Rady pro rodiče dětí, které se v noci bojí
Děti ve věku od tří do šesti let prochází obdobím předškolního věku. Co je pro tyto děti typické a s čím se u nich můžete setkat vám popíše náš článek. Zaměříme se rovněž na někdy až přebujelou fantazii těchto dětí.
Což je pro toto vývojové období typické?
1. Egocentrizmus - lpění na vlastním pohledu na svět a tendence zkreslovat fakta na základě osobního pořadí důležitosti. V důsledku toho dochází k nepřesnostem v poznávání. Typický příklad: dítě si zakrývá oči - aby ho nikdo neviděl.
2. Důraz na vlastní představu o podobě světa. Dítě má zafixovaný určitý obraz reality, který není schopno ve svých představách opustit. Svět je pro něj takový, jak vypadá - věci jsou takové, jakými se zdají. Právě proto odmítá uvěřit např.. tomu, že delfín není ryba, ale savec. A s tím souvisí jeho fixace na přítomnost. Dítě žije tady a teď - ne v budoucnosti, nikoli v minulosti.
3. Fantazie - tendence pomáhat si při interpretaci dění v reálném světě fantazií. Děti v tomto věku nedělají velký rozdíl mezi skutečností a tím, co si vyfantazírovali.
4. Absolutismus - přesvědčení, že každé poznání je definitivně a jednoznačně platné. Dítě nedokáže pochopit relativnost věcí a názorů. Jakmile se o něčem řekne, že to platí, tak není možné to změnit, nebo jen velmi těžko.
Právě tyto čtyři znaky představují základní pilíře pro strach dítěte v předškolním věku. Děti si v tomto období pletou vnější vzhled s podstatou. Když něco nějak vypadá, pak to podle jejich názoru i takové musí být. Proto když se někdo převlékne za čerta, tak se v něj i skutečně proměnil. Tato tzv.. magická fáze věku dítěte je charakterizována velmi bujnými představami, které jsou neskutečné, ale pro dítě o to reálnější, protože se v nich prolíná skutečnost s vymyšleným.
Dítě během dne získává množství dojmů a nových zkušeností, které nemá čas zpracovat
Doba vhodná pro jejich zpracování nastává večer, ve chvíli oddechu. A právě tehdy, když byt nebo dům ztichne, shon a hluk ustane a začíná být tma, zavládne tajemný klid. Již není možné nic udělat, za nikým jít. Vše, co se dalo přes den zjistit, na co se dalo zeptat, co se dalo ověřit nebo se o tom přesvědčit, není najednou možné. Je tu čas, který vyvolává nejistotu a pochybnost. Nekonečné zástupy dětských dotazů rodiče večer ukončují větou: "Teď ne, už je čas jít spát." Právě v předškolním období se u dětí často vyskytují zlé sny, děsivé představy, pocity úzkosti. Obludy, příšery a strašidla, které jsou během dne pryč, se večer stěhují do dětských pokojů a ukrývají se na ty nejnemožnější místech - pod postelí, ve skříni, pod polštářem ... Koberec, který byl přes den jen běžnou pokrývkou podlahy, se najednou mění na nebezpečné místo, přes které se musí procházet pouze s největší opatrností, a není možné stoupnout na určitou barvu, ale musí se projít jen po bezpečných ostrůvcích - protože mimo ně číhá nějaká příšera či obrovský had připravený dítě sežrat nebo jej uvěznit bez možnosti návratu domů. Argumenty dospělých, ani jejich "Podívej, nic ti nehrozí, je to hloupost" či podobné pokusy o uklidnění nemají smysl, protože nebezpečí, které dítě vidí svýma očima a uvědomuje si ho, je pro něj velmi reálné. To, co se nám jeví jako snaha dítěte oddálit spánek, může být zdrojem velké úzkosti a strachu a může vést až k projevům jako je nejistota, noční pomočování, bolesti břicha ... Ve svém myšlení, které je názorné a intuitivní, děti neberou do úvahu více než jeden aspekt věci - nedokážou pochopit, že může existovat i jiná možnost.
Děti mají tendenci
1. Lpět jen na jednom určitém pohledu a nebrat v úvahu jiné, které mohou vést k tomu, že se pohled na věc může změnit. Typickým příkladem může být kladná odpověď holčičky na otázku, zda má sestru, ale na dotaz, zda její sestra má sestru, již odpovídá záporně - protože v rodině již není další holčička. Proto když se pod postel nastěhuje strašidlo, tak tam to strašidlo opravdu je a zůstane tam.
2. Trvat na jednom stavu - na jedné vlastnosti objektu - který dítě považuje za jeho definitivní a podstatný znak. Příklad: pokud je v rodině pes a dají ho ostříhat, dítě může trvat na tom, že už to není jeho pejsek.
Tyto dva pohledy nás upozorňují na to, že dítě je přesvědčeno o správnosti a platnosti své mínění. Fantazie i strašidla jsou v předškolním věku důležitá pro vývoj dítěte. Vytvářejí potřebu přizpůsobovat realitu jeho potřebám a naopak. Pomáhají dítěti vyrovnávat se s tlakem reality a suplují nedostatek vlastních zkušeností. Stejně tak nahrazují věci, které jsou dezorientující a dítě si je nedokáže dostatečně vysvětlit. Tak se velmi snadno může stát, že se bouře změní na strašného obra, který se zlobí a křičí, nebo vrzání podlahy na kroky strašidla.
Jak se dá překonat strach z noci a strašidel, které číhají na každém kroku?
Racionální vysvětlování je jen okrajovou záležitostí - většina dětí ho nepřijme. Hlavní roli při překonávání strachu z noci a fantazijních postav hrají zejména pohádky, příběhy, básničky. Nabízíme vám rady, jak se se strašidly poprat - samozřejmě není možné aplikovat všechna doporučení současně, protože by to mohlo mít spíše opačný efekt. Sami nejlépe znáte své dítě, tedy pravděpodobně vytušíte, které z následujících rad by mohly zabrat.
Lampička ve tmě
Někdy pomáhá nechat rozsvícenou lampičku nebo pootevřené dveře na chodbu, které dětem pomohou se zorientovat, když se v noci vzbudí. Lampička dává dětem pocit jistoty.
Rituály
Některé děti se odpoutávají od zážitků uplynulého dne jen ztěžka, je pro ně velmi těžké všechno nechat a jít spát. Přechod mezi dnem plným událostí a vzrušení a klidem před spánkem mohou představovat pravidelné rituály, které tím, že se opakují, zprostředkovávají jistotu a bezpečí. Mnohým dětem vyhovuje, když si ještě jednou s rodiči projdou vše, co během dne zažili, a popovídají si o tom.To dětem pomáhá zážitky zpracovat.
Naučme se, co je v noci
Dítěti můžeme pomoci překonat strach z noci a usínání i tak, že se na spánek připravujeme a nacvičujeme si to už v průběhu dne. Pomocníkem může být i příběh, který dětem vyprávíme. Každé ráno vychází slunce a ozáří svým světlem celou Zemi. Vysílá své paprsky do každého kouta na naší planetě. Proto je přes den světlo a my vše dobře vidíme. Po takové celodenní úmorné činnosti je sluníčko unavené, potřebuje si odpočinout a velmi se na odpočinek těší. A proto ještě předtím, než zapadne, slábne jeho světlo stále více. Tak, teď už se setmělo a všichni se těší, že si budou moci odpočinout - jak zvířátka, tak i lidé. Kromě toho, že se setmělo, nic se nezměnilo, nic není jinak než předtím. Podívej se kolem sebe. V kuchyni jsou všechny talíře, hrnce, misky poschovávané ve skříňkách, chladnička je stále na svém místě. Gauč, stůl i židle jsou tu a připraveny pro každého, aby si sedl, pokud bude chtít. Nyní je ještě větší tma. Vidíme trochu méně než dříve. Když v noci spíš, tak spí i všichni ostatní - spinkají ptáčci ve svých hnízdech, zvířátka odpočívají ve svých pelíšku. Někteří lidé v noci vstanou, protože mají žízeň nebo potřebují jít na záchod. Někteří vstávají velmi brzy, protože musí jít do práce. A pokud vstali dříve než sluníčko, tak musí rozsvítit světlo, aby viděli. Pojď, vyzkoušíme to i my. I když teď svítí světlo, ještě není den. Ten bude, až když se probudí slunce a všechno se rozsvítí. Vidíš, je den. A vše je mnohem jasnější než v noci. Už nepotřebujeme svítit světlem, tak ho zhasneme.Když se ti bude noc zdát příliš tmavá, tak si můžeš rozsvítit světlo. V noci je všechno jako ve dne, jen je to tmavší a tišší. Spolu s dítětem spustíme a zatemňuje okna, aby byla ještě větší tma, ale tak, abychom netápali.Projdeme s dítětem pokoje a upozorňujeme ho na věci, které máme v bytě a které jsou nyní tišší než ve dne. Spolu s dítětem rozsvítíme všechna světla, které v bytě najdeme. Spolu s dítětem vytáhneme rolety na všech oknech a odhrneme závěsy. Upozorníme dítě na to, jak krásně svítí slunce.
Osobní strážce
Když se dítě bojí tmy nebo strašidel, můžete mu pomoci najít osobního strážce. Společně s dítětem můžete uvažovat nad tím, jak by měl vypadat. Pak jej spolu nakreslete na papír, vymalujte a vystřihněte. Pověste ho na nitku dítěti vedle postýlky. Pokud vaše dítě chce, může mít místo anděla nějakého superhrdinu, jehož obdivuje, nebo medvídka či jiné plyšové zvířátko, které si samo vybere. Příběh, který si k němu vymyslíme, dítěti popovídáme - např.. že je to skutečný mistr na odhánění zlých snů a dokáže zahnat i strašidla, čarodějnice, lupiče a postará se také o to, aby se nikdo a nic neschovalo pod postel, do skříně nebo za závěs. Přes den odpočívá a v noci hlídá. Může být i nejlepším kamarádem, který si vyslechne všechny starosti a trápení dítěte, které mu bude šeptat do ouška.Tohoto plyšového kamaráda můžeme využít i na hojení ran a bolístek svých dětí - hned ti bude lépe, když ti to pofouká a opusinkuje. Takového kamaráda si můžeme také vyrobit - do staré punčochy nacpeme zbytky látek, přišijeme mu knoflíky jako oči, případně je nakreslíme fixem. Důležité: Dbáme na to, aby hračka byla měkká a dítě nezranila. Je také dobré, aby se dítě podílelo na její výrobě.
Kamarádská strašidla
Každé dítě má svou vlastní představu o strašidle, obludě či o netvorovi, kterého se bojí. Popsat strašidlo slovy je pro malého předškoláka velmi těžké. Snazší je ho namalovat a podle toho, jak říká, tak ho popisuje a je to pro něj mnohem snazší. Proto můžeme požádat dítě, aby nám namalovalo tu příšeru, které se bojí. Povzbuzujeme ho, aby nám při kreslení o strašidle mluvilo - jak asi vypadá, zda má odporné drápy, obrovskou tvář s dlouhými zuby ... ujišťujeme dítě, že to, co nakreslilo, je opravdu strašné a zlé strašidlo. Pak spolu s dítětem namalujeme další strašidlo, které již nebude tak děsivé, přimalujeme mu směšné vlasy, vousy .... Potom namalujeme ještě jedno mnohem méně děsivé strašidlo - až úplně směšné. Tímto způsobem nám vznikne celá rodinka strašidel, o kterých si můžeme vymyslet příběh a najít na nich něco směšného a veselého a skamarádit se s nimi.
Výstava strašidel
Když se bojíme, měli bychom o tom mluvit a vyjádřit svůj strach různými způsoby. Proto můžeme dítě vyzvat, aby nakreslilo vše, co mu nahání strach - hada, brouka, ježibabu, ducha, zlého čaroděje, netopýra ... V předškolním věku je "normální", když se dítě bojí různých věcí a zvířat. Tyto úzkosti nemají dlouhého trvání, pokud se k nim přistupuje citlivě a nezesměšňují se nebo nebagatelizují. Každý strach, který dítě vyjádří obrázkem, pověsíme na stěnu, abychom si je mohli přes den podívat a zjistit, že nejsou až tak velmi strašidelné. Pak dítě samo obrázky složí a uloží je do nějaké krabice, odkud se nebudou moci dostat ven. Aby odtud nemohli vylézt, zavážeme krabici provázkem nebo ji zamkneme, pokud to je možné. Občas do krabice nakoukneme, abychom se přesvědčili, že strašidla jsou uvnitř.
Strašidelná party
Uspořádejte halloween party. Připravte spolu pozvání - strašidelné, na které napíšete, že každý pozvaný má přijít převlečený za strašidlo. Masky i pozvánky, a vůbec všechno kolem toho by mělo být samozřejmě spíše směšné, než opravdu strašidelné. Program party bude zaměřen na výrobu strašidelných masek, tanec, stínohru s baterkami či noční procházku (stačí jít s baterkami po bytě).
Rada na závěr
nejlepšími ochránci dítěte před strašidly jsou rodiče, proto když přijde dítě s tím, že má v pokoji obrovskou příšeru, odvážný ochránce (otec) nebo statečná paní (máma) jsou často tou správnou pomocí, která přijde, a po statečném a dlouhém boji příšeru přemohou a vyženou ji z dětského pokoje.
