Škola, to nejsou jen známky
Také máte poněkud zkreslený názor, že škola je od toho, aby vaše dítě vše naučila? Hledáte chyby v učitelkách, systému školní výuky a nenapadne vás, že byste se na vzdělávání svých dětí měli také aktivně podílet?
Ať škola není cizím místem pro rodiče
Vzájemná spolupráce mezi rodinou a školou by neměla být jen v teoretické rovině ohraničená rodičovským sdružením. Už když se z vašeho dítěte stává školák, měli byste se seznámit s jeho učitelem, spolužáky a případně s dalšími rodiči. Třída vytváří komunitu, společenské prostředí, ve kterém bude dítě nabírat nejen znalosti, ale i celkový vztah k učení a kolektivu jako takovému. Pokud své dítě odevzdáte škole "napospas" a doufáte, že z ní vyjde moudřejší, vychovanější a vzdělané, aniž abyste byli součástí tohoto procesu, mýlíte se. Snažte se od začátku zapojovat do života školy, poznejte jeho spolužáky, jejich rodiče a nebojte se domluvit si i s třídním učitelem schůzku "mezi čtyřma očima". Získáte lepší představu o jakého člověka jde, jaké má očekávání a při řešení problémů, ať už vzdělávacích nebo výchovných, budete připraveni. V zahraničí je běžné, že se rodiče aktivně zapojují do školních činností, rodičovských klubů a jsou bezprostředně součástí školy, v níž se jejich dítě vzdělává. U nás je to spíše výjimka. Záleží i na pedagogovi do jaké míry má snahu a chuť zapojovat rodiče do činností a fungování jeho třídy.
Poslouchejte své dítě a poznejte jeho učitele
O práci učitele se říká, že by měla být posláním, ne povoláním. Jeho přístup ke žákům, metody, které využívá k tomu, aby je něco naučil a také způsob, jakým komunikuje s rodiči, je vizitkou jeho práce. Pokud dokáže individuálně posuzovat každého svého žáka a "vydolovat" z něj to nejlepší, co v něm je, získá si jeho respekt. Každé dítě je citlivé na zacházení s jeho osobou před očima spolužáků. Pokud je vystaveno každodennímu výsměchu svých znalostí a schopností, škola a učitel se stanou úhlavními nepřáteli. Mluvte se svými dětmi. Poslouchejte, co říkají o učitelích, spolužácích a škole jako takové. Za jejich prospěchem nemusí být jejich neschopnost naučit se "na jedničku". Rodič by měl v případě, že si jeho dítě na učitele neustále stěžuje zjistit, jaká je situace. Osobní setkání je nejlepším řešením. Pozor na výčitky! Nikdy se negativně nevyjadřujte k jeho pedagogickým schopnostem. Učitelé bývají na to citliví. Stejně jako mezi rodiči se najdou tací, kteří bez objektivního posouzení situace řeknou: "učitel si zasedl na mé geniální dítě". I mezi pedagogy se najdou tací, kteří by měli svou profesi přehodnotit a věnovat se raději něčemu jinému.
Škola versus rodina
Nejen rodiče, ale i děti a studenti své učitele přísně posuzují. Uznávají jejich originalitu, přístup a schopnost je zaujmout. Dobrý pedagog ví, že prospěch jemu svěřených dětí není jen výsledkem jeho pedagogických schopností, ale i rodinného zázemí a podmínek ve kterých se děti učí. Rodiče naopak často zapomínají na fakt, že právě rodina a prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, klade základy osobnosti a škola je rozvíjí. Proto je důležité, aby tyto dva subjekty spolupracovaly. Jejich společným cílem má být dítě. Rodina pomáhá škole tím, že pomáhá dítěti s přípravou na vyučování, sleduje jeho pokroky ve znalostech, rozšiřuje duševní rozvoj dítěte (výlety do přírody, knihy a podobně). Na druhé straně škola by měla být nápomocná například i při podchycení jeho specifických schopností. Občas bývají rodiče příjemně překvapeni, že jejich dítě vyhraje matematickou olympiádu, nebo se stane nejlepším gólmanem na škole. Rodiče by na druhé straně měli učitele seznámit s individuálními potřebami a zvláštnostmi svého dítěte, zejména v prvních třídách. Nízká úroveň komunikace mezi učitelem a rodičem je příčinou mnoha nedorozumění. Pokud učitel nezná rodinné prostředí svých žáků, může neobjektivně hodnotit. (Za výrazným zhoršením prospěchu může být zhoršená rodinná situace, onemocnění a podobně).
Na výsledky svých dětí ve škole se nedívejte jen přes známky,
kterými učitelé ohodnotí jejich znalosti a schopnosti ve škole. Zamyslete se také nad tím, jak jste vy sami přispěli k tomu, aby se vaše dítě cítilo ve škole dobře. Jak před ním mluvíte o jeho učitelce či učiteli? Jak reagujete na špatnou či dobrou známku, kterou přinese ze školy během roku? Uměli jste si udělat čas a podívat se na jeho školní projekty? Našli jste si chvíli a věnovali se jeho přípravě do školy? Podívejte se na své dítě a jeho možnosti objektivně. Neprojektujte své cíle a očekávání na dítě a nepřeceňujte jeho schopnosti. Na druhé straně, pokud jste přesvědčeni, že vašemu dítěti je ve škole nějakým způsobem ublíženo, nebojte se za něj postavit.
