Úzkost u malých dětí - separační úzkost
Pokud se z usměvavého dítěte mávnutím proutku stane dítě ustrašené a plačtivé, které vyžaduje neustálý kontakt s rodiči, může se jednat o projevy separační úzkosti. Popíšeme vám její příčiny, projevy, ale hlavně to, jak reagovat a toto nelehké období s dítětem zvládnout.
Separační úzkost je úzkostná porucha vznikající nejčastěji u kojenců mezi 6. - 12. měsícem života,
ale může se objevit dříve ale i později v batolecím období (např. okolo 18. měsíce). Dochází při ní k nadměrnému a nepřiměřenému prožívání strachu a úzkosti. Dítě odmítá jiné osoby než mámu, příp. rodiče či jinou blízkou osobu, která se o něj stará. Má strach tuto blízkou osobu opustit, bojí se, že ji nikdy neuvidí, že se už nevrátí, když odejde pryč. Dítě není rozmazlené, i když vám to mnozí budou možná říkat, ve výchově neděláte žádné chybu. Jde o normální vývojový proces, během kterého si dítě vytváří citové vazby a pouta k nejbližším a dochází k formování jeho osobnosti. Pokud by k tomu nedošlo, lze to chápat i jako poruchu ve vývinu, problém, protože dítě si nevytvoří silná citová pouta a vztah k matce, rodičům či jiným blízkým lidem. Toto období v životě dítěte trvá různě dlouho, u někoho pár dní, u jiného týdnů a jsou i děti, trpí i několik měsíců. Odejde ze dne na den, tak, jak se objevila. Separační úzkost se může vyskytnout i u dětí v předškolním a školním věku.
Příčiny separační úzkosti
- odloučení od rodičů či jiné blízké osoby, která se o dítě stará nejdéle během dne
- změna rodinných vztahů, např.. časté hádka nebo rozvod rodičů
- u starších dětí déletrvající aktivity bez rodičů, např.. výlet, tábor, u mladších školáků škola v přírodě
- změna známého prostředí, např.. přestěhování se, u větších dětí změna školky či školy
- nástup do školky nebo školy
Projevy separační úzkosti
- objevuje se náhle, ze dne na den
- dítě nevydrží bez přítomnosti jemu nejbližší osoby
- neutuchající, mohutný až hysterický pláč, často řev, který utiší až příchod matky nebo jiné blízké osoby
- matka nebo jiná blízká osoba nemůže opustit dítě ani na chvilku, např.. odejít na toaletu, do vedlejší místnosti, kuchyně
- dítě se této osoby neustále dožaduje, volá na ni, natahuje se za ní, šplhá k ní do náručí
- někdy nestačí přítomnost ve stejné místnosti s dítětem, dítě vyžaduje nošení na rukou
- dítě se častěji dožaduje jídla, zvláště pokud je kojeno, někdy je téměř non-stop na prsu
- u jiných osob, které ho dříve např.. hlídaly, vydrží jen velmi krátkou dobu nebo vůbec
- strach z cizích lidí, např.. na procházce, návštěvě
- strach z jiného než domácího prostředí
- těžší usínání, zhoršený spánek a časté buzení se během spánku
- strach ze tmy
- u starších dětí odmítání jít spát
- může se objevit noční pomočování
- zlé sny až noční můry
Jak zvládnout separační úzkost
- Separační úzkost se nemá ignorovat. Ignorace může být v pozdějším období příčinou nenavázáním si vztahů a citového pouta k rodičům ale i jiným lidem a nízkého sebevědomí dítěte
- Na dítě nikdy nekřičte, i když vás už jeho pláč otravuje, mluvte na něj pomalu, milým tónem (dítě tím ubezpečíte, že ho máte ráda a uklidní se).
- U kojenců je třeba jejich potřebu kontaktu uspokojovat v co nejvyšší možné míře kvůli zdravému emočnímu a citovému vývoji děťátka.
- Pokud se bez dítěte nemůžete vzdálit, dejte ho do autosedačky nebo křesílka a noste jej všude s sebou, např.. před toaletu, na které necháte otevřené dveře, aby na vás dítě vidělo, do kuchyně, když vaříte, žehlete u něho něm ...;
- Někdy stačí čtvrthodinka intenzivního hraní a mazlení s dítětem a několik minut vydrží v postýlce i bez vaší přítomnosti.
- Pokud potřebujete něco vyřídit, opouštění domácnosti by se mělo "trénovat" od kratších po delší časové intervaly.
- Odchod má probíhat klidně, bez stresu a emocí, s krátkým rozloučením s dítětem, bez prodlužování či projevů emocí, že nám je líto, že musíme odejít (tím se úzkost u dítěte prohloubí a posílí).
- V době odchodu má být dítě v dobré náladě, vyspinkané, najedené, ideálně v domácím prostředí.
- Pokud dítě bude hlídat cizí osoba, je dobré ji s dítětem předtím seznámit. Ideální je, aby to byla osoba, kterou už dítě zná z minulosti, aby dítě hlídala jen jedna chůva a aby dítě zůstalo v prostředí, které důvěrně zná.
- Dítě v batolecím a předškolním věku je třeba ujistit, že se na něj nezapomíná, že se vrátíme, máme ho rádi a obejmout ho.
- O odchodu z domácnosti s ním komunikovat, protože už rozumí mluvenému slovu, vysvětlit mu důvod odchodu, ujistit ho, že přijdeme zpět, čímž ho zbavíme pocitu nejistoty a strachu.
- Za každé zvládnuté odloučení je třeba dítě pochválit.
- U větších dětí je třeba dodržet dané sliby, např.. přijít pro ně v čase, který jsme si dohodli apod.
