Od ručního strojku ke kuchyňskému robotu
Dříve než se přišlo na myšlenku pohánět kuchyňské strojky elektromotorem, v domácnostech se používaly strojky s ruční klikou. Dovoz koření ze zámoří v 18.století podnítil především řemeslnou výrobu drtících mlýnků, které nahrazovaly hmoždíř. Strojky z tohoto období se většinou nedochovaly, ale pokrok šel tak pomalu, že se jejich způsob výroby delší dobu téměř nezměnil.
Zlatý věk
Až druhá polovina 19. století představuje skutečně zlatý věk ručních strojků a mlýnků do domácnosti. Technologie odlévání drobných a poměrně přesných součástek z litiny umožnila jejich hromadnou výrobu. Mohli se vytvářet i složité tvary a ozubené kolečka mnohem levnějším způsobem jako dosud tradičními technologiemi, kováním a ručním opracovávání.Ozubené převody umožnily přechod do rychlejšího i pomalejšího pohybu nebo do synchronizovaného pohybu více nástrojů. Typické strojky s převodem na větší rychlost jsou šlehače. Znásobení síly na pracovním nástroji (především to byly mísiče těsta) se mohlo uskutečnit převodem na menší rychlost. Mezi strojky se složitějším mechanismem patřily loupače jablek a brambor, odpeckovač na třešně a švestky a krájecí strojky.
První mlýnky na maso
Rozměrné sekací strojky napodobovaly ruční práci při rozmělňování masa a krájení zeleniny. Později je vytlačily rotační nože, které společně s mlýnkem na kávu jsou nejrozšířenějšími strojky. Vývoj rotačních nožů na maso od velmi složitých strojků a četných nožíků završil americký strojek s podávacím závitem a nožíky, které rotují proti destičce s otvory. Strojek je bez převodů jako strojky na strouhání a krájení, které představují rotační formu dřívějších struhadel a kráječů.Dnes jsou již raritou rozličné pasírovací zařízení a čističe nožů, které zanikly po nástupu nerezových příborů. Tam, kde bylo třeba zvětšit sílu, používaly se dávno známé pákové a závitové lisy v příručním provedení. Sem patří louskáčky, lisy na citrony, sekáčky na cukr, kráječe na chléb a nudle, závitové lisy na ovoce a škvarky.
Všestranný robot
Již před první světovou válkou vznikla ve firmě AEG v Německu myšlenka pohánět různé kuchyňské strojky namísto kliky elektromotorem. Vzhledem k vysoké ceně se tehdy masově nerozšířily. Po válce v polovině dvacátých let minulého století se v USA objevily na trhu hned dva koncepčně odlišné kuchyňské roboty. Model připomínající svým vzhledem stojanovou vrtačku s mohutnou základnou (Kitchen-aid) vycházel z osvědčených strojů pro pekárny, cukrárny a velké hotelové kuchyně. Druhý model s lehkou konstrukcí se mohl držet v ruce (Sunbeam). Příslušenství obou robotů bylo velmi bohaté a zejména typ Sunbeam se nadlouho stal vzorem pro další produkci v Evropě.
