Vědci z Fakulty sociálních služeb University v Chicagu tvrdí, že začínající tatínkové by se neměli bát svých nových rolí a směle by měli do nich vkročit, i když je jasné, že nemohou všechno hned vědět. Někdy však stačí jen trochu snahy. Občas mají tatínkové pocit, že nedostávají stejnou úroveň podpory jako maminky, když se stanou rodiči, ale tatínkové by se měli snažit uchopit příležitost od začátku na to, aby se sblížili se svými dětmi.
Otcové by například měli zkusit jít na návštěvu k pediatrovi a zeptat se na vývoj svého dítěte. Také by se měli snažit vyhledat skupiny ve svých komunitách, které poskytují podporu a povzbuzení k otcovství a navštívit webové stránky, věnované tvorbě a poskytování rad a tipů v jejich nové roli. Takové prostředky mohou pomoci rozvíjet výrazné přednosti otců jako rodičů.
Tatínkové si hrají s dětmi jinak, než to dělají matky - jsou více fyzičtí, což přináší dětem užitek. Tato fyzická aktivita pomáhá ve vývoji dětí.
Porod je často magický okamžik pro mladé tatínky, z nichž mnozí tvrdí, že se z nich staly zodpovědnější osoby. Ne vždy se však stanou skutečně odpovědnými. Mladým tatínkům pomohly v prvních krocích cesty otcovství programy, spojené s tréninkem otcovství. Ale stále je dost rodin, v nichž otcové svou roli v rodině bagatelizují - ať už z toho důvodu, že jsou neustále pracovně zaneprázdněni nebo proto, že prostě výchovu dítěte považují za záležitost ženy - matky. I s takovými názory se můžeme v dnešní moderní době stále setkat. Pak zbývá už jen jedno - zeptat se: "Tatínku, co víš o svém dítěti?" Navíc - ne každý muž je ochoten přiznat problémy v manželství a v otcovství, natož vyhledat pomoc.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu