Šikana dětí ve škole
Máte pocit, že se s vaším dítětem něco děje? Nechce se mu do školy? Ztrácí drahé věci? Požaduje od vás peníze a přitom si nic nekupuje? Chce od vás psát omluvenky, přestože není nemocné? Je bez nálady a smutné? Příčinou by mohla být šikana ve škole.
Kdo je šikanován
Nejčastěji bývají šikanovány citlivé, tiché, neprůbojné, slabší, pomalé dítě. Děti, které se něčím odlišují od ostatních-barvou pleti, názory, vírou, řečí, nějakou tělesnou odlišností (menší, silnější, u kterého se objeví kulhání, brýle, neduživé ..), dokonce i dobře se učící děti, ochotné, svědomité. Často jsou to děti, které svým založením a chováním "provokují" agresora k šikaně. Šikaně studenti během přestávek bývají sami a nemají kamarády. Vyhýbají se škole-zvyšuje se počet jejich omluvených a postupně i neomluvených hodin ve škole.
Kdo šikanuje
Často podléháme klamnému dojmu, že šikanují jen chlapci. Šikanují stejně chlapci i dívky, rozdílný je pouze způsob, jakým to dělají. Agresor:
- slovně agresivně-vulgárně nadává, ironizuje, vyhrožuje, vymáhá věci ...
- je fyzicky agresivní
- může poškozovat věci jiného člověka
- psychicky manipuluje a týrá spolužáka
- sexuálně obtěžuje
Základní znaky šikany
Jasný úmysl ublížit druhému, ať už fyzicky nebo psychicky. Např. bití, strkání, krádeže peněz a věcí, schovávání a ničení věcí, ale i posmívání, nadávání a vyloučení ze společnosti ostatních. Útočníkem může být jedno nebo více dětí (asymetrická agrese). Incidenty jsou opakované. Jednorázová akce se většinou za šikanování nepovažuje! Nepoměr sil mezi útočníkem a obětí.
Vývoj šikany, když se neřeší
1. stupeň: začíná se ostrakizmem-ustavičné mírné nadávky, posmívání, braní svačiny, osobních věcí, odmítání komunikace s obětí a její vyloučení ze skupiny, kolektivu. Pokud se tomu oběť nebrání, nikomu to neřekne a nikdo se ho ve třídě nezastane, šikana se zesiluje.
2. stupeň: začíná se postupně projevovat a zesilovat fyzická agresivita-občasné, ale opakované strkání, klopýtání, natahování oblečení, vyhazování věcí ze školní tašky, tahání za vlasy, podtrhávání židle, odstrkování, předbíhání v řadě na oběd, rozhazování osobních věcí, štípání, bitvy, facky ...
3. stupeň: vytvoří se ve třídě jádro, to znamená, že se k hlavnímu agresorovi přidávají postupně další a vznikne skupina dvou-tří agresorů, kteří již šikanují systematicky a cílevědomě s cílem upevňovat svou moc a vliv na spolužáky. Pokud si to učitel nebo rodič nevšimne a dospělí nezačnou na podnět studenta problém řešit, šikana se zesiluje.
4. stupeň: do šikany se přidává stále více spolužáků-i studenti, kteří si s obětí dříve rozuměli, ji začínají ignorovat, vylučovat ze své společnosti i přímo šikanovat Pokud si to nikdo nevšimne, šikana se zesiluje.
5. stupeň: šikana se stává "normálním chováním" v celé třídě nebo i v celé škole. Kolektiv "onemocní" na šikanu, které probíhá běžně a každý den.
Hlavní zásady správného postupu při řešení šikany
Nikdy nekonfrontujte šikanovaného s agresorem a důsledně chraňte oběť!
1. Individuální si promluvte s těmi, kteří byli svědky šikany. Z těchto rozhovorů si pečlivě vyberte hodnověrné svědky. Všechny výpovědi si důsledně zapisujte a sumarizujte dokumentaci a důkazy o případu.
2. Po ukončení rozhovorů se všemi zúčastněnými a po získání dostatku důkazů i svědectví začněte individuální rozhovory s agresory. Nenechte se zavádět jejich lží a obranou-ukažte jim důkazy, ale neprozraďte svědky ani oběti.
3. Promluvte si s rodiči jiných obětí a získejte jejich souhlas pro spolupráci, i když chápete, že se o své dítě bojí. Přesvědčit je, že je to v zájmu jejich dítěte, ale i všech dalších potenciálních obětí, kterým mohou tímto způsobem pomoci.
4. Promluvte si s rodiči každého agresora zvlášť-nepodlehněte tlaku a NEDOVOLTE společné setkání všech rodičů. Upozorněte je na možnou kvalifikaci šikany jako páchání trestné činnosti a následný postih přes policii a soudy.
5. Vyvozujte jednoznačné tresty podle míry provinění-podle toho, zda se vyskytlo ojediněle nebo opakovaně, zda šlo o organizovanou skupinu agresorů. Využijte celou škálu možností k potrestání. Je důležité důsledně dodržovat všechna opatření, pro které se rozhodnete.
6. Oznamte dětem, kterých se to týká, jak budou viníci potrestáni.
Chyby, kterých se dopouštějí rodiče při řešení šikany
- Při odhalení šikany, jehož jsou svědkem, se okamžitě snaží na ulici, na dvoře vyšetřit, co se stalo.
- Vyšetřují oběť společně s agresorem.
- Berou vážně nepravdivá tvrzení falešných svědků, které ovlivnily agresoři.
- Neberou ohled na trauma a pocity viny oběti, které způsobují, že není schopna mluvit o tom, co se jí stalo-mlčí, zapírá, ze strachu dokonce tvrdí, že agresor je kamarád.
- Často dělají bezprostřední konfrontaci výpovědi týraného dítěte s výpovědí jeho tyrana bez ověření skutečnosti u více hodnověrných svědků.
- Neberou v úvahu to, že mezi obětí a agresorem často vzniká závislost.
- Řeší problém tak, že oběť nechají odejít nebo s pomocí učitelů přeřadí do jiné třídy nebo školy, ale mašinérie šikany ve škole pokračuje s novou obětí.
- Neuvědomují si, že šikanou může být nakažená celá třída (škola apod..) A nepátrají po tom, v jaké vývojové fázi se vztahy mez nimii nacházejí.
Uvedené chyby mohou způsobit až takový fatální omyl, že oběť je prohlášena za agresora!
Jakákoliv metoda má účinek jen tehdy,
když spolupracují všichni, kteří jsou s dítětem v úzkém kontaktu, tedy hlavně pedagogové školy a proto je neváhejte oslovit a žádat o pomoc.
Autor: Martina Dvořáková
