Vady a onemocnění sluchu dětí
Sluch je důležitý smysl, který nám umožňuje vnímat zvuky. Proto je důležité, všímat si funkčnosti tohoto smyslu i u malých dětí, aby se včas odhalily jeho vady a poškození a mohla zahájit včasná léčba. Dítě, které má potíže se sluchem, může mít následně i potíže se řečí a správným psychickým vývojem.
Příčiny vzniku sluchových poruch
Z tisíce narozených dětí se jedno narodí hluché a přibližně tři se narodí s menší poruchou sluchu. Neodhalená a nekorigovaná těžká porucha sluchu nebo hluchota způsobí, že se u dítěte řeč nevyvine vůbec - tehdy mluvíme o tzv. hluchoněmotě, čímž se zabrzdí i mentální vývoj dítěte. Středně těžká porucha sluchu způsobí opožděný vývoj řeči a lehká porucha může být příčinou například horšího prospěchu ve škole. Proto je důležité, aby se poruchy sluchu diagnostikovaly co nejdříve, a dítěti se tak zajistil optimální vývoj. Sluchové centrum v mozku se vyvíjí již před narozením.Je dokázáno, že plod reaguje na zvuk již v 8. měsíci embryonálního vývoje. Po narození se zvukovou stimulací rozvíjí nejen sluchové centrum, ale vyvíjí se i řečové centrum a šance vyvolání adekvátní činnosti řečového centra je podle současných poznatků do konce 4. roku života.
Poruchy sluchu se rozdělují podle toho, která část sluchového orgánu je poškozena,
na: převodové (tzn., že je uzavřen vnější zvukovod, nebo jde o poškození středního ucha), percepční (čili jde o poškození vnitřního ucha - hlemýždě nebo sluchového nervu, případně sluchové dráhy v mozku) a smíšené, kdy je postižený celý sluchový orgán. Příčiny poškození sluchu mohou být vrozené nebo získané během života. Vrozené poruchy jsou často podmíněny dědičností, ale mohou být vyvolány i nemocí matky v těhotenství, užíváním léků apod. Dědičná porucha sluchu až hluchota se nemusí projevit ihned po narození, ale i později. Pokud mají rodiče v rodině někoho s poruchou sluchu, jsou posíláni na genetické vyšetření. Za poruchu sluchu až hluchotu je odpovědno několik genů. Dnes se dá genetickým vyšetřením dokázat mutace genu Connexin 26, který je zodpovědný za tzv. recesivní dědičnost. To znamená, že oba slyšící rodiče nesou jednu defektní alelu příslušného genu, proto je 25% šance, že dítě zdědí oba geny a projeví se jako sluchově postižené. V 50% bude pouze nosičem defektní alely bez poruchy sluchu. Některé tzv. dominantní dědičné poruchy sluchu jsou progresivní, což znamená, že porucha sluchu se objeví již v dětství a věkem se zhoršuje. I během porodu a krátce po něm může dojít u dítěte k poruše sluchu, obyčejně při porodním traumatu, asfyxii (tzn., že se děťátko při narození hned nenadýchne a nedostatek kyslíku může způsobit nejen poruchu sluchu, ale i zraku, či mentální zaostávání) nebo při prodloužené novorozenecké žloutence. Riziko percepčních poruchy sluchu hrozí i při nízké porodní váze - pod 1 500 g.
Mezi nejčastější příčiny získané poruchy sluchu až hluchoty v dětství patří některá onemocnění,
zejména zánět mozkových blan (meningitida), příušnice, úrazy hlavy, ale i nepřiměřený hluk (walkmann, rozbušky). Dnes je možná prevence meningitidy očkováním proti nejčastějším původcem. Naše děti v současnosti neohrožují jen nemoci, jejichž následkem může být porucha sluchu. Hlasitý poslech walkmana v teenagerském věku může způsobit percepční poruchy sluchu, stejně destrukčně mohou působit i silvestrovské rozbušky. Vzácnější příčinou, kdy může dojít k získaným poruchám sluchu, může být i překonání virového onemocnění (chřipka, herpes zoster oticus), léčba ototoxickými léky, autoimunitní onemocnění nebo nádor. Ty vyvolávají poškození vnitřního ucha nebo sluchového nervu a jsou často nevratné. V některých případech však může být okamžitě zahájená léčba úspěšná.
Občas se může stát, že dítě ztratí sluch pouze na určitý čas,
tehdy mluvíme o přechodné ztrátě sluchu. To se stává většinou při akutním zánětu středního ucha, traumatické perforaci blanky bubínku nebo akutní rýmě. Absolvováním vhodné léčby se sluch děťátka vrátí zpět do normálu. Chronický zánět středního ucha může způsobit trvalejší poruchu sluchu, ale chirurgickou léčbou po odeznění zánětu je možné sluch zlepšit nebo úplně upravit.
Včasné odhalení poruch je rozhodující
Až v 80% jsou poruchy sluchu přítomny již při narození. Jedno dítě na 1 000 narozených se narodí hluché a další 3 z 1 000 jsou sluchově postižené. Při poruchách sluchu je nejdůležitější jejich včasné odhalení již u novorozenců. Pro rozvoj řeči je nejdůležitější období do 3 let života. Novorozenci povinně absolvují vyšetření sluchu screeningovou metodou (měřením otoakustických emisí - OAE) na novorozeneckém oddělení, nejlépe ve 3. den života. Toto bezbolestné vyšetření umožňuje zjistit, zda novorozenec má či nemá poruchu sluchu. Při nepřítomné odpovědi (OAE) je porucha sluchu větší než 30 dB, a u každého takového novorozence je třeba screeningové vyšetření po měsíci zopakovat. Porucha sluchu u novorozence může být totiž pouze přechodná. Nezřídka se zjistí, že ve středním uchu je tekutina (plodová voda). Asi 10 - 15% novorozenců má při prvním screeningu nepřítomné OAE, čímž vzniká podezření na poruchu sluchu. Naštěstí však problém způsobí pouze zmiňovaná plodová voda ve středním uchu, takže problém spontánně vymizí. V případě, že screeningové vyšetření OAE opakovaně ukáže podezření na poruchu sluchu, následují další vyšetření dítěte. Je to tympanometrie - vyšetření středního ucha, také absolvuje tzv. ASSR nebo BERA vyšetření. Jde o snímání evokovaných potenciálů z mozku, na základě "podaného" zvuku ve spánku dítěte. Výsledkem vyšetření je křivka, z níž se dá zjistit přibližný práh doslechu, míra poškození sluchu a rozhodne se také o vhodné léčbě.
Obecně se rozdělují stupně poruch sluchu následovně
- Lehká porucha sluchu - průměrná hladina doslechu je asi 20 - 39 dB. Dítě má problém s porozuměním řeči, pokud někdo mluví z větší vzdálenosti a v hlučném prostředí.
- Středně těžká porucha sluchu - průměrná hladina doslechu je 40 - 69 dB. Dítě má problém s porozuměním při běžné konverzaci a extrémně obtížně slyší v hlučném prostředí.
- Těžká porucha sluchu - průměrná hladina doslechu je 70 - 94 dB. Dítě má potíže s porozuměním řeči ve všech situacích, slyší jen při velmi silném mluvení blízko u ucha.
- Praktická hluchota - průměrná hladina doslechu je nad 90 dB. Dítě neslyší ani silné zvuky, sluch nemůže používat při komunikaci.
Pomoc dětem s poruchami sluchu
Pokud se potvrdí oboustranná porucha sluchu, dítě do 1. roku života by mělo dostat naslouchátko. Některé hluché děti s poškozením vnitřního ucha se podrobují dalším vyšetřením, aby se zjistilo, zda je možné voperovat jim kochleární implantát (elektronické ucho) ve 2. - 3. roku života. Je důležité, aby si rodiče i dětský lékař dostatečně všímali, zda dítě reaguje na zvuky, jak se mu vyvíjí řeč, zda správně slyší, protože porucha sluchu se může objevit kdykoliv později. Dnes již naštěstí existují různé druhy naslouchátek, které dítěti život zpříjemní a zjednoduší. Zpočátku se s ním musí naučit naslouchat a fungovat, proto je nutná foniatrická péče i velká snaha a obětavost rodičů. Pro děti s těžkými poruchami sluchu a hluchotou fungují i speciální školky a školy, ve kterých se naučí nejen mluvit, případně komunikovat znakovou řečí, ale je také zajištěn jejich normální psychický vývoj.
Ukazatele související s rizikem poruchy sluchu, kdy je nutné vyšetření sluchu
- Pro novorozence (od narození do 28. dne života)
- Všechna onemocnění nebo podmínky vyžadující pobyt více než 48 hodin na novorozenecké jednotce intenzivní péče, váha pod 1 500 g, hyperbilirubinémie vyžadující výměnu krve, mechanická ventilace více než 5 dní, Apgar skóre 0 - 4 do 1 min., 0 - 6 do 5 min., novorozenecká meningitida, sepse, léčba ototoxickými léky: aminoglykosidy a diuretika.
- V rodinné anamnéze je trvalá porucha sluchu od dětství.
- Kraniofaciální abnormality včetně morfologických abnormalit boltce a zevního zvukovodu.
- Infekce intra uterinní: CMV, herpes, toxoplazmóza, zarděnky.
- Pro kojence a batolata (od 29. dne života do 2 let)
- Rodiče nebo pečovatelé mají podezření na poruchu sluchu pro opožděný vývoj řeči, jazyka.
- V rodinné anamnéze je trvalá porucha sluchu od dětství.
- Stigmata nebo jiné nálezy související se známými syndromy včetně převodových, percepčních poruch sluchu nebo dysfunkce sluchové trubice (rozštěpy patra).
- Postnatální infekce spojená s percepční poruchou sluchu (CMV, toxoplazmóza, meningitida, příušnice).
- Infekce intrauterinně: CMV, herpes, toxoplazmóza, zarděnky.
- Novorozenecká žloutenka, jestliže sérová hladina bilirubinu vyžaduje výměnu krve.
- Syndromy související s progresivní poruchou sluchu, např.neurofibromatóza, Usherův syndrom.
- Neurodegenerativní onemocnění, např. Hunter syndrom, mukopolysacharidózy.
- Úrazy hlavy.
- Recidivující a perzistentní sekretorické otitida trvající nejméně 3 měsíce.
- Pro kojence s rizikem vzniku centrální poruchy sluchu
- Novorozenci, u nichž byla nezbytná péče na jednotce intenzivní péče.
- V rodině se vyskytla porucha sluchu.
- Kojence s hyperbilirubinemií.
