většina výrobců hraček to vidí přesně tak a vzdává se prodeje válečných hraček. Některé firmy (např. Playmobil a Lego) si určily, že z etických důvodů nezařadí válečné hračky do svého programu. A že jsou mini postavičky - rytíři a piráti přesto vybaveni meči a šavlemi? Je to na jedné straně podmíněno historií, na druhé straně dětmi. Boj mezi dobrem a zlem je součástí rolové hry dětí. Proto potřebuje rytíř meč a pirát šavli.
A co, pokud jde o válečné hry v podobě počítačových her?
Zde by měli rodiče jednoznačně zakročit. Tyto hry přibližují násilí a jsou nebezpečné. V popředí nevystupuje efekt ze hry, ale zabíjení. Místo toho, aby se vyřešil konflikt bez násilí, poukazují tyto hry výlučně na právo silnějšího. V klidném rozhovoru by měli rodiče dětem pomocí argumentů vysvětlit, proč se takové hry doma odmítají. Cílem by měl být kritický odstup od hrubého násilí. Na zákazu je třeba jednoznačně trvat! Akčních a "nervy drásajících" her se však děti kvůli tomu vzdávat nemusí - v prodeji najdete množství vzrušujících a přece inteligentních her, jako jsou závody aut, motorek, budování zoologických zahrad, lunaparků, ale i známých Simpsonových či Madagaskar.
Rodiče by měli zasáhnout i tehdy, pokud se při hře šíří ničivé násilí
Když dítě ubližuje jiným dětem nebo ničí hračky a nejeví zájem o žádné jiné aktivity - může jít o poukázání na skutečné násilí v okolí dítěte, například ve školce nebo škole. Po příčinách je potřeba pátrat, rodiče by měli zjistit, co se vlastně děje a informovat školku nebo školu.
Fascinaci zbraněmi lze přeměnit na zájem o historii
Fascinace zbaněmi může být vynikající vstupní branou k historickým tématům. Kdo měl již někdy příležitost v muzeu vzít do ruky skutečný meč nebo si vyzkoušet drátěnou košili, získá pod tíhou kilogramů úplně jiný obraz o životě svých předků. Děti se tímto způsobem působivě učí, jak žili rytíři, jak sedali na koně a proč bylo vyznamenáním být rytířem. Tak se výlet do minulých století stává opravdovým zážitkem.
A možná si i rodiče zavzpomínají,
jak si jako malí neposedové hrávali na bojovníky. A přitom se z nich nestali ani diktátoři ani jiní násilníci.
Autor: Lenka Kostková
