První slova dětí, vývoj řeči a kdy kontaktovat logopeda?
Dlouho jste se na tento okamžik těšili a je tady! Vaše děťátko vyslovilo své první, srozumitelné slovíčko. První slova dětí vyjadřují celou řadu jeho pocitů, takže si vlastně sami můžete poskládat jednotlivé věty a v rámci komunikace zase postoupit o krůček vpřed.
Slovo "máma"
jednou znamená otázku - "Kde jsi, mami?", Jindy prosbu "Mami, chci otevřít dveře a jít ven", nebo "Mami, nechci jít spát s tátou ale s tebou." apod. Rodiče a blízcí tato slova překládají, dešifrují a tak se snaží pochopit, co konkrétně má dítě na mysli. Pokud se rodičům nedaří objasnit význam řečeného slova, dítě může být nespokojené, zoufalé, což se může projevit křikem, pláčem, vztekem. Velmi často proto dětem nejlépe rozumějí jen ti, kteří s nimi tráví hodně času a vědí, jaké emoce a zážitky právě děti prožívají. Co chtějí asi říct. Co všechno nám právě oznamují. Kolem 12. měsíce slovní zásobu dětí tvoří většinou jedno až šestnáct prvních slov.
Úplně první slova se však zvukově nepodobají na slova, jaké používáme my dospělí
Rodiče se musí připravit na:
• různé novotvary, jako "apa", "námi" apod.
• zkratky opravdových slov, jako "ba" (balón), "dou" (džus), "da" (dej)
• imitace nejrůznějších zvuků prostředí, např.. "brm" (auto, vysavač), "lala" (klavír, rádio, ...),
• imitace zvířat, jako "haf" (pes) "mňau" (kočka)
Abychom to jako rodiče měli ještě o trošičku těžší,
prvními slovy děti pojmenovávají více různých věcí. Nejčastěji jedním slovem označují věci, události, osoby, které mají podobnou funkci nebo mají společnou vlastnost. Např. "tata" může být vše, co se hýbe, tedy kočárek, auto, autobus. Podobně "miminko" může označovat cokoliv související s děťátkem, tedy knihu o dítěti, vaničku na koupání, panenku na hraní, ale i láhev s čajem. "Bobo" může být všechno kulaté jako míč, jakýkoliv bonbón, kulatá lampa ... Velmi často v repertoáru prvních slov dětí znějí slova, jako "toto", "tam", "to", "tady", "dej". Těmito slovy děti dokáží pojmenovat jakýkoli předmět, osobu, vyjádřit místo, kde předmět stojí, nebo kam ho máme dát. Celá slovní zásoba se pomalu rozrůstá. Kolem 17. měsíce je to 50 - 70 slov a v 20. měsíci ji už tvoří kolem 150 slov.
První slova jsou doprovázena různými gesty
Často se stává, že děti si vytvářejí široký repertoár gest, kterým rozumí pouze rodiče nebo jiné osoby, které se o děti starají. Např. dítě kroutí dlaněmi a máma ví, že chce pustit hudbu; nebo dítě spojí dlaně a rozevírá je, máma ví, že chce otevřít láhev nebo krabici, nebo dveře. Dítě mnohem více rozumí, než říká, to znamená, že zná význam více slov, než ve skutečnosti používá. To, co dítě v řeči vyjadřuje, velmi úzce souvisí s jeho denními činnostmi a tím, jak si hraje. Každé dítě v tomto období vypráví jen o přítomných činnostech, událostech, které ho právě obklopují, právě se dějí. Pokud dítě do 12. měsíce všechny předměty strká do pusy, bouchá s imi, převaluje je v ručičkách, snaží se pochopit funkci jednotlivých předmětů. To, na co nám slouží a zkouší je i ono takovýmto způsobem použít. Např. hřebenem se češe, z hrnku pije, panenku dává spát, autíčko tlačí. Do konce 2. roku dokáže takové činnosti rozvíjet a spojovat. Např. pokud autíčko tlačí, pak ho zaparkuje. V hrnku míchá vodu lžící a pak z něj pije. Panenku nakrmí a pak ji dá spát. Myšlení, řeč i hra jsou velmi úzce propojeny. Podobně jako dítě ve hře začíná spojovat dvě činnosti, v řeči začíná spojovat slova. Objevují se první dvojslovné kombinace, dvojslovné věty. Zpočátku je děti jen spolu vyslovují - bez jakéhokoli ohýbání: "haji ne", "baba papá", "to je", "tam haji", "auto pryč".
Do konce 2. roku však dítě začíná ohýbat slova,
čím lépe dokáže vyjádřit svou prosbu, své pocity, ale i odmítnutí nechtěné činnosti nebo nabízeného jídla, či hračky. Např. "to bolí", "auto jede", "dej mi". Zároveň se dítě začíná stále častěji ptát otázkami "Kde je?" A později "Co to je?". Dvacetkrát za sebou vyslovena otázka "Co to je?" Nebývá žádnou výjimkou. Česky mluvící děti většinou v 24. měsíci začínají používat trojslovné věty. Dokáží použít množné číslo "balóny", "klíčky", "děti", a hlavně začínají vyprávět i o událostech a zážitcích, které se staly. Neříkají tedy jen tady a teď, ale začínají používat minulý čas. Často si ještě mýlí osoby, a tak vznikají milé dětské výpovědi, jako "máma dala koko" (máma mi dala bonbón). Rodiče často velmi rádi opakují tyto dětské výpovědi nebo nutí děti zopakovat větu správně (a řekni ...!). Nejvhodnější a nejprospěšnější pro dítě je, pokud po něm zopakujeme větu správně, aby slyšelo dobrý vzor. Některým dětem stačí slyšet nové slovo nebo tvar věty 10 krát a hned ho opakují. Jiné děti potřebují slyšet dané slovo, větu i 2000-krát, aby ji začalo používat.
Na konci druhého roku má dítě ve slovní zásobě kolem 300 slov,
individuální rozdíly však mohou být velké. A počet slov může dosáhnout i číslo 500. Na straně druhé, pokud dvouleté dítě:
• nemá potřebu vyjádřit své pocity, nekomentuje a nemluví, co vidí, nežádá mámu o opakování činností a nežádá ji ani o předmět nebo hračku
• používá méně než 10 srozumitelných slov
• žádné dvojslovné kombinace
• celkově je řeč pro blízké, rodiče horší srozumitelná; rodiče by se měli poradit s logopedem
Logoped může navrhnout, jakým způsobem se dá řeč dítěte rozvíjet, přiměřeně stimulovat, pokud je to nutné, vypracuje individuální program pro konkrétní dítě.
Každé dítě je individuální a každé postupuje ve vývinu svojí "vlastní rychlostí"
Obecně existují určité "průměrné tabulkové" měsíce. Ty se vztahují asi jen na 50% dětí. Každé druhé dítě tedy začíná tvořit první slova nebo dvojslovné věty o trochu dříve, nebo později - co se týče většinou chlapců. Výše vyjmenované kritéria jsou v podstatě prvním signálem a varováním pro rodiče. V takovém případě by rodiče měli pozorněji sledovat dítě v následujících třech-čtyřech týdnech. Pokud se přece jen neobjevují náznaky nových slov, nové gesta ve vývinu, není třeba dále čekat. Rodiče by měli kontaktovat logopeda.
