Táta, který má vždy čas?
Jaký typ otce máte v rodině? Má přirozenou autoritu vašich dětí, ale zároveň je milý a laskavý? A nebo se snaží prosazovat tvrdou výchovu, hnán zážitky ze svého dětství. A co vlastně formuje z muže tátu? Jaký je vliv genetiky na rodičovství?
1. Typ - otec kamarád
Je to otec, který si umí hrát s dítětem na cokoliv. Věnuje mu každou volnou chvilku. Mají spolu tajemství, skrýše. Učí se spolu hrát fotbal, rozpoznávat auta, jezdit na kole. Dělají spolu všechno, jako nejlepší kamarádi. Je úžasné je sledovat. Nelze jinak, než se spokojeně usmát, když je vidíme si hrát. Otec své dítě miluje nadevše a umí to dát najevo. Ale je tu jedna chybička krásy. Těžko se s nimi dá dohodnout na pravidlech výchovy. Vždy vše udělají po svém.
2. Typ - já jsem otec, kdo je víc?
Otec, který násilím prosazuje svou autoritu. Za všechno se zlobí, nedovolí nic, přehání to s přísností. Možná to myslí dobře, nastavit nějaké hranice, co si dítě může dovolit a co ne. Ale není potřeba to přehánět. Autorita a respekt by měly být přirozené, ne vydupané. Své dítě miluje, ale někdy se zdá, že mu to neumí dát najevo.
3. Typ - "mé jméno je nikdo"
Tento typ otce vlastně neexistuje. Zmohl se pouze na stvoření dítěte a tím se jeho práce skončila. Snad jich je minimum. Zde se o lásce nedá ani jen uvažovat.
4. Typ - hladký jako kámen
Tento otec nedbá na prosby a potřeby svého dítěte. Vše se po něm sklouzne jako voda po kameni. Žije si svůj vlastní život a v podstatě se podobá předchozímu typu, ale své dítě rád má.
5. Typ - chvíli počkej ...
Otec, který má vždy něco na práci. Sledování televizoru, práci na počítači, čtení programu, nastavování DVD. Má čas na všechno, jen ne na hraní. Dítě ho volá a on odpoví, počkej, hned přijdu. Má dítě rád, ale prostě nemá čas projevit to.
6. Typ - otec
Vzácná kombinace přátelství, respektu, autority, lásky. Otec, který má čas vždy a na všechno. I když je vytížen v práci, pospíší si domů, aby se ještě mohl věnovat svému dítěti. Bez křiku a zakazování. Vždyť pokud se dítěti věnujeme správným způsobem, je milé, zlaté, ani ho nenapadne neposlouchat. A pokud přece jen, milým slovem mu vysvětlí, co se nepatří a co ano. Takového by si pro své dítě přála asi každá máma a oni opravdu takoví jsou!
Ať je tatínek našeho děťátka jakýkoliv typ,
má svého drobečka rád. Jen někteří to neumí dát najevo tím správným způsobem. Možná se mu nevěnují tak, jak by mohli, ale svůj život si už bez svého dítěte, nebo dětí, neumí představit.
Autor: Lenka Kostková
