Slova, která se neříkají, ve slovníku našich dětí
Občas z úst našich nejmenších vypadnou i slova, která bychom v dané situaci vůbec nečekali. Okolí stuhne a čeká, co vy s tím. To, že děti kumulují slova, pochytaná ze všech možných zdrojů a mají i zvláštní schopnost, zapamatovat si právě ta nejméně vhodná, je věc všeobecně známá. Jak ale správně zareagovat, aby se tato slova ve slovníku našich dětí trvale neusadila?
Ze života
Malé holčičce na pískovišti vypadla z ruky lopatka. "Do pedele ..." - rodiče na sebe pokukovali a čekali na reakci mámy děvčátka - "Ukaž? Jakou máš ošklivou pusu, zašpinila sis ji tím špinavým slovíčkem. Pojď, otřeme pusu ať bude dokonale čistá ... "Holčička si nechala utřít pusu a hrála si dál. Po chvíli chlapeček sjížděl na klouzačce a dopadl na zadek. Okomentoval to štiplavěji. Maminka mu zahanbená dala malou přednášku o tom, že taková slova se nepoužívají. Chlapec argumentoval: "Vždyť i táta tak říká, on může ...?" Rodiče ve snaze zmírnit celou situaci si začali mezi sebou povídat o tom, jaká slova kdy použily jejich děti. Shodli se, že jim to projde. Jedna maminka vyprávěla o tom, jak se její dítě ve školce naučilo ošklivé slovo a používalo ho na ne zrovna nejvhodnějších místech. Nevěděli jak ji odnaučit ošklivě mluvit. Ve školce ho za to paní učitelka vždy poslala ze třídy ven, doma to zkoušeli hrozbami i prosbami, ale čím více se dospěláci snažili, tím menší účinek jejich slova měla. Tak to vzdali a přestali si toho všímat. Dítě to v té chvíli přestalo bavit a slovíčko ze dne na den zmizelo z jejího slovníku.
Kam na to ty děti chodí?
Být příkladným rodičem je snahou všech matek a otců. Může se však stát, že určité situace vyvolají nepřiměřenou reakci obohacenou o nevhodný výraz. Pokud se tak stane a svědkem jsou i uši dítěte, omluvte se. Děti slyší nejen tehdy, když mluvíte s nimi, ale naslouchají i když řídíte, telefonujete, vyměňujete si názory mezi sebou. Zejména starší děti, které již chápou význam daného výrazu, jej mohou používat tehdy, když chtějí zafrajeřit před kamarády. Vyprávět "dospěláckou řečí" děti považují za odvážné. Často mezi sebou soutěží, kdo řekne sprostější slovo. Když se takové dospělácké slovíčko dostane do dětského kolektivu, dříve či později si ho domů přinesou všechny děti. Pošeptají si ho a chichotají se mu. Doma pak zkouší, co se stane, když ho vysloví.
Zarazilo vás, když vaše dítě použilo slovo, které se obecně považuje za neslušné?
Zachovejte klid. Zjistěte, odkud ho dítě má. Kde ho zaslechlo, v jaké situaci a zda ví, co to slovo znamená. Pokud přijdete na to, že sprosté slovíčko slyšelo od svého kamaráda ve školce, vyhněte se posuzování toho malého nešťastníka, na něhož padla vina. Soustřeďte se spíše na své dítě. Vysvětlete mu, proč je dané slovíčko či výraz ošklivé a proč by ho nemělo používat. Nekřičte, netrestejte, nebijte dítě za to, že použilo neslušné slovo. Svou přehnanou reakcí docílíte to, že dítě připíše slovíčku velký význam, když zjistí, jakou reakci vyvolalo. Začne ho používat, když vás bude chtít naštvat, nebo na sebe upoutat pozornost. Vysvětlete mu, že jsou slova, která nejsou hezká a nepatří do úst. Mohou někomu ublížit a dítě si jimi pošpiní ústa. Stane se, že dospělé použití vulgarismu malého dítě rozesměje. Na to raději zapomeňte. Když dítě zjistí, že je pro vás celá situace komická a přijata s pozitivní reakcí, bude se ji snažit vyvolat opět. Děti neodolají, když vědí, jak jednoduše mohou dospělé něčím naštvat nebo rozesmát. Trpělivost rodičů je i v tomto případě výchovnou pomůckou číslo jedna. Děti rády provokují a šokují. Zkoušejí své i vaše hranice. Ty musíte přesně definovat. Toto se může, toto je už nepřípustné. Stává se, že rodiče mlčky přehlížejí chování dětí v domácím prostředí, ale na veřejnosti je za stejné chování napomínají či dokonce trestají. A toho by se rozhodně měli vyvarovat, protože taková reakce dítě znejistí a ke zdárné výchově určitě nepřispěje.
