Syndrom nešikovného dítěte - dyspraxie
Dyslexie a dysgrafie je pojem, který se často skloňuje v souvislosti se vzděláváním dětí. Ale víte, co znamená “dyspraxie” ? V článku si význam tohoto slova vysvětlíme, stejně jako její příčiny ale i to, jak dětem s touto poruchou pomoci.
Dyspraxie je motorická porucha koordinace,
řízení a provádění pohybů. Lidé trpící touto poruchou mají problém s plánováním a realizací úkolů, které vyžadují jemnou ale i hrubou motoriku, přičemž mohou být přítomny i poruchy řeči. Jde o samostatné onemocnění, které může být spojeno i s jinými poruchami, jako jsou např.. dyslexie či dysgrafie. Dyspraxií, její těžkou formou je postiženo 2% celkové populace, přičemž až 10% má některé z příznaků dyspraxie. 70% ze všech postižených jsou muži. Tato porucha není nová, v minulosti byla známá jako "syndrom nešikovného dítěte" či "motorická neobratnost".
Příčiny dyspraxie
Příčinou této poruchy je porucha neurologického vývoje ale i neurologické poškození v důsledku předčasného porodu. Příčinou dyspraxie není žádné vnitřní onemocnění, mentální retardace, ani psychosociální faktory. Jelikož inteligence dítěte není vůbec narušena, dyspraxie často výrazně zhoršuje výkony dítěte ve škole i jeho sociální život.
Existují různé formy dyspraxie
- Ideomotorická dyspraxie (potíže s dokončením jednoduchých motorických úkolů, jako jsou např.. česání vlasů, mávání na rozloučenou, projevy v mimice dítěte.
- Myšlenková dyspraxie (potíže s vícestupňovými úkoly, jako je např.. čištění zubů, skládání oblečení, zapínání knoflíků).
- Konstrukční dyspraxie (potíže s úkoly, kde je třeba stanovit nějaké prostorové vztahy, např.. přesně umístit nebo přesunout objekt z jednoho místa na druhé, hra s kostkami, stavebnicí).
- Oromotorická, orofaciální dyspraxie (potíže s koordinací svalových pohybů, které jsou nezbytné pro vyslovení slov, sfukovaní svíček, či dělání bublin).
- Ideatorická dyspraxie (potíže s používáním nářadí).
- Dysgrafie (potíže s psaním, projeví se v předškolním a školním věku).
Diagnostika dyspraxie
Diagnostika této poruchy má být komplexní a má obsahovat zdravotní i pedagogické hledisko. Při diagnostice se musí rozlišit senzorické poruchy vnímání, různé neurologické onemocnění (např. nádor mozku aj.), specifické poruchy učení (dysgrafie, dyslexie aj.). Na diagnostice dyspraxie se tak účastní lékař pediatr, neurolog, logoped, specialista pro psychomotoriku, psycholog, speciální pedagog, ale i učitel či výchovný poradce.
Příznaky dyspraxie
Charakteristickým při dyspraxii je, že ačkoliv mozek plánuje jednotlivé pohyby a vysílá i pokyny k jejich provedení, má potíže konkrétní pohyby jeden za druhým sladit. Děti trpící touto poruchou se jeví jako nešikovné, nedokáží vykonávat souvislou řadu běžných stereotypů, provádějí pouze jednotlivé pohyby, při kterých se musí velmi soustředit. Jakmile se dítě unaví a sníží se úroveň jeho koncentrace, daný úkon nedokáže zvládnout. Čeho si tedy může všimnout okolí?
1. V kojeneckém a batolecím věku jsou patrné
- podrážděnost a diskomfort dítěte od narození bez zjevné příčiny
- problémy se spánkem, často se vyskytující koliky a alergie, např.. na mléko
- zvýšená citlivost na úroveň hluku
- opožděný motorický vývoj - dítě začíná později sedět, lézt (některé nezačnou lézt vůbec), stát, chodit, při chůzi často vrážejí do věcí, mají problémy s chůzí po schodech
- opožděný vývoj jazyka a řeči - začíná pozdě mluvit, má problém s budováním slovní zásoby, řeč je nesrozumitelná, nerozumí jí ani rodiče
- potíže s udržením čistoty, používáním nočníku, toalety, být bez plenek
- často se vyskytující výbuchy nekontrolovatelného chování, emoční labilita, omezená koncentrace na velmi krátkou dobu, např.. 2 - 3 minuty na nějakou činnost
2. Předškolní věk - dítě
- nedokáže klidně sedět na židli - kýve nohama, tleská rukama
- nemá vyhrazenou pravou nebo levou ruku
- má potíže používat příbor, je pomalé při pojídání, rychle se unaví, např.. při čištění ovoce
- má rozpačité pohyby - naráží do věcí, bez příčiny padá, neumí běhat po hrbolatém terénu, má potíže se skákáním, s chytáním a kopáním do míče
- má potíže s činnostmi každodenního života, jako je např.. oblékání, obouvání, vázání tkaniček, nerado nosí nové věci
- nemá rádo hru se stavebnicí, kostkami, puzzle
- má potíže se stříháním a používáním gumy na gumování, nekreslí obrázky přiměřené jeho věku, nedokáže obkreslit geometrické tvary, má problémy s malováním, nesprávné drží pero, tužku
- nedokáže udržet pozornost na jednu činnost, je nesoustředěné, působí rušivě na ostatní
- těžko se učí novým věcem, dlouho mu trvá, než si nové věci zautomatizuje
- působí zpomaleným dojmem, ve společnosti jiných dětí působí nezvykle
- má problém najít a udržet si přátele
3. Školní věk - dítě
- má potíže při psaní, velmi pomalu se učí psát psacím písmem, dítě píše pomalu, písmo je neúhledné, má problémy se správným držením pera, tužky
- těžko si pamatuje instrukce, nedokáže podle nich pracovat, nedokáže si zorganizovat povinnosti
- má tendenci vyhnout se tělesné výchově a pohybovým aktivitám, má nedostatek rytmu při tanci, problémem je pro něj i jízda na kole, běží a plave nekoordinovaně
- má problémy s činnostmi každodenního života, např.. s používáním příboru, úklidem, vařením
- může mít špatné držení těla, velmi rychle se unaví
- ve škole působí nepřítomně, zdá se být lajdácké, zapomíná nebo nedokončí úkoly
- řeč může být nejasná, bez významu, nepřiměřeně rychlá, hlasitá
- může mít poruchy zrakového a sluchového vnímání
- ve třídě má dítě ztíženou komunikaci, i vlastní prezentaci
- vyhledává zejména společnost dospělých
4. Teenageři a dospělí
- jsou vysoce citliví na dotek, světlo, hluk, chuť a zápach
- mají potíže s osobní péčí a každodenními činnostmi jako jsou např.. vaření, úklid, nanášení make-upu, řemeslné práce, šití, zhotovování i jednoduchého účesu, řízení motorového vozidla
- mají malý smysl pro rychlost, čas, hmotnost či vzdálenost
- mají potíže při plánování a organizaci myšlení i běžných denních aktivit
- zejména krátkodobá paměť je zhoršená, často zapomínají nebo ztrácejí věci
- mají potíže s neverbální komunikací, druhého poslouchají, ale obsahu nerozumí
- vyhýbají a pomalu se přizpůsobují novým věcem a situacím
- snadno podlehnou stresu, depresi, úzkosti
- mají problémy se spánkem, jsou náchylní k nízkému sebevědomí, strachu, fóbiím, emočním výbuchem, mají "dobré a špatné dny"
Toto jsou příznaky a vlastnosti typické pro lidi trpící dyspraxií, ale ani člověk s nejtěžšími formou dyspraxie netrpí všemi těmito příznaky.
Následky dyspraxie
Následky dyspraxie jsou patrné v každodenním životě. Dítěti začínají potíže už ráno, hned po probuzení při oblékání, jezení, které trvá velmi dlouho a následně i během dne při hraní se sourozenci či jinými dětmi např.. ve školce, což je způsobeno jednak potíž s koordinací pohybů, jednak zvýšenou únavou dítěte. Některé úkoly jsou pro děti předškolního věku neřešitelné, např.. vystřihnout a nalepit obrázek, hrát míčové hry, na kole. Ve školním věku mají problém s psaným písmem a obkreslováním geometrických tvarů, což může být příčinou opakování ročníku. Děti mají problém udržet si koncentraci během vyučovací hodiny, rychle se rozptýlí, často jejich učitelé považují za líné. Ve druhém stupni základní školy se problémy zostřují, časté jsou problémy s matematikou a geometrií, stoupá riziko opakování ročníku. Známky dětí jsou proměnlivé a nejednotné, ústní spolupráce s dětmi je velmi dobrá oproti psaným úkolům. Dítě postižené dyspraxií je přesto inteligentní, rádo si samo vymýšlí pohádky, rádo diskutuje s dospělými, projevuje živý zájem o mnohé věci, je zvědavé, má dobrou paměť, rychle získá vysokou úroveň vzdělání
Jak pomoci dítěti s dyspraxií?
- dítě má mít správný životní styl, ve kterém se střídá aktivita a odpočinek, aby se mohlo opět soustředit
- nekritizovat dítě pro "pohromu", která se mu stane (pád, rozbití nějaké věci atd.), ale ocenit jakýkoli jeho úspěch
- neočekávat žádné rychlé úspěchy, ale být trpělivý při tréninku dítěte
- hra v předškolním věku má být nenásilná, radostná, dítě se jí nemá bát jen proto, že něco se "musí" udělat. Dítě má vědět kde, jak, s čím a s kým si má hrát, trpělivě je mu třeba vysvětlit pravidla hry. Zvýšenou pozornost a trénink třeba věnovat rozvoji hrubé motoriky (např. přelézáním a podlézáním překážek, stolu, židlí, při hře s míčem používat větší míče nebo balóny, protože se snadněji chytají, ke zlepšení stability a rovnováhy dobře poslouží trampolína nebo skákací hrad, provádět různé tvůrčí činnosti jako jsou např.. malování, koláže, práce s plastelínou, hlínou....). Pro rozvoj jemné motoriky lze použít stavebnice, magnetické skládačky, puzzle, později lego, obkreslování jednoduchých obrázků, vhazování kuliček do plastových lahví, mincí do pokladičky, vyrábění čepice nebo letadélka z papíru.....
- ve školním věku zadávejte dítěti pokyny zřetelně a postupně, zjistěte, zda je dítě se svou prací spokojeno, nedávejte mu přepisovat úkoly (bude se snažit nejlépe jak umí), zajistěte mu správné učební pomůcky (nůžky pro leváky, trojhranné tužky, pero pro dysgrafiky apod.). Sledujte dítě v kolektivu, zda není terčem posměchu dětí, nebo zda není dítě vyčleněno z kolektivu nebo dokonce šikanováno. Nadále je třeba rozvíjet hrubou a jemnou motoriku dítěte
