Půdní vestavba - podkroví
Při bydlení v podkroví je mimořádně důležitý správný návrh a zhotovení celé konstrukce střechy, zejména detailů. Nedodržíme při návrhu a při práci všechny důležité zásady, můžeme si způsobit řadu problémů - vznik tepelných mostů a kondenzaci vodních par, výskyt plísní a následně i destrukci tepelně izolační vrstvy či dokonce nosné konstrukce střechy.
Návrh podkroví
Při vestavbě nebo nástavbě podkroví si necháme nejprve zhotovit vhodný projekt. Jak by mělo navržené podkroví vypadat? Optimální výška nadezdívky běžného podkroví je 1 250 mm - tak v podkroví vznikne plnohodnotný obytný prostor, který netřeba zbytečně vytápět a ve kterém se dají pohodlně umístit střešní okna nebo vikýře i běžný nábytek. Nadezděné obvodové stěny musí být ukončeny železobetonovým obvodovým věncem, který má být spojen s obvodovým věncem posledního podlaží upravovaného objektu pomocí železobetonových sloupků samozřejmě zateplených. Minimální světlá výška je 2 300 mm, optimální 2 600 mm. Tuto výškou by měla mít alespoň polovina plochy budoucí obytné místnosti. Plocha střešních oken by měla tvořit alespoň 10% podlahové plochy, vikýře vyžadují větší plochu zasklení. Schodišťové stupně by měly odpovídat známému vzorci 2 × výška + šířka = 63 cm. Tato hodnota může být snížena až na 60 cm, pokud nepřekročíme nejvyšší dovolený sklon ramene schodiště, který je v mezonetových prostorách 35 ° a 41 ° v prostorách s konstrukční výškou menší než 3 m. Šířka schodiště by neměla být menší než 80 cm. Úzká točitá schodiště sice vypadají výborně, ale těžko se po nich pohybují méně pohyblivé osoby a větší kusy nábytku. Instalace by měly navazovat na instalace o patro níže. Prostory se zvýšenou vlhkostí - kuchyně a koupelny - by měly mít přímé větrání.
Časový plán
Když už máme hotový projekt i schválené povolení, můžeme přistoupit k realizaci. I když se mnohé práce na přestavbě podkroví dělají pod zakrytou střechou, počáteční práce je nejvýhodnější dělat v létě, když se neočekávají prudké nebo dlouhotrvající deště. Rozvrh a ukončení jednotlivých řemeslnických prací třeba předem časově určit. V první řadě je třeba udělat nezbytné opravy na původní střeše, konsolidovat budoucí podlahu, pokud je třeba, postavit nadezdívku, opravit starý anebo vystavět nový krov. Poté následuje osazení střešních oken a vikýřů (případně vybourání a osazení oken do štítové stěny domu a její zateplení).
Dalším krokem jsou elektrické, vodovodní, kanalizační a plynové rozvody. Pokud jsme střechu nezateplili zvenčí již během případné obnovy střešního pláště, uděláme zateplení zevnitř. Pak postavíme dělící stěny, osadíme dveře, postavíme schodiště. Dokončovací práce následují zcela na závěr: malování, tapetování nebo obložení stěn, položení nebo vydláždění podlah, umístění sanity, kuchyňské linky a vestavěného nábytku.
Nosná konstrukce - krov
Jako první je třeba zhotovit nebo opravit nosnou konstrukci - krov. Vhodným materiálem je masivní dřevo a materiály na bázi dřeva. Na hotovou nosnou konstrukci třeba upevnit pojistnou hydroizolaci, latě křížem přes ně kontralatě a navrch uložit střešní krytinu. Pak přistoupíme k montáži střešních oken nebo vikýřů.
Střešní okna
Jsou zabudovány v rovině střešního spádu a díky svému sklonu propouštějí dostatek světla. Pokud jsou střešní okna jediným druhem světla v obytné místnosti, měly by mít spodní hranu ve výšce asi 1 m, aby umožnily dobrý výhled, v opačném případě mohou být i vyšší. Okna by se měli dát jednoduše ovládat. To znamená, že horní hrana by měla být asi 2 m vysoko. Pokud není jiná možnost, jak zabudovat okna výše, lze je otevírat pomocí ovládací tyče nebo elektrického ovládání.
Instalace
Před návrhem a realizací obytného podkroví třeba posoudit polohu a stav stoupaček vody a kanalizace a uvažovat o napojení na ně. V nástavbách rodinných domů problém s vodovodem nebývá. Stoupačky kanalizace bychom na původní půdě neměli přehlédnout, měli by být totiž ukončeny větrací šachtou. Kanalizace musí být odvětraná nad střechu, jinak budou všechny naše návštěvy nevěřícně kroutit nosem. Plyn napájíme z nejbližší možné trasy. Elektroinstalace musí odpovídat požadavkům na zvýšenou spotřebu (sklokeramické varné panely, průtokové ohřívače TUV, případné elektrické vytápění ...). Na rozvody v podkroví se používají pouze samozhášecí kabely, které po zkratu samy vyhasnou. V prostoru nástavby se všechny rozvody dají pohodlně vést v dutinách mezi původní a novou podlahou nebo v kosterních příčkách. Topení je nejvhodnější použít plynové nebo etážové. Pokud použijeme podlahové topení, je třeba podlahu dostatečně tepelně izolovat, abychom nevytápěli meziprostor pod nástavbou.
Klimatizace
bývá hlavně během horkých letních dnů vytouženým doplňkem obytného podkroví pod rozpálených šikmou střechou. Do podkroví s dostatkem podstřešního prostoru můžeme za určitých podmínek zavést systém chlazených stropů. Voda cirkulující ve stropě v létě prostor ochlazuje a v zimě slouží jako topení, navíc na rozdíl od klimatizace umožní větrání přirozenou cestou. Při nástavbě třeba myslet i na hromosvody a zajistit spojení všech kovových hmot na střeše s bleskosvodným vedením.
Nejjednodušším typem střechy obytného podkroví je jednoplášťová střecha,
která se s oblibou používá zejména při rekonstrukcích starších střech bez výměny nosné konstrukce střechy.Jednoplášťovou střechu tvoří (směrem zdola nahoru) podhled, pak konstrukce krovu, na které jsou přibity latě. Přímo na nich jsou uloženy speciálně tvarované desky ze stabilizovaného polystyrenu. Ty plní souběžně funkci tepelné izolace, pojistné hydroizolace, zvukové izolace i větrotěsné zábrany. Zateplovací prvky stabilizuje těžká skládaná střešní krytina (betonová nebo keramická).
Dvouplášťová šikmá střecha je dnes nejčastěji používaným typem střechy v obytném podkroví
Má dva hydroizolační pláště - hlavní střešní krytinu (nejčastěji tašku) a jednu pojistnou hydroizolaci (fólii, která zabraňuje pronikání vody do zateplovacího materiálu). Směrem zvenku dovnitř se skládá z těchto vrstev:
● Střešní krytina těžká (pálená nebo betonová taška) nebo lehká (plechová či měděná, vláknocementová, bitumenová, případně dřevěná). Prakticky každý certifikovaný typ střešní krytiny je vhodný, vybíráme si podle druhu stavby, našich nároků na trvanlivost materiálu a tloušťky naší peněženky.
● Laťování (dřevěné latě a kontralatě). Kontralatě jsou rovnoběžné s krokvemi a uchycují pojistnou hydroizolaci, kolmo na ně přibíjíme latě, na které ukládáme střešní krytinu. Laťování bývá nejčastěji ze smrkového dřeva ošetřeného přípravkem proti dřevokaznému hmyzu. Mezi střešní krytinou a pojistnou hydroizolací se nachází vzduchová mezera, která zajišťuje větrání latí a kontralatí.
● Pojistná hydroizolace zabraňuje pronikání hnané dešťové vody při bouřce nebo silném větru do tepelně izolační vrstvy a nosné konstrukce. Jelikož ji není vidět, tak se na ní šetříme. Díky kvalitní pojistné hydroizolaci však ostatní vrstvy střechy pracují správně, nic se nerosí ani nezatéká, a proto bychom si měli vybrat výrobek, který má doklady na všechny technické parametry a podrobil se přísným zkouškám kvality.
● Podkladová a stabilizační vrstva, na kterou se upevňuje pojistná hydroizolace.
● Tepelně izolační vrstva sestává ze dvou nebo více vrstev rohoží z minerálních vláken. Příznivci netradičních materiálových řešení mohou použít korkové desky, lehké desky z dřevěné vlny nebo dřevěných vláken, případně foukané kousíčky buničiny nebo papíru. Zpracování alternativních látek je však technologicky náročné, a proto jejich úpravu svěříme odborníkům.
Při izolaci podkroví musíme dbát na to,
aby byl vnitřní obytný prostor dokonale obalený tepelnou izolací. Zateplovací plášť podkroví obyčejně nezahrnuje nevyužité prostory, jako je vrchol krovu nebo dutiny při bočních stěnách. V nezateplených dutinách při bočních stěnách musíme na strop spodního podlaží položit tepelnou izolaci, jinak by mezi nezateplenou částí a vnitřními prostorami nižšího podlaží vznikl tepelný most. Tepelná izolace bývá nejčastěji uložena mezi krokvemi a částečně pod krokvemi. Neprávem se opomíjí umístění tepelné izolace nad krokvemi, které je z fyzikálního i stavebního hlediska nejvhodnější. Přiznaný krov je dobře chráněn před nepřízní počasí, dobře kontrolovatelný a navíc může v interiéru tvořit netradiční prvek. Tepelná izolace nad krokvemi má ve všech místech stejnou konstantní tloušťku, což zamezí tvorbě tepelných mostů. V tomto případě bývá tepelná izolace z obou stran zajištěna proti proudění vzduchu vzduchotěsnou vrstvou beze spár (silikátovou konstrukcí, asfaltovými pásy, případně plastovými fóliemi se svařenými přesahy). Přes tepelnou izolaci se vzduchotěsnou vrstvou se svrchu upevní kontralatě, na které se klade laťování a střešní krytina. Na zateplování nad krokvemi se používají speciální zateplovací a uchytávací prvky, které takovou konstrukci prodražují. Tento typ zateplení je pracnější, a proto se zateplení nad krokvemi navzdory svým nesporným výhodám zatím nepoužívá ve větším rozsahu. Tepelná izolace má být obecně v průřezu o asi 5 cm tenčí než krokve, aby vznikla vzduchová mezera z vnější strany izolace, která krokve provětrává. Tato vzduchová mezera musí mít nerušený přívod (ve spodní části střechy) a odvod (těsně pod hřebenem střechy) vzduchu zajištěn síťkou, aby do mezery nevlétávali ptáci a hmyz. Díky vhodné šířce vzduchové mezery a její dostatečnému provětrávání tepelná izolace ani nosná konstrukce (krokve) nevlhnou a uchovávají si dlouho svou pevnost a tepelně izolační vlastnosti.
Parotěsná zábrana
Zabraňuje průniku vodních par z interiéru do tepelně izolační vrstvy a případně i nosné konstrukce. Pokud není parotěsná zábrana spojitá nebo je nedostatečná, mohou vodní páry v tepelně izolační vrstvě kondenzovat, způsobovat její degradaci a ztrátu tepelně izolačních vlastností.
Podhledová vrstva
Sádrokartonové systémy jsou mimořádně vhodné na obklad podkroví. Můžeme je omítat, stěrkovat nebo tapetovat. Do vlhkých prostor koupelen a kuchyní použijeme sádrokartonové desky impregnované, v podkrovích desky s dostatečnou požární odolností.
Viditelné následky nesprávného pracovního postupu
- vlivem nepříznivého počasí se krytina rychle naruší
- v kritických místech střechy se hromadí voda
- nebezpečí zatékání
- vlivem změn teplot nebo UV záření rychlé poškození trvalých materiálů
- ztráta efektu provětrávání krokví a tepelné izolace, vznik kondenzátu a plísní uvnitř konstrukce, destrukce materiálu
- zatékání do tepelné izolace
- postupné vypadávání tepelné izolace, její vypadávání, vznik mezer a tepelných mostů
- kondenzace vodních par v konstrukci, vznik plísní
- vznik tepelných mostů
- kondenzace vodní páry, poškození dřeva a izolačního materiálu
Nejčastější příčiny problémů v obytném podkroví
- nesprávně uložena krytina
- nepřesně zhotovené klempířské práce
- nesprávně zrealizované detaily u oken, potrubích, komínech
- nedodržení materiálové skladby jednotlivých vrstev podle projektu
- nedodržení tloušťky vzduchové vrstvy (mezi krokvemi, tepelnou izolací a pojistnou hydroizolací) nebo nezajištění přívodu a odvodu vzduchu
- nesprávné odvodnění pojistné hydroizolace
- nedodržení tloušťky tepelné izolace, (uložení opačnou stranou nebo její nedostatečná stabilizace)
- nesprávně zabudovaná parozábrana nebo parozábrana s narušenou celistvostí
- ukončení příček prochází tepelnou izolací
-
vlhké materiály zabudované do střešního pláště
