Dětem vstup zakázán?
Malý človíček vám teprve nyní vstoupil do života a už vám ho celý převrátil naruby. A to teprve přijde, když se začne batolit a objevovat svět kolem sebe! Bude zkoumat, kam dokáže vylézt, co má jakou chuť, co se stane, když to dopadne na zem, co se skrývá v zásuvkách, jak rychle se dá běžet kolem stolu ... A najednou zjistíte, kolik nebezpečí na něj číhá ve vašem vlastním bytě.
Podle závěrů průzkumu, který před několika lety provedla jedna společnost na výrobu elektrických spotřebičů na vzorku 1000 rodin s dětmi do 15 let,
mělo více než 22 procent dětí v průběhu jednoho roku úraz. Více než 40 procent úrazů se přitom stalo v domácnosti. A to bylo přes 90 procent dotázaných přesvědčeno, že jejich domov je bezpečný! Z odpovědí respondentů z domácností, v nichž za poslední rok utrpělo dítě úraz, sestavili "žebříček" - na prvním místě se s přehledem umístily pády z výšky, následovaly úrazy ostrým předmětem a popálení o rozpálený předmět. Mezi nejnebezpečnější místnosti v domácnosti přitom jednoznačně patří kuchyň. Co z toho všeho vyplývá? Máte z dosahu svého malého pokladu odklidit vše, na co by mohl vylézt? Máte zlikvidovat všechny nože a dva roky připravovat pouze polotovary a jíst lžící? Máte zamknout kuchyni na dva západy a dítě do ní nevpustit, nejlépe dokud neobdrží svůj první občanský průkaz? Samozřejmě, že ne.Ale je dobré osvojit si pár zásad a přistupovat k dítěti tak, aby se svět kolem něj stal něj bezpečným.
Jaký úraz vaše dítě utrpělo?
Pád (z nábytku, z výšky)
64,5%
Úraz ostrým předmětem
29,1%
Popálení o rozpálený předmět
11,1%
Opaření tekutinou
8,4%
Popálení plamenem
3,0%
Otrava
1,0%
Nebezpečné území?
Nebezpečí, která na dítě v kuchyni číhají, by se daly rozdělit na nešťastné náhody, kterým se však dá při troše předvídavosti předejít, a nástrahy zvědavosti, které lze udržet na uzdě správným přístupem rodičů k výchově své ratolesti. Část nebezpečí, které na děti číhají, vyplývá z jejich nedostatku zkušeností a s tím související neobratnosti, mnohé souvisejí s jejich tělesnými proporcemi, s nimiž okolní svět a zařízení našich domácností jaksi nepočítá. Možná jste si to z pohledu z výšky 170 nebo 180 centimetrů ani neuvědomili, ale vše, čím se obklopujeme, je přizpůsobeno dospělým. Abyste odstranili potenciální zdroje nebezpečí, někdy se stačí vžít do situace človíčka vysokého asi 80 centimetrů. V originálním experimentu nechali britští vědci dospělé, aby se poprali s typickými překážkami, které musí děti běžně překonávat. Měli vylézt na židli, jejíž sedadlo měli až kdesi ve výšce brady, museli chodit po měkké podlaze, která napodobovala chození na měkkých polštářkových dětských chodidlech a podobně. Věřte mi, nevedli si kdovíjak šikovně.Spíše bych řekla, že jejich děti jsou mnohem obratnější a silnější.
Pokud chcete, aby byl váš byt bezpečný pro batolící se dítě,
na začátek postačí, když se po něm projdete a představíte si, jak se mu bude sápal na židli, uvědomíte si, na co by sáhlo, pokud se bude snažit rukama vytáhnout, aby dohlédlo na pracovní desku linky. Elektrické šňůry, ale i ubrus na dosah dětských ručiček se přímo nabízejí, aby si dítě s jejich pomocí přitáhlo blíže mimořádně zajímavé předměty. Takový malý človíček však ještě nepředpokládá, že by mu mohly padnout na palec nebo že se v nich ukrývá horké překvapení. Pokud miminko sotva zvládá chůzi jako takovou, těžko očekávat, že se mu podaří vyhnout se všem rohům nebo bezpečně překonat kluzkou plochu, schůdek či práh. Proto je dobré dočasně obalit všechny ostré rohy něčím měkkým. Na rohy stolů můžete koupit plastové kryty, ale dobře poslouží i čtyři poloviny měkkých míčků nebo čtyři polštářkové jehelníčky spojeny jednou gumou. Jeden den malý ještě projde pod stoůlem s hlavou hrdě vztyčenou, a na druhý ní už narazí na roh. Rostou jako z vody. Za každým schůdkem zda prahem by měla být dostatečná "přistávací dráha" na bezpečný dopad na všechny čtyři - dítě nepadá z velké výšky a kolínka i zadek má na pády docela dobře přizpůsobené. Horší je, když hlavou narazí do skříňky, která stojí příliš blízko.
Podlaha v kuchyni by neměla klouzat. Tento požadavek splňuje většina moderních podlahovin určených do tohoto prostoru, pozor však na dlaždice - mnohé trochu vody přemění na slušné kluziště. Nejlepší bude, když se na pár měsíců zřeknete nejen převislých ubrusů, ale i efektních malých koberečků. A když přijde vhodný čas na jejich návrat, nezapomeňte na protiskluzové podložky.
Desatero bezpečné kuchyně
1. Podlaha by neměla být kluzká - nejlépe ani mokrá.
2. Kolem nábytku by mělo být dostatek místa na chození i bezpečné pády na rovnou zem.
3. Chraňte ostré rohy stolů plastovými kryty nebo čímkoliv měkkým (například polovinami tenisových míčků).
4. Zásuvky by měly mít kování, které zabrání jejich vypadnutí při úplném vysunutí.
5. Nenechávejte na kraji stolu nebo linky žádné předměty, zejména ne plné nádoby.
6. Na několik měsíců odložte do skříně ubrusy, pozor i na dlouhé a visící šňůry od elektrospotřebičů.
7. Židle a skříňky by měly být stabilní.
8. Nebezpečné předměty uložte tam, kde se k nim dítě samo nedostane. Obsah spodních skříněk a zásuvek by měl být pro dítě bezpečný a přístupný.
9. Vybírejte si spotřebiče bezpečné pro děti (troubu s trojitým sklem, spotřebiče s dětskými pojistkami a s dalšími zabezpečeními).
10. Malé děti nikdy nenechávejte v kuchyni bez dozoru.
Nebezpečná zvědavost?
Děti příroda "naprogramovala" tak, aby se učily - aby pozorovaly a zkoumaly vše kolem sebe, aby napodobovaly dospělé. Skoro všechny děti se nedokáží dlouho soustředit na jednu věc a neposedí na místě, ale vše pozorně sledují, i když se vám zdá, že nedávají pozor. Zajímavý pokus britských vědců dokázal, že děti neustále nasávají všechny informace kolem sebe jako malé houbičky. Asi dvouletým dětem pouštěli krátký instruktážní film, ve kterém jim ukázali, jak si z několika předmětů sestavit jednoduché chrastítko. Ani jedno z nich dlouho neposedělo před obrazovkou a zdánlivě vůbec nevěnovaly instruktáži pozornost. A přesto, když dostaly do rukou předměty z filmu, bez problémů hračku sestavily a přesně napodobily předváděný postup. Proto nebuďte překvapeni, jak brzy se dítě naučí překonávat mechanické zábrany a jednoduché dětské pojistky. S touto přirozenou touhou dětí napodobovat je třeba počítat a využít ji ve svůj prospěch, jinak by se snadno mohla obrátit proti nim. Dítě by mělo mít možnost vyzkoušet a ohlédnout si vše, co v kuchyni dělá jeho máma - samozřejmě pod dozorem. Jinak se vám může stát, že využije chvíli vaší nepozornosti a rychle vyzkouší něco zakázaného. Pokud mu při jeho zkoumání pomůžete, určitě to bude bezpečnější, než když bude své výzkumy dělat samostatně v nestřežené chvíli. Samozřejmě, že touží dívat se, jak máma vaří. Pokud mu to dovolíte a v bezpečné vzdálenosti (ale tak, aby na všechno dobře vidělo) mu přistavíte stoleček nebo schůdky, na které dokáže bezpečně vylézt a z nichž všechno uvidí, nebo ho posadíte do vysoké židle na místo s perfektním výhledem, jeho zvědavost bude uspokojena. Pokud mu to však neumožníte, bude se snažit dostat k vytouženým informacím po svém - a tehdy riskujete, že jeho pád nebo opaření upevní pozici těchto úrazů na prvních příčkách úrazové "hitparády". Ani při nejlepší vůli totiž nemůžete mít oči všude.
Další přirozená vlastnost dětí (a nejen jich) je, že těžko akceptují absolutně zákazy
A jak se říká, odříkáného chleba největší krajíc. Nebo zakázané ovoce nejslaději chutná. Pokud dítě vidí, jak máma vaří, otevírá přitom dvířka a zásuvky na lince a vybírá z nich všelijaké zajímavé předměty, touží všechno prozkoumat. Pokud mu všechno striktně zakážete a zásuvky před ním zajistíte pojistkami, brzy se naučí je odjistit a v nestřežené chvíli se bude snažit prozkoumat co nejvíce věcí, dokud mu to máma nezatrhnete. Tehdy naleznete v nejlepším případě v kuchyni příšerný nepořádek a dítě, jak vztekle všechno vyhazuje ze zásuvek, v horším případě se poraní o něco ostré. Mnohem lepší je dvířka ve skříňkách rozdělit na takové, které může malý človíček otevírat sám a sám si "hospodařit" s nádobím, co se za nimi ukrývají (těch pár hrnců se přece snadno umyje), na dvířka, za které se smí dostat jen s mámou, a věci, na které se smí jen dívat, ale nesmí je chytat. U všech zákazů je dobré dítěti vysvětlit důvod. Je však dobré přitom pamatovat i na to, že některým věcem nemůže rozumět, protože nemá s nimi zkušenost. Když řeknete batoleti, že něco nesmí chytat neboť "pálí", těžko vám porozumí, pokud nemá zkušenost s ničím horkým. Ale pokud mu dáte šálek, který sice není nebezpečně horký, ale je tak teplý, že mu nebude příjemné se ho dotýkat, a řeknete mu, že pálí, ověří si vše, co potřebuje vědět, aniž by riskovalo popálení. A ručím vám za to, že se už nedotkne ničeho, o čem řeknete, že pálí. Jak jsme již řekli - i docela malé děti jsou inteligentní a chápavé, jen mají méně zkušeností.
Nebezpeční pomocníci?
Přestože domácí spotřebiče by člověk na první pohled považoval za to nejnebezpečnější, co v kuchyni je paradoxně mohou patřit k tomu nejbezpečnějšímu v domě. Důvod je celkem jednoduchý: protože výrobci jsou si potenciální nebezpečnosti svých produktů vědomi, věnují podstatnou energii zlepšení jejich bezpečnosti. A to nejen tomu, aby spotřebiče nebyly nebezpečné pro děti, ale i tomu, aby děti nepředstavovaly nebezpečí pro spotřebiče (v druhém případě sice většinou nehrozí újmy na zdraví, zato finanční újmy mohou být značné).
Nejjednodušším způsobem ochrany jsou mechanické pojistky či kolíčky
Najdete je například na dvířkách sporáků - bez toho, abyste pojistku nadzvedli, dvířka se vám nepodaří otevřít. Malé děti jsou však velmi šikovné, takže pozor na to, aby se tento trik nenaučili. Na vlastní oči jsem viděla ani ne dvouletého chlapečka, který pomocí klíčku zručně vytáhne všechny dětské pojistky z elektrických zásuvek, když si myslel, že se máma nedívá. Takže - nikdy nepodceňujte šikovnost a důvtip svých dětí. Mají oči všude a někdy jim stačí docela krátká ukázka. Dvířka jiných trub mají speciální závěs, při kterém je třeba na začátku překonat odpor větší silou, což malé děti nezvládnou. Jednoduchou ochranou může být v případě trub i umístění "do komína", tedy ve výšce pracovní desky. Pro dítě tak vůbec nebude snadné se spotřebičem manipulovat. (I když děti velmi rády překonávají i ty nejtěžší překážky.) Mechanicky se dají zablokovat i dvířka na pračce - po vysunutí kolíčku se nedají zavřít, takže v bubnu neskončí ani bílá halenka s červenými ponožkami, ani kočka bez přístupu vzduchu. Manipulace s touto pojistkou je poměrně náročná na zručnost a vyžaduje použití k tomu určeného nástroje, takže se dá předpokládat, že dítě, které zvládne takovou pojistku odblokovat, už dávno pochopilo, co do pračky nepatří a jaké důsledky by mohly mít nerozumné pokusy s kočkami a pestrobarevným prádlem. U praček norma určuje, že dvířka musí být při odstřeďování zablokována. Výrobci však jdou většinou až za normou stanovené podmínky a dvířka jejich praček se nedají otevřít během celého pracího cyklu . Při dalším spotřebiči, který pracuje s vodou, a tedy i s potenciálním nebezpečím malé domácí potopy - u myček nádobí, spočívá ochrana v tom, že po otevření dvířek se spotřebič automaticky vypne a přívod vody se zastaví.
U mnoha trub je již samozřejmostí vícevrstvé sklo (trojité nebo čtyřnásobné),
díky čemuž teplota na vnějším povrchu nepřesáhne 60 ° C. Elektronické modely trub, mikrovlnných trub, varných desek, ale i chladniček a praček mají možnost zablokovat - "zamknout" tlačítka tak, že spotřebič nelze bez odblokování zapnout ani přeprogramovat. Pro blokování a odblokování třeba jistý čas podržet tlačítko nebo kombinaci tlačítek. Udržet prstíček více než pět sekund přitlačen na jednom místě je totiž pro malé děti velmi náročné, ne-li zcela nezvládnutelný úkol. Jednoduchá logika říká, jak tento způsob ochrání malé rošťáky, kteří prstíky hmatají po varném panelu s dotykovým ovládáním, ale "zamykání" může být praktické i při chladničkách a mrazničkách - pokud by dítě nastavilo namísto navolených mínusových teplot nulu. Než byste na jeho volnočasovou aktivitu přišli, měli byste zřejmě v kuchyni pořádnou louži a mrazničku plnou znehodnocených potravin. Inteligentní spotřebiče rovněž nezačnou fungovat při navolení nesmyslných údajů. Například na mikrovlnce si může dítě navolit program tepelné úpravy, ale nepodaří se mu ji zapnout, když do ní předtím nic nevložili. Pro větší děti však může být mikrovlnná trouba tím nejbezpečnějším způsobem, jak si samy mohou přihřát večeři či kakao.Velmi jednoduše se na ní totiž naprogramuje takový ohřev, aby měl pokrm správnou teplotu, a pokud se používá vhodné nádobí, popáleniny nehrozí.
Příklady bezpečnostních prvků domácích spotřebičů
- Dětská pojistka proti otevření dvířek zakomponovaná na sporácích a samostatných troubách
- Mechanická pojistka na dvířkách při nadzvednutí pojistky lze dvířka otevřít, jinak zůstávají zablokované
- Zablokování změny nastavení zakomponované na vestavných troubách umožňuje zablokovat změnu nastavení, a tak dítě nemůže změnit nic, co předtím zvolil rodič
- Vícevrstvá skla trubek a sporáků (3 nebo 4 vrstvy) zajišťují snížení venkovní teploty dvířek sporáku nebo trouby eliminují možnost popálení dítěte
- Dětská pojistka proti zabouchnutí dvířek zakomponovaná na většině zepředu plněných praček umístěná na dvířkách z vnitřní strany, obdoba pojistky na zadních dveřích auta - pokud se jí otočí, dvířka se nedají zavřít vynalézavé dítě tak neskončí zabouchnuté v pračce
- Přerušení provozu myčky, mikrovlnky přeruší program, když se náhodou otevřou dvířka, varné konvice mají ochranu proti spuštění naprázdno
