Žádná novinka, jíme i očima. Mnohem více chutná krásně barevný a uspořádaný talíř, než beztvará masa ze školní jídelny. A také pohled na lidi, kteří jedí, vás může přesvědčit, že i sytí máte dělat totéž. Vizuální hlad je vyvolán jídlem, které vidíte. Na stole, na pultu, v reklamě, v receptu, v obchodě, na trhu, v restauraci, v supermarketu. Stačí, že kolem projde číšník s úžasně vypadajícím dezertem a musíte ho mít! Proč? Protože jste ho viděli.
Bez čichu by nám jídlo nechutnalo, takže vyplatí se na něj dát. Ale musíte do sebe natlačit vonící popcorn v kině, přestože jste těsně předtím byli na dobré večeři? Nebo se podvědomě těšit, že si doma nachystáte šťavnatý řízek, jen proto, že jste ho kdesi ucítili? Hlad nosu je o to zrádnější, že svou intenzitou přebíjí vizuální hlad. Pokud jste odolali pohledu, vůni určitě ne!
Jste neklidní, podráždění, mrzutí, unudění, otráveně chodíte po bytě a hledáte útěchu. V chladničce! Není to ok a s největší pravděpodobností vás něco trápí. Je to emocionální hlad. Jíme, když se cítíme smutní a opuštění, abychom se odměnili a ulevilo se nám. Když jsem frustrovaní, máme tendenci hledat křupavá a žvýkací jídla, když jsme smutní, dáme přednost měkkým jídlům. Ale máte i jinou možnost. Zvedněte telefon a postěžujte si. Možná se vám podaří příčinu vyřešit a zasytíte srdce i bez jídla.
Máme čtyři základní chutě a další vědci stále objevují. Potřebujeme je, ale často zradí. Máte pocit, že byste si něco dali, ale pohárky v ústech vám většinou pouze naznačí, nenadiktují přesně. Chuť na slané tyčky může klidně signalizovat potřebu organismu doplnit vitamíny ze zeleniny, chuť na sladké zase křupavé jablko. A co je nejhorší, "chuť na něco" vám často zůstane i po tom, když se zasytíte.
Vzpomínáte si na dětství, když vám zvuk vytahování talířů a cinkání příborů připomněl, že jste hladoví? A šustění papírku od sladké tyčinky, otevírání plechovky či zvuk zalévané kávy chuť na něco sladkého? Tyto zvuky jednoduše milujeme. Ale sytí byste jim měli odolat.
Tento hlad se uspokojuje nejhůře. Podle odbornice nám totiž mysl diktuje, co bychom měli jíst - více proteinů a vlákniny, méně sacharidů a tuků. Příliš ji zaměstnáváte poučkami a pravidly. Mysl má vnitřního kritika, který posuzuje, co jíme nebo nejíme. Ideální je mít tichou mysl a kritice nevěnovat pozornost. Poslouchat svůj hlad intuitivně je někdy mnohem lepší, než přemýšlet.
Pokud svému tělu dlouhodobě odpíráte potřebné živiny, projeví se to podvýživou, i při nadváze. A také chronickou únavou, malátností, snížením výkonnosti, nesoustředěností. Jste nuceni do sebe házet, ne proto, že potřebujete více jídla, ale živin. Celulární hlad je skutečný a volá po tom, co opravdu potřebuje tělo, ne mysl - sůl, bílkoviny, tuk, minerály, vitamíny, sacharidy, železo, zinek a vodu. Pozor, pokud neposloucháte žízeň, přihlásí se silnější hlad doufajíc, že mu tekutiny dopřejete alespoň v ovoci.
Kručení v žaludku je jednoznačná zpráva - nyní tělo opravdu potřebuje jíst. Nikdy ho nenechte hladovět dlouho, vždy se vám to vrátí s úroky. Ale poslouchejte ho, i když je plný. Ve skutečnosti nepotřebujete sníst celý talíř, možná jen dvě třetiny. Osvědčených 15 minut pauzy po tom, co ho naplníte, opravdu funguje. Vyčkejte, žaludek přesvědčí mozek, že mu to opravdu stačí. Rozjedeným ústům s lahodnými chutěmi na jazyku se vůbec nedá věřit!
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu