Miminka mají ráda rozhovory, ale nešišlejte na ně
Komunikace s miminkem často svádí k různým zdrobnělinám, grimasám a šišlání. Není to nic neobvyklého, vidět takto se pitvořit dospělého u kočárku či postýlky. Děťátko bývá divadlem uspokojené, směje se a dochází k oboustranné spokojenosti. Ale i zde existují určitá pravidla.
Maminkovský extrém
Mezi maminkami se v posledních letech úspěšně zdomácněl plurál, když mluví o svém miminku. Pokud ho používá maminka v komunikaci s maličkým dítětem, nejde o zásadní prohřešek v komunikaci. Nemůžeme tím, když budeme vícekrát opakovat, že "nám rostou zoubky" nebo, že "se nám v noci nechce spinkat", a že "dnes jsme ještě nekakali", poškodit řečový vývoj dítěte? Podle logopedičky se nemusíme toho bát. Tento způsob komunikace však naznačuje jiný problém. Pokud maminka komentuje dospělým osobám pokroky svého děťátka v množném čísle, zvláště pokud jde o batole či větší dítě, signalizuje to potíže s odpoutáním se, s přestřižením pomyslné pupeční šňůry. Sama o sobě taková řeč není škodlivá. Signalizuje však ne velmi prospěšné projevy v chování matky, například přílišné ochranářství.
Co v komunikaci s nejmenšími nesmíme dělat
- Přehnaně využívat "dětské" výrazy, zkomoleniny, násilné zdrobněliny.
- Očekávat, že dítě se naučí správně mluvit samo.
- Oddalovat kontakt s "dospělým" řečovým projevem.
- Nechávat rozvoj řeči na učitelce. Do školky má jít dítě připravené.
- Obávat se říci příbuzným, že nejste zastáncem "šišlavého" mluvení na miminko.
- Nechat se unést jinými maminkami. Pokud se s dítětem bavíte bez přehnaně mazlivých slovíček, neznamená to, že ho máte méně ráda.
- Ignorovat veršíky, říkadla, písničky.
- Vynechat oživení řeči pohybem. Rozhovor s miminkem bývá skvělou příležitostí jak si procvičit páteř.
Miminko umí zaskočit
Mezi komunikací s vlastním a cizím dítětem je samozřejmě rozdíl. U vlastního miminka používáme často slangové výrazy, máme tendenci mluvit rychleji, používat složitější výrazy, delší věty.
Slovo odborníka
Přítomnost cizího miminka dokáže mnoho lidí zaskočit. Lidé se v takové situaci někdy chovají nepřirozeně. Kníkavá intonace nebo hýkání doprovázené skláněním se ke kočárku mohou skončit pláčem. Při komunikaci s cizím dítětem ho dospělí mohou zahltit otázkami. Ne každé dítě je však ochotné konverzovat s cizí osobou. Na druhé straně přimluvit se miminku a působit přirozeně nedokáže každý.
Časté chyby
Rodiče vědí, že mluvit s miminkem je důležité. Někteří se však dopouštějí různých chyb. V řeči dospělých se objevuje zmíněné mazlení a šišlání. Pokud rodič při komunikaci s děťátkem používá změnu intonace nebo dětské výrazy jako číča a hafík, je to v pořádku. Jde o přirozenou a účinnou strategii, která podporuje osvojování řeči. Ale pokud dospělý záměrně šišlá, ukazuje dítěti nesprávný řečový vzor. To může znamenat problém. Dalším, poměrně častým jevem v komunikaci dospělých s dětmi je bombardování dítěte otázkami: "Co je to? Jak dělá pejsek? Co má teta? Jak se jmenuješ?" Když to s dotazováním přeženeme, může se stát, že dítě bude mít zábrany volně komunikovat.
Na co přišli logopedi
- Kolik, jak a o čem si s miminkem povídáme ovlivňuje jeho rozumové schopnosti.
- Už v nejranějším věku se vytvářejí předpoklady na osvojení slovní zásoby, jakož i na rozvoj schopnosti tvořit věty,
- Nenapodobujte "miminovskou" řeč. Doporučuje se pojmenovávat miminku běžné činnosti a komentovat úkony.
- Pro miminko jsou řečové podněty přínosné, přestože význam slov zatím dešifrovat neumí.
- Děti ze sociálně slabého prostředí mají chudší slovník a menší šanci ve vyšším věku dosáhnout úspěchů ve škole.
Jak dítě rozvíjet?
S rozvíjením řeči začínáme hned od narození. Nejprve jsou to přímluvy a komentování okolních událostí. Po prvním pololetí, kdy dítě začíná intenzivně vnímat a napodobovat komunikaci, je vhodné řeč upravit. Můžeme používat jednoduché pojmenování, jedno slovo opakovat v různých kontextech a situacích. Účinnou pomůckou jsou gesta. Pokud máma dává děťátku jíst, komentuje situaci a řekne: "Jdeme papat. Jan papá. Máma papá. " Zároveň používá spontánně gesto, například si ukáže rukou na ústa. Dítěti tak dává různými způsoby najevo, co znamená slovo papat. Kromě zvuku mu poskytuje vizuální a motorický podnět. Dnes už je dokázáno, že gesta předcházejí osvojování řeči a pomáhají m
Odpovídá logopedka
- Nejednou děti vyprávějí křikem, nekontrolují intenzitu hlasu. Je to chyba dospělých?
Řekla bych, že je to spíše chyba doby, ve které žijeme. Permanentně se vyskytujeme v prostředí plném hluku, zvuků, jiných lidí. Není divu, že to všechno se naše děti snaží překřičet.
- Při výchově často asistují prarodiče. Do jaké míry ovlivňují jazykový vývoj dítěte?
Setkáváme se s dvěma extrémy. Na jedné straně jsou prarodiče, kteří intuitivně přesně vědí, jak mluvit s miminky. Jsou klidní, vyprávějí mile, pomalu, jednoduše a nekomplikovaně. Pak jsou tu prarodiče, kteří jdou na dítě "pedagogicky". V soukromí i na veřejnosti ho ustavičně bombardují otázkami. Dosáhnou tak přesný opak - neochotu dítěte komunikovat.
- Pokud miminku zpíváme, je vhodné využívat i vlastní fantazii nebo se raději držet osvědčené klasiky?
Obojí má své výhody a neexistuje pravidlo, co je třeba využívat více. Když použijeme známé písničky, pamatujeme si slova a melodii a můžeme je vícekrát opakovat. To podpoří zapamatování u dítěte. Pokud použijeme vlastní fantazii, je pravděpodobné, že dítě velmi zaujmeme a bude pro něj náš zpěv motivující. Jakékoliv zpívání je u dětí oblíbené.
Autor: Lenka Kostková
