Svět očima dětí - terapie proti stresu dospělých
Naučte se vidět svět očima dětí a objevíte ho ve zcela jiných barvách. Nejen my, učíme své děti, ale i ony mohou učit nás. Naučí nás vidět to, co jsme již dávno zapomněli, ale ještě někde v nás dřímá.
V raném dětství nejde ještě dítěti o to "pěkně" kreslit nebo malovat,
ono vyjadřuje svými liniemi a barvami to, co cítí a ještě neumí verbalizovat (vyjádřit slovy). S úplným nasazením a vášní formuje dítě kousek svého "já" na papír. "Potřeboval jsem celý svůj život na to, abych se naučil kreslit jako dítě," napsal malíř Pablo Picasso. Světoznámý a uznávaný mistr umělec chtěl zapomenout na své perfektní dovednosti a chtěl opět malovat jako dítě? Proč se nám zdá tento výrok takový absurdní? Protože staví intuici, dětský archaismus nad zkušenosti a mistrovství, tvorbu bez zábran nad dokonalost a obvyklou estetiku. Jako většina kreativních lidí věděl i Picasso, že původ kreativity je v duši. A věděl také následující: Kdo chce být tvořivý, musí se naučit od dětí znovuobjevit v sobě vlastní dítě.
Každý den dobrodružství
Od našich dětí se můžeme učit naivnímu, zvídavému a neopotřebnému pohledu na svět. Každý den je pro dítě dobrodružstvím a již časně ráno je slyšet dětské nožky pochodovat po bytě při hledání nových zkušeností. "Nech nás ještě trochu pospat," remcají rodiče, byli by šťastní, kdyby se dala každodenní rutina o trošku posunout. Rutina? Dítě neví, co to je. Vše je nové, úplně všechno. A kdo se pokouší pozorovat svět z podřepu, z pohledu svého dítěte, které najednou vnímá všechno úplně jinýma očima? A tak musíme být připraveni otočit vztah mezi dítětem a dospělým, mezi učícím se a učitelem a akceptovat dítě jako učitele ve věcech, které se z nás vytratily.
A je ještě velmi hodně toho, co se můžeme od dětí naučit
Například koncentrace, se kterou se hrají. V momentě se umí zahloubat do činnosti a nevnímají okolí. Například Tomášek. Když se hraje se svým autíčkem z kartonu v džungli, neslyší hlas své mámy, která stojí s kabátem ve dveřích a křičí, protože už chce jít konečně ven. My dospělí máme tisíc věcí v hlavě a množství termínů a po nich další termíny a už dávno jsme ztratili schopnost prožívat momenty intenzivně. Težko se koncentrujeme a o tuto schopnost obíráme poměrně brzy i děti, když jejich často vytrháváme z jejich činnosti. Matky nebo otcové, kteří si najdou čas na hru s dětmi a nechají se vtáhnout do světa her svých dětí, si mohou vydobýt opět kousek schopnosti koncentrovat se a radost z okamžiku.
V různých terapiích se učí vystresovaní dospělí znovu objevovat svou kreativitu a smyslnost
Rodiče na to nepotřebují žádné terapeuty, musí být jen připraveni přijmout něco od svých dětí. Děti nejsou nedokonalí dospělí, kteří by se měli rychle dotahovat na naši úroveň. Ale jsou to lidé, v určité vývojové fázi, kterou musí projít v klidu. Nepotřebují jen neustále podněty zvenčí, aby se dále rozvíjely. Oni to dělají docela samy.
Dítě není od nás daleko
Podívejme se na další činnost, kterou můžeme od dětí "odkoukat". Vezměme si takové hádání se. Děti se hádají temperamentně, bez podmínek. Přitom se perou a pláčou - a po chvíli se udobří a na všechno se zapomene. A my dospělí? Hledáme argumenty, vyměňujeme si dobře promyšlené nevraživosti. Bolest a hněv nás trápí na duši ještě několik dní a jizvy potřebují hodně času, aby se zahojily. Děti zatěžují svým způsobem hádání se pouze nervy svých vrstevníků, ale ne jejich duši. Naše děti mají sílu vyvolat u svých rodičů vzpomínky na vlastní dětství. Kdo se toulá se svými dětmi po lese a oddá se magické zemi s mnoha kouzelnými bytostmi, tomu pach mechu a zežloutlého listí z dětství skoro polechtá nos. Kdo večer při čtení pohádky na dobrou noc zažívá napětí a radost posluchače (našich dětí), ten se bude moci umět vžít do kouzelného světa, kde se ocitá spolu s Pipi Dlouhou punčochu nebo jinými zajímavými bytostmi. Dítě v nás vůbec není od nás daleko. Bezdětné páry se mohou o víkendu vyspat, cestovat na dovolenou, kdy chtějí a mají na kontě více peněz. Ale nemají bohužel tu jedinečnou šanci, kterou bychom měli my rodiče využít: vystoupit na chvíli ze světa dospělých a objevit nanovo všechny naše smysly.
Pár tipů pro rodiče
- Pokuste se objevovat svět zcela nově z pozice" na kolenou ". Nestyďte se znovu objevovat známé věci očima vašich dětí.
- Pamatujte si: Původ každé kreativity je v dětském pohledu na svět, ve zvědavosti, v hravém zacházení se samozřejmými věcmi.
- Nedívejte se na dítě jako na něco" nedokonalého ". Je to člověk v jiné fázi života než vy a s jinými psychickými a fyzickými předpoklady.
- Dovolte si vystoupit z času na čas z role vychovávajícího dospělého. Vstupte do role učícího se! Život s dětmi nám může zcela přirozenou cestou darovat to, co se někdy musíme s námahou znovu naučit během různých terapií u psychologa či psychiatra.
