Vývoj řeči dětí od dvou do tří let
Od prvních slůvek, se kterými si dítě vystačí během druhého roku, již jeho koncem začínají děti komunikovat s okolím větami o třech slovech. Nejčastěji to bývají věty typu: “Mami, já sám”. A koncem třetího roku již používají i dlouhá souvětí.
V tomto čase se děti začínají ptát
"Co to tam je? Mami, co to je? "Ale více než jméno věci, na kterou se ptají, je zajímá její smysl. Chtějí slyšet, jak "to" funguje, co se s tím dělá a hned to chtějí i vyzkoušet. Právě zvědavost dětí pomáhá budovat jejich slovní zásobu. Počet slovíček prudce narůstá každým dnem.
Zatímco průměrné dvouleté dítě používá kolem 300 slov
Dvouapůlleté dítě 450 slov, tříleté dítě nás překvapí 1 000-slovní zásobou. Mezi novými slovy jsou zejména přídavná jména a slovesa. Ty pomáhají dětem přesněji odrážet jejich potřeby, přání, pocity. Rychlý pokrok však může s sebou přinést i určité komplikace. Představme si jen, že my, dospělí, se učíme cizí jazyk. Neumíme číst a psát, tedy cizí řeč jen posloucháme. Každý den se tak prostřednictvím sluchu naučíme dvě až tři nová slovíčka. Daná slovíčka ukládáme do stále delších vět a učíme se je tedy i ohýbat - časovat, skloňovat, používat předložky a spojky. To vše naše děti zvládají a postupně se od tříjslovných vět dostávají k dlouhým souvětí (kolem třetího roku). Navíc v tomto čase si začínají uvědomovat své vlastní já, chtějí se prosadit nejen ve hře, ale i v komunikaci.
Výrazně se zlepšuje i úroveň artikulace,
tedy vyslovování jednotlivých hlásek. Mezi druhým a třetím rokem se většina dětí naučí správně vyslovovat všechny samohlásky a souhlásky n, m, p, h, t, k, g. Vlivem všech těchto okolností se stává, že naše dítě může najednou:
- opakovat vícekrát jedno slovo, či slabiku bez námahy. Např. "Moje, moje, moje maminka přijde!" Nebo "To to to to auto mám!" nebo "Po-po-podej mi míč!"
- opravovat svou řeč tak, že zamění slovo nebo spojení, ale smysl toho, co chce říci, zůstává stejný.např. pokud chce říci "My jsme se přestěhovali do nového domu.", řekne raději "My jsme máme nový dům.", neboť je to pro něj jednodušší.
- vsouvat do svých vět hlásky, slova, které vůbec nesouvisejí s obsahem, ale mají za úkol lehčí pokračování ve výpovědi, např.. "To je hm auto."řeč celkem přerušit, dělat nápadné pauzy, déle, než je nutné k nadechnutí se. Např. "Mám ---------- pěkné auto."
Všechny vyjmenované potíže se odborně nazývají vývojovými neplynulosti, a i když připomínají koktavost, jsou průvodním jevem vývoje řeči. Jen si představme, jak naše ratolesti začínaly chodit: občas zakoply, spadly, poskočily. A tak velmi podobně to vypadá i v řeči. Něco zopakují, něco opraví, udělají pauzu, vsunou hlásku nebo slovo.
Velmi důležitý rozdíl mezi vývojovou neplynulostí a skutečnou koktavosti je doba trvání
Vývojová neplynulost trvá od několika týdnů po maximálně 6 měsíců. A jak vlastně komunikovat s dítětem s neplynulosti v řeči?
Mezi nejzákladnější pravidla patří:
1. Neupozorňujeme dítě na neplynulosti v řeči a hlavně ho nežádáme, aby větu zopakovalo znovu a plynule.
2. Neříkáme dítěti, aby mluvilo pomaleji, a aby se nadechlo nebo uklidnilo.
3. Nežádáme od dítěte, zejména v tomto kritickém období, aby mluvilo nahlas, nebo recitovalo před příbuznými, návštěvou.
4. Rodiče tvoří jednodušší kratší věty.
5. Rodiče vyprávějí pomaleji.
6. Odstraníme situace, kterých se dítě bojí (necháme svítit světlo, pokud se bojí tmy ...).
7. Nemáme nepřiměřená očekávání (chlapci nepláčou, Péťa to umí lépe než ty, apod.).
8. Důležité rozhovory vedeme zásadně v nepřítomnosti dítěte.
9. Neděláme žádné náhlé změny životosprávy a na nutné změny, jakými jsou stěhování, či změna mateřské školky, dítě předem připravíme.
Rodiče však postupují velmi správně, pokud se při objevení neplynulosti poradí s logopedem
Tak, jak se tříbí a zlepšuje řeč dětí, zkvalitňuje se i úroveň porozumění. Dítě rozumí delším příkazům, instrukcím. Neřídí se jen významem jednoho slova nebo přítomnou situací, či svou zkušeností. Jestliže např.. řekneme dítěti "Vezmi panenku a medvídka a dej jim napapat." a zároveň do ruky dítěte vložíme hřeben, mladší dítě začne automaticky panenku i medvídka česat. Dvouapůlleté dítě již zůstane bezradně stát a tváří se udiveně, chápe, že něco nesedí. Možná si pomyslí: "Spletla se ta moje máma? Co mám vlastně dělat? "
Dětské prstíky na rukou jsou stále šikovnější,
takže ukryté věci v uzavřených lahvích již nejsou v bezpečí. Rádo věci otevírá a zavírá, postojí na jedné noze, snaží se obout, navléci si kalhoty. Slovíčko "sama", "sám" nás možná vyvádějí z míry, hlavně když máme pět minut na to, abychom dítě oblékli, obuli a stihli doběhnout do školky. Dítě chce prostě dělat více věcí samostatně, bez naší pomoci, jak zatím opravdu dokáže. A to je turbulentn,í vzdorné období, kde pomáhá jen mámina a tátova trpělivost. Správné je nechat dítě dělat samo tak mnoho věcí, jak se jen dá. Velmi oblíbenou činností dětí po druhém roce je kreslení. Vedle prvních čmáranic se objevují i úhledněší kruhy či spirály a nejlákavějším podkladem pro dítě je určitě stěna v kuchyni či obýváku.
V řeči, mimo jiné, umí dítě říct své jméno a příjmení,
používá zájmeno "já", chápe rozdíly mezi "velký-malý, dobré-špatné". Začíná používat zdvořilostní fráze "děkuji, prosím". Používá slova jako chci, můžu. Mluví už nejen to, co se právě děje, nebo co se stalo, ale začíná přemýšlet v budoucím čase a používat "budu, budeme". Kromě otázek "Kde je? Kdo je to? Co je to? "Přibývá nová otázka" Proč? ". Řeč dítěte se tříbí a zdokonaluje v každodenních dialozích. Skvělou možností, jak dítěti pomáhat na této cestě, je komentovat běžné činnosti, které doma právě děláme. Povídat si o vaření, praní prádla, přípravě ovocného salátu, pečení, dávání květin do vázy, opravování kola, čištění bot apod. Během návštěvy supermarketu vyprávět o tom, co potřebujeme koupit, a kde to leží, během návštěvy ZOO pojmenovat zvířata, mluvit o tom, co jedí, kde spí, jak vypadají. To se pro dítě stává fascinujícím zdrojem informací a zároveň prostorem pro procvičování již naučených slov a frází.
