Zásady slušného chování a slovíčka s nimi spojená
Poprosit, poděkovat, pozdravit…..Běžné zásady slušného chování mezi lidmi. Jak je ale naučit malé děti? Jak jsme se to vůbec naučili my, na kterých je teď pomyslná štafeta rodiny? Určitě chceme mít doma slušně vychované dítě, kterému kouzelná slovíčka “prosím” a “děkuji” nebudou cizí. Ale jen jejich opakováním se děti vděčnosti nenaučí.
Poděkuj babičce za čokoládu
My rodiče si myslíme, že pokud své děti naučíme poděkovat za něco, naučíme je i vděčnosti. Není to zcela tak. Tím, že dítě naučíme děkovat "na pokyn" to ještě neznamená, že ví, co vlastně dělá. Lepší cestou je nechat děti, aby vděčnost, velkorysost a laskavost pozorovaly, tak je takovému chování cíleně učíme. Dítě, které se naučí poděkovat jen proto, že se to patří, naučí se i pokrytectví a lži. Jeho hlava si pokyn "poděkuj" přeloží jako: ve skutečnosti nemám chuť nikomu nic říct, ale asi mám lhát, předstírat a hrát roli, aby byli s mým chováním všichni spokojeni. Dítě se neustálým upozorňováním, aby používalo slušná slovíčka, naučí slova jako prosím a děkuji nenávidět. Vzpomínky, které se vážou k jejich používání, budou souviset s podřízením se kontrole. Když musí dělat něco, co nechce, učí se nenávidět výraz vděčnosti a přirozený rozvoj těchto citů se u něj může projevit později. Když vaše dítě doma slyší slovíčka prosím a děkuji, začne je vnímat jako přirozenou součást komunikace. Nechtějte však od svého dítěte, aby používalo zázračná slovíčka, když je doma nikdy neslyšelo.
Jak se děti naučí vděčnosti a slušnosti?
Můžeme zjednodušeně říci, že tak, jak se naučilo chodit a mluvit. Když přijde jejich čas, budou schopny poděkovat samy, bez našeho napomínání. Nežádejme od malého človíčka, aby předběhl svůj věk. Když mu budete důvěřovat, budete s ním zacházet s láskou a respektem, naučí se slušnému chování samo od sebe. Tento přirozený vývoj můžeme my, jako rodiče podpořit. Jak? Pokud chcete naučit své dítě vděčnosti, vyjadřujte svůj dík například i za jeho přítomnost ve vašem životě. Klidně se mu poděkujte za krásné ráno, které jste spolu strávili nebo za příjemnou procházku.Jak se vy budete chovat k dítěti, takové chování si osvojí. Přikazovat mu, co má a co nemá říkat, není dobrá cesta. Poděkovat mu třeba za pomoc při obědě, být k němu laskavý a šlechetný, to by měl být základní nástroj při učení ke slušnosti.
My jako rodiče musíme být pro své dítě příkladem
Dítě vidí a slyší. Vnímá i naši interakci s okolím. Jak se chováme v kruhu rodiny, známých, nebo v obchodě. Nechtějme od něj, aby se slušně zdravilo a děkovalo, když my, sami, na to zapomínáme. Pokud chceme, aby bylo naše dítě velkorysé, podělme se s ostatními. Když uvidí, jak máma nabídne svou sušenku jiné mámě na hřišti, nabídne i ono svou dobrotu kamarádovi. Děti si osvojí to, co vidí, slyší a zažívají ve svém okolí. Na to, aby se slušné chování stalo jeho přirozenou součástí, potřebuje vědět, že i vy své pozdravy a poděkování myslíte upřímně. Pokud sousedku dobrosrdečně pozdravíte a za rohem spustíte negativní komentáře, dítě bude vědět, že takto se to dělá a bude konat podobně.
Děkuji, že jsi
Vděčnost můžeme vyjadřovat celý den. Často říkejte věci jako "jsem šťastná, že máme tak pěkně uklizeno, že můžeme jít dnes s tatínkem do zoologické zahrady, že můžeme poslouchat skvělou hudbu, že jsem s tebou strávila hezký den" a podobně. Pokud chcete, aby bylo vaše dítě laskavé a pozorné, buďte takovými i vy. Děti se stávají tím, co vstřebávají ze svého okolí. Buďte takovými, jakými chcete, aby byly vaše děti a chovejte se k nim tak, jak chcete, aby se oni chovali k ostatním. Je možné, že k tomu, aby byli z našich dětí slušní a zdvořilí lidé, se nejprve my, musíme naučit být slušní a zdvořilí.
Slušné chování našich dětí nemá sloužit k tomu, abychom na někoho udělali dojem
Aby byla vaše rodina a známí přesvědčeni, že máte vychované dítě, a tedy že jste roli rodiče dokonale zvládli. Není jednoduché čelit nepovolnému a mrzutému dítěti ve společnosti, která vás za jeho chování může odsoudit. Nestyďte se za to, že vaše malé dítě neodpoví na otázku jak se jmenuje, nebo kolik je mu let, případně, že nepoděkuje za bonbón. Je to dítě. Pokud se nechová podle očekávání, neznamená to, že je nevychované. I jako rodiče jsme stále závislí na okolí tak, jako když jsme byli dětmi a rodiče nám dali pokyn: poděkuj a my jsme děkovali jen proto, abychom jim udělali radost. Možná nám rodičům chybí větší sebevědomí a víra ve vlastní výchovu, abychom měli menší závislost od toho, co si ostatní lidé myslí o chování našich dětí. Udělat dobrý dojem na přátele, příbuzné nebo i cizí lidi není tak důležité jako dělat to, co je dobré pro mé dítě. Namísto cvičené opičky jim představme svůj respekt k dítěti a sílu poslouchat jeho potřeby.
Autor: Lenka Kostková
