Stavba domu je velká investice, kterou si je třeba také užít!
Faktorů, které ovlivňují výběr stavebního materiálu, je dnes mnoho. Rozhodují nejen reálná kritéria, jako jsou cena, dostupnost, tepelně izolační vlastnosti, spotřeba materiálu a rychlost výstavby, ale i kritéria dříve emocionální - doporučení známých, projektanta nebo stavební firmy či pouze dobrý pocit z konkrétního materiálu.
Volba lokality
Mohlo by se zdát, že už volba lokality předznamenává výběr stavebního materiálu. Typickým představitelem takového propojení je srub, který je historicky i z hlediska vlastností a dostupnosti materiálu spjat spíše s podhorskými oblastmi než s městskou zástavbou. Historické kritéria však dnes již neplatí - technologie se vyvíjejí, a tak už nic (možná kromě estetických či urbanistických pohledů) nebrání využití dřeva v příměstských lokalitách, a naopak, keramických tvárnic v podhorských oblastech. Dnes již není rozhodující ani kritérium klimatu - naše klimatické podmínky se v rámci republiky diametrálně neliší, pouze jenom převládající vzdušnou vlhkostí či počtem slunečných dnů a průměrnou teplotou. Rozdíly však nejsou dramatické, mnohé lze navíc ovlivnit i orientací stavby na pozemku. V zásadě platí, že stavební materiál běžně dostupný na našem trhu lze využít na stavbu v jakýchkoli domácích klimatických podmínkách. Svou roli tak hraje spíše dostupnost technologie na místě stavby - a to jak dodavatelů materiálu, tak i zkušenosti stavebních firem. Je však třeba počítat i s tím, že pokud si přizvete na stavbu sendvičové dřevostavby v západních Čechách specializovanou stavební firmu z Brna, náklady na jízdné se odrazí na vaší faktuře.
Dobrý projekt
Všechno začíná projektem. Právě ten je rozhodující fází, v níž se může udělat mnoho chyb, ale i naopak, kvalitním řešením lze předejít nepříjemnostem a tak ušetřit nemálo prostředků i energie. Primární funkcí domu je poskytnout přístřeší, ochranu před vnějším prostředím či pocit bezpečí a také zajistit potřebné soukromí. Stručně řečeno - je třeba ho postavit tak, aby nespadl a aby se v něm dobře žilo. A už to bývá často prvním z kamenů úrazu. Architekt navrhne dům bez spolupráce se statikem. Nebo architektovi chybí i základní statické cítění. Typickým protiargumentem architektů je předpokládaná snaha statika "pojistit se", například předimenzováním nosného systému, což stavbu prodražuje. Často je však pravda pravý opak - kdyby architekti cítili více staticky, ušetřili by všichni. Statici pak řeší věci, které by v projektu vůbec neměli nastat, navíc, často až v takové fázi realizace, kdy už je nutné smířit se se zbytečně zvýšenými náklady - například na některém místěje třeba zvýšit únosnost pilíře, není tam však dostatečný základ; jinde zase je potřeba vložit okenní překlad, ale na sloupku není dostatek místa, případně je sloupek krovu osazen na stropě nad nenosnou příčkou, takže je nutný ocelový průvlak atd. Podstata problému tkví již ve fázi projektování dispozice domu. Často se například stává, že architekti navrhnou kolem schodiště pouze tenké nenosné příčky. Neuvědomí si totiž, že schodiště je obvykle největší prostup stropem, takže právě tato místa jsou nejnáročnější z hlediska řešení statiky stropů. Pokud zde chybí podpory, obvykle jsou potřebné komplikované ocelové výměny či složitější výztuž, která znamená náklady zvýšené i o několik tisíc korun. A přitom by stačilo pouze nahradit nenosné příčky podél schodiště nosnými stěnami, tedy použít materiál s lepšími statickými vlastnostmi. V případě keramických výrobků jde často o zvětšení tloušťky jen o několik milimetrů. Celkově tedy platí, že důležitou charakteristikou stavebního materiálu by měly být jeho statické vlastnosti. Dnes už pro keramické výrobky neplatí, že nosná zeď rovná se silná zeď. Silnějšíí zdi musí být navrženy obvykle buď při velkém zatížení (vícepatrové objekty, velké rozpětí stropů a podobně), nebo z jiných, například akustických důvodů. Dnes se již podle norem platných i u nás, tzv. eurokódů, může jako nosná použít stěna tloušťky již od 14 centimetrů! Lze tedy říci, že to, co ušetříme na ceně projektu (a s tím i obyčejně - ne vždy! - i na jeho kvalitě či detailnosti vypracování), obvykle několikanásobně přeplatíme při realizaci stavby. Obecně platí, že nejlevnější část stavby je projektová dokumentace, která však může zapříčinit výrazné zvýšení nákladů při realizaci.
Správně nastavené parametry
Moderní individuální výstavbě vládnou tepelné úspory. Problematika nízkoenergetických (NED) či pasivních (EPD) staveb dominuje debatám o stavbě rodinného domu již několik let. Nadvláda nízkoenergetického stavění se však končí zavřením stránek příslušného časopisu či novin - procento NED a EPD v realizované výstavbě je poměrně nízké, nedosahuje ani desítky procent. Důvodem je samozřejmě cena - tepelně technický výpočet, který by se měl udělat ještě před rozhodnutím o stavebním materiálu, by měl poměrně jasně stanovit nároky uživatelů, zohlednit jejich chování (například počet členů rodiny a jejich typický režim dne), doporučovat systém vytápění a případně i větrání. Projektant by měl i na základě těchto údajů definovat konstrukční systém, který bude se systémem vytápění spíše spolupracovat, než mu překážet. Lze však zároveň říci, že zdicí prvky, které jsou dnes na trhu, poskytují dostatečnou variabilitu na to, aby nebylo nutné přizpůsobovat jejich volbu systému vytápění.
Technické parametry
Častým tématem jsou i tepelně technické parametry zdicího materiálu - tak jeho tepelný odpor (čili schopnost nepropouštět teplo), jakož i například akumulační vlastnosti (schopnost teplo nahromadit a pak ho vyzařovat). V současnosti se běžně řeší svislé konstrukce domů jako systém nosný zeď + tepelná izolace. Není pochyb o tom, že tímto způsobem lze ušetřit za vytápění, je ale třeba si uvědomit, že tepelné ztráty objektu obvodovým zdivem tvoří v běžných domech pouze 20 až 25% z celkových ztrát. Převážná většina tepla uniká přes okna, dveře, střechu a samozřejmě i konstrukčními tepelnými mosty. Proto je důležité pracovat na odstranění tepelných mostů správným zhotovením stavby, zejména využitím systémových prvků. Obyčejné obalení stavby tepelnou izolací totiž problémy neřeší a v novostavbách neznamená automaticky výrazné snížení nákladů na vytápění. Většina lidí si spojuje nízkoenergetické či energeticky pasivní domy s mohutnou tepelnou izolací obvodového pláště, ta je však jen jedním z mnoha požadavků. Pro zařazení domu do kategorie pasivních má mnohem větší vliv jeho technologické vybavení a navazující konstrukční úpravy. Nezbytnou podmínkou je například řízené větrání s rekuperací tepla - výměna vzduchu se tedy musí realizovat prostřednictvím vhodné vzduchově technické jednotky a rozvodů. Důležitým parametrem, který výrazně ovlivní již předpoklady domu na splnění požadavků zařazení do kategorie EPD, je také co nejnižší poměr plochy obvodového pláště k vytápěnému objemu, a tedy i k podlahové ploše. Z toho vyplývá, že k dosažení požadovaných hodnot bude mít větší šance dvoupodlažní dům, při kterém postačí obvodové konstrukce s nižším tepelným odporem než například u bungalovu. To je však jen ukázka specifik, podmínek a požadavků na pasivní výstavby. Tato problematika je poměrně náročná a, popravdě řečeno, není u nás mnoho projektantů schopných navrhnout skutečně pasivní dům. Množství kanceláří či stavebních firem sice nabízí lidem "pasivní" domky, poměrně často se však jedná pouze o domy obalené tepelnou izolací se snahou ohromit klienta tepelným odporem, ale bez požadované navazující technologie, která je však ve skutečnosti nejdůležitější a bez které se parametry pasivního domu nedají dosáhnout.
Do ženy, melounu a stavby nevidíš
V některých případech vás právě v domech obalených tepelnou izolací mohou překvapit neočekávané problémy. Pod zateplením se dá ukrýt hodně nepodařených detailů i závažných statických chyb, které se objeví, až když už je pozdě. Navíc, někdy možná závažnou poruchu, signalizovanou například vznikem trhlin, svést na banální chybu zateplovacího pláště. Odborníci proto doporučují pravidelně, ale i náhodně kontrolovat průběh stavby a zároveň si pořizovat fotodokumentaci. A fotit je potřeba vše. To minimálně trochu "postraší" stavební firmy, protože stavebník tak má v ruce podklady pro případné budoucí spory. Investor by měl požadovat, aby se každá část stavby převzala ještě před zakrytím (výkopy, kanalizace a ostatní sítě, zdivo před omítnutím či tepelnou izolací a podobně) - minimalizuje se tak možnost nemilých dodatečných překvapení po předání a zaplacení stavby.
Trvalé nebo dočasné
Vždy je třeba myslet na správný poměr ceny a výkonu, respektive ceny a užitku. Pokud postavíte dům, jehož parametry odpovídají předpokládané ceně energie v horizontu 40 let, vaše děti vám budou vděčné. Pokud k tomu však padnou vaše úspory na důchod včetně životního pojištění, relevance takové investice se stává přinejmenším diskutabilní. A to i přesto, že mnohým odborníkům dodnes není (zcela oprávněně) tento pohled vlastní. Touha postavit dům, který mě přežije a zůstane zde navěky dnes pomalu, ale jistě ustupuje do pozadí, mnohem důležitějším se stává okamžitý efekt. Že se pohled stavebníků mění, je vidět i na popularitě dřevostaveb či používání materiálů neprověřených časem - chci bydlet hned a svou investici si chci prostě užít! Přesto však je potřeba zvážit trvanlivost materiálu, jeho schopnost odolávat povětrnostním změnám zubu času jako takovému. Hlavně právě proto, že jde o velkou životní investici.
