Odchod dětí z domu a nové perspektivy vztahu
Děti odcházejí z domu, což je téměř neměnný fakt. Nejde jen o to, že některé dříve a některé později. Vždy je to pro rodiče nová situace a někteří tápou, jak se s ní vyrovnat.
Osamostatnění dítěte znamená,
že i rodiče mohou opět vést nezávislý život. Manželé mají zase více času pro sebe. Může se však stát, že na povrch vyplouvají i dosud skryté problémy. Mnozí partneři si až teď všimnou, jak moc byl jejich život ovlivňován dětmi. Musí si nově zvykat na život ve dvojici. Pomoci v této situaci může to, že se začnete na život "bez" dětí připravovat již dopředu. Děti jsou již v pubertě samostatnější a kráčejí si svou vlastní cestou. Tuto skutečnost by mohli rodiče patřičně využít. Mohou se například více věnovat své profesi, případně něco začít studovat nebo se věnovat svým vlastním zálibám. Změnu, která nastává při odchodu dítěte, pak nevnímají jako příliš velkou. Získané volnosti si pak umí rodiče více vážit.
Jak se dá připravit na odchod dítěte z domu?
I když si to člověk v myšlenkách představuje, ve skutečnosti se na tuto situaci nedá pořádně připravit. Někdo může zůstat překvapen, jak umí najednou emocionálně reagovat. Jedná se o fázi v rodinném životě, kdy nastává rozloučení. V první fázi je člověk ve dvojici sám, zamilovaný, může se koncentrovat jen na partnera. Pak přicházejí děti a život ve dvojici pomalu ustupuje do pozadí. Poté, co se děti odstěhují, se stává manželství opět středem. Mnozí na jedné straně cítí novou volnost, na straně druhé velké prázdno - stejně otcové jako matky.
Trpí otcové a mámy stejně?
Otcové trpí silněji, než by člověk předpokládal. Jen to na sobě nedávají příliš znát. V době, kdy děti odcházejí z domu, jsou většinou ve fázi života, ve které již mají udělanou kariéru a měli by nyní více času pro rodinu, ale nyní se děti osamostatňují. Žena a partnerství se opět stávají jejich středem a to je pro obě pohlaví obrovská změna.
Pokud partnerství ještě funguje ...
Riziko rozvodů je v tomto období poměrně vysoké. Je vysoké, když se narodí první dítě a je ještě vyšší, když děti z domu odcházejí. Dva obrovské zlomy, které musí partnerství podstoupit. Vyhnout se tomu nedá. Témata partnerství se již nesmí více potlačovat. "Co si máme ještě říct?" - Ptají se mnozí.
Mnozí cítí prázdno
Toto prázdno se nemusí projevit jen v duši, ale i prostorově. V mnoha rodinách zůstává dětský pokoj jako pokoj pro hosty, pro dítě, přesně tak, jak to bývalo kdysi. Ale toto řešení nemusí být vždy dobré. Někdy je lepší přebudovat pokoj na pracovnu nebo pokoj, kde se budou rodiče věnovat svým zálibám s možností, aby se v ní dalo přespat. Pokud budete aktivní, snadněji si zvyknete na novou situaci. A možnost přespání signalizuje, že dítě je ještě doma kdykoliv vítáné.
Připustit si smutek nebo proti němu bojovat?
Smutek si klidně můžeme připouštět, protože je to normální. Jsou různé fáze. První je spojena se smutkem a prázdnotou. Pak přichází další, v níž se lidé opět otevírají novým věcem a výzvám, i partnerovi. Postupně si uvědomují, že tím získali i volnost a mohou se věnovat v poslední třetině svého života svým individuálním cílům.
Jak najít útěchu ve fázi truchlení?
Člověk by si měl uvědomit, že rodičovství se s odstěhováním se dítěte nekončí. Rodiče mohou stále udržovat pozitivní kontakt s dětmi, zbaví se však mnoha úkolů, které jim lezli během společného bydlení na nervy (např. hory prádla na praní a žehlení). Člověk získává opět příležitost věnovat se sám sobě.
Jak se chovat k dětem?
Mnohým rodičům je zatěžko nechat dětem potřebnou volnost. Dítě se najednou stává samostatným, nemůže být neustále kontrolováno. Mnozí reagují častými telefonáty, nabídkami ("Přines si prádlo, vyperu ti ".) Jen proto, aby se děti doma zastavily co možná nejčastěji. Právě mámy, které mají jen jednoho syna, jsou často až příliš "oddané" ze strachu, aby syna neztratily. Rodiče by měli nechat děti osamostatnit se a získávat vlastní zkušenosti. Mohou však učinit návrhy, z nichž i oni budou něco mít: občas se setkat při kávě nebo pozvat děti na oběd, nebo naopak - nechat se pozvat od dětí. Člověk se musí sžít s novou rolí a dostat svůj strach o děti pod kontrolu.
Pokud dochází v partnerství k potížím
Většina párů konstatuje, že mají kromě dětí jen málo společného, manželství se scvrklo na rodičovství. Proto třeba přemýšlet: Co máme společného? Co na sobě vidíme dobrého? Umíme podniknout ještě něco spontánně, co nám udělá radost, například dovolená? Nyní je to už konečně po letech i finančně jednodušší. Vytvořit si nové plány do budoucna - páry se to musí často učit nanovo. Pro ženy, které byly "jen" mámy a ženy v domácnosti, je to často nejtěžší. Mnohdy se cítí ještě super fit, ale bez dalších cílů do života. Zde může pomoci návštěva manželské poradny. Aby se člověk naučil, pro co má ještě žít a uměl si o tom promluvit i s partnerem. Tak se stává zajímavějším i pro partnera a cítí se opět užitečným.
Děti nikdy neztrácíme,
ale díky tomu, že jednou opustí rodičovské hnízdo, získáváme opět čas a svobodu pro nás samotné. Tak ji směle a bez zábran využijme!
Autor: Lenka Kostková
