Strach dětí z vlastní fantazie
Bojí se vaše dítě a přitom k tomu má pro rodiče velice směšné důvody? Bojí se věcí, které se používají v běžném životě? Tak se vy, rodiče, zase nebojte o své dítě. Jedná se reakce adekvátní k věku. Ale nesmějte se jim. Jedná se o strach z fantazie.
U mnoha dětí se objeví kolem druhého a třetího roku
Je jedním z mnoha druhů strachů, které děti ovládají. Některé strachy mají reálné důvody a ochrannou funkci, některé vyvolávají u dětí dospělí svým chováním. Některé druhy strachu souvisí s rozvíjející se samostatností a odpoutáním se od rodičů. Svět byl dosud zcela neškodný, dokud dítě mělo u sebe osoby, kterým důvěřovalo. Nyní začíná dítě vnímat sebe jako vlastní osobu v protikladu k cizímu světu. To malé "já" stojí tváří v tvář velkému neznámému "jiní". S tím se ještě neumí dítě samo vypořádat. Rodiče by měli brát tento strach u dětí vážně, neměli by se mu vysmívat, i když jde mnohdy o komické situace. Nemůžete dítě zbavit jeho strachu. Můžete ho však podporovat v tom, aby umělo zacházet se strachem. To znamená umět strach rozlišovat a překonávat. Nejdůležitější úloha rodičů je tedy poskytnout dítěti pomoc. Dítě musí vědět, že u vás najde pochopení, útěchu, podporu a jistotu. Pokud na výrok "Já se bojím ..." budeme reagovat "Ale vždyť ty jsi odvážný chlapeček, který se nesmí ničeho bát", dítěti vůbec nepomůžeme, pouze ho více znejistíme. V nejhorším případě nutí taková odpověď dítě k tomu, že svůj strach skrývá a potlačuje. A nabude pocit, že u mámy už nenajde útěchu a bezpečí.
Strach se během života mění
V každém věku vypadá svět pro dítě jinak a ovládají ho i různé druhy strachu. Nápadné je, že zejména vývojové pokroky jsou doprovázeny strachem. S každým takovým pokrokem je dítě otevřenější vůči svému okolí a objevuje mnoho takových věcí, které dosud jen přehlíželo. Neumí si ještě nové věci tak rychle uspořádat, proto reaguje strachem. Strachem poukazuje na všechno nové a neznámé, za kterým se mohou skrývat možná nebezpečí. Mohou to být skutečné nebo fantazijní nebezpečí. A tak se může stát, že dítě dostane náhle strach z věcí a situací, kterých se předtím nebálo.
Vzrušující aktivity u malých dětí
Všichni známe scény, ve kterých pyšný otec vyhazuje své dítě do vzduchu a pak ho smějící se a výskající vzrušením opět chytá. Během chvíle, kdy je dítě ve vzduchu, má strach, ale zároveň si užívá stoupající vzrušení, protože ví, že v otcových rukou se může cítit bezpečně. Tuto souhru strachu a radostného vzrušení nazývají psychologové "chuť na strach". Děti často vyhledávají takové dráždění nervů, prosí o to, aby je rodiče vyhazovali do vzduchu, neboť při padání zažívají strach, vzrušení i radost zároveň. I při hře "teď tě chytím ..." utíkají děti pryč a při útěku žádají rodiče, aby je chytali. Tyto hry pomáhají dětem stát se odvážnými. Dítě se dobrovolně vystavuje svému strachu, někdy jej přímo vyhledává. Dítě strach nepřeválcuje, tímto způsobem se ho dítě učí postupně odbourávat. Někdy však rodiče vidí jen smích dětí. Ale nenechme se zmást. Může se stát, že dítě vzrušující zážitky ještě neumí zcela zpracovat a v noci se budí s pláčem. Malé dítě potřebuje vždy chvíli času, než se uklidní. Proto je při takových napjatých a vzrušujících dnech důležité, aby mělo dítě před usnutím čas o zážitcích dne mluvit a zpracovat je. Strach v jednotlivých věkových obdobích:
Strach v prvním roce života
První strach, se kterým se v životě dítěte setkáváme, je tzv. separační strach (strach z odloučení a ze ztráty). Vyskytuje se v prvním roce života dítěte a první zřetelné reakce strachu můžeme pozorovat od 4. do 6. měsíce. Přibližně v 8. měsíci dítě rozlišuje mezi "známým" a "cizím" a svůj strach projevuje, zejména když se k němu přiblíží něj "cizí" lidé. Kromě toho v prvním roce vyvolávají u dětí strach náhlé hlasité zvuky, bolest, pocit, že spadnou, hromy a blesky. Bázlivost se projevuje pláčem, odvrácením obličeje a pevným přilnutím k mámě.
Strach v druhém roce
V druhém roce k zmíněným druhům strachu přibývá strach ze tmy, strach z nočních můr, zlodějů a smrti, strach ze zvířat, z neznámých objektů, situací a osob. Reakce jsou podobné jako v prvním roce: pláč, připoutání se k důvěrně známé osobě, odvrácení se, útěk, hledání jistoty. U dítěte pozorujeme nyní už cílené vyhýbání se původcem strachu a potlačování bázlivé reakcí - dítě se tváří, že nemá strach, přestože jeho mimický výraz tváře prozrazuje jeho pocity.
Strach ve třetím roce
Od tří let mívají děti strach z neznámých lidí, ale i zvířat, zlých lidí, zlodějů atd. Bojí se ale i postav z filmů a knih: strašidel, duchů, čarodějnic ... Často je pronásledují zlé sny a fantazie (strach ze sklepa, z podkroví, že je někdo schovaný pod postelí nebo ve skříni, strach ze stínů).
Jeden, dva, tři ... tisíc důvodů, proč se dítě bojí
- Reálný strach - je důležitý jako varovný signál před nebezpečím, např. strach z horkého sporáku. I rodiči zprostředkovaný strach, např. z otevřených oken, chrání dítě.
- Strach z vody - děti mívají strach, že jim voda stříkne do obličeje, mají strach namočit se do vody.
- Strach ze zvířat - pokud má dítě strach ze zvířat, která jsou skutečně nebezpečné, není to problém.Nic nenutí dítě, aby bylo mezi hady a žraloky. Často se však děti bojí psů a koček. Strach z nich je většinou výsledkem špatné zkušenosti.
- Strach z odloučení - nastupuje, když se dítě stává mobilnějším, čili opouští "ostrov jistoty" - mámu a tátu, aby objevovalo svět. Pak se děti někdy leknou vlastní odvahy a drží se "maminčiny sukně".
- Magický strach - objevuje se díky nevhodnému chování rodičů. Vyhrožování "zlým černým mužem", čertem nebo Bohem způsobuje, že se děti začnou těchto magických bytostí bát, protože si myslí, že jim mohou ublížit. I tresty aktivují magický strach. Tvrdé tresty stupňující strach mohou vyvolat neklid, agresivitu, poruchy jedení a spaní a pod.
- Fantazijní strach - prožívají děti ve třetím roce života. Obávají se zcela bezdůvodně různých neharmonických věcí a situací, např. hole v květináči, tmy, splachování WC apod. Důvodem jsou prudké vývojové procesy, kterými dítě právě prochází. Děti tak dostávají strach z nového, nepoznaného a neumějí si toto nové a neznámé zařadit. Tak jak byl na začátku příklad s květináčem, který máma musela odklidit. Více rodiče mohou sotva udělat. V pěti - šesti letech, kdy se tento vývoj ukončí, ztratí se strach sám od sebe.
- Strach před spaním - objevuje se ve druhém a třetím roce. Příčinou je i zde vývoj vlastního "já" a řešení úzkého vztahu k mámě a tátovi. Tato nejistota se objevuje zejména ve tmě.
Tipy pro rodiče
- Akceptujte strach svého dítěte, utěšte ho. I když je pro vás jeho strach nepochopitelný, berte ho vážně.
- Buďte dítěti vzorem. Strach vzniká i napodobováním a opakováním. Čím lépe si umí rodiče poradit se strachem, o to snadněji to půjde i dětem. A naopak - pokud se otec nebo matka v životě "pasují" s určitými druhy strachu, je velká pravděpodobnost, že jejich potomek bude bojovat s podobným druhem strachu. Příklad: Máma se bojí psů. Proto se jim při procházkách vyhýbá, dokonce přechází na druhou stranu cesty, aby s nimi nemusela přijít do kontaktu. Efekt: Dítě pozoruje a cítí nejistotu osoby, jíž důvěřuje, samo se stává nejistým a napodobuje strategii vyhýbání se.
- Věnujte dítěti hodně lásky - to je nejlepší odpověď na dětský strach. Dodejte dítěti odvahu namísto kritiky. Utěšující objetí zmírňuje strach už jen tím, že dětské tělíčko se dostává do stavu uvolnění.Výsměch nebo vyhrožování trestem strach stupňují.
- Léčebná síla hry - hru můžete využít tak, že všední situace, které u dítěte vyvolávají strach, budete hrát a "nacvičovat". Např. strach z lékaře.
- Jemná konfrontace se zdrojem strachu - přináší šanci zvládnout i těžší situaci. Zkušenosti tohoto druhu posilují sebevědomí, zatímco neustále vyhýbání se zdroji strachu tento v konečném důsledku zvětšuje (např. přiblížit se k psovi v náručí rodičů namísto útěku před ním).
- Nepřetěžujte dítě - nežádejte od něj příliš mnoho, nevystavujte jej "zkouškám odvahy", pokud vidíte, že dítě není na ně ještě připraveno.
- Neříkejte dítěti příliš často - např. "Ublížiš si." "Zkazíš to." To může způsobit přehnanou bázlivost. Zasahujte takovými varováními, pouze pokud hrozí skutečné nebezpečí.
- Navštivte psychologa - pokud je dítě přehnaně bázlivé, jeho strach dlouhodobě přetrvává a hraničí s panikou. Nebo v opačném případě, když se dítě absolutně ničeho nebojí.
Závěr
Strach je nezbytnou součástí života člověka. Je důležitý pro vývoj dítěte. Rodiče nemají dítě od strachu ochránit, ale naučit ho se s ním vyrovnat.
Autor: Martina Dvořáková
