Oprava střešní krytiny na chalupě
Poruchy střešních konstrukcí se obvykle vyskytují v lokálním rozsahu. Pokud se však včas neodstraní, umožní rozšiřování dalších poškození na další konstrukce budovy. Přitom na jejich odstranění většinou stačí oprava poškozené části krytiny nebo výměna poškozeného trámu.
Zásady pro výměnu střešní krytiny
Při výměně krytiny starších budov je optimálně respektovat ten typ krytiny, který se na budově vyskytoval již minulosti. Pokud není vhodné nebo výhodné respektovat uvedená kritéria i po materiálové stránce, je dobré snažit se alespoň o jejich vizuální naplnění (například použít moderní krytinu, která se však svým vzhledem - barvou, tvarem - blíží k tradiční). Základní zásady, které při výměně střešní krytiny je třeba respektovat, jsou tyto:
- zachování autenticity materiálu a vzhledu - Při renovacích je třeba upřednostnit zachování původní historické (přirozeně, technicky funkční) krytiny - zejména patinované měděné krytiny - před jejím demontáží a nahrazením novou. Původní měděné plechy, které se vyráběly staršími technologickými postupy, mají obvykle vyšší životnost, než měděné plechy vyráběné moderními postupy.
- zachování kontinuity materiálu, zpracování a vzhled směňované krytiny - Při opravách je třeba upřednostnit opravy krytiny v menším rozsahu před jejím celkovou výměnou, upřednostnit zachování historického typu krytiny z doby výstavby nebo zásadní přestavby a minimalizovat používání měděného plechu na překrytí, zejména na stavbách, na kterých se nevyskytoval (což byla v minulosti převážná většina staveb, protože měděný plech byl drahý).
- záchrana ohrožené budovy
Pokud nelze postupovat podle předchozích bodů
například z důvodů insolventnosti vlastníka a budova je pro poškozenou krytinu ohrožena, tehdy je třeba neprodleně zrealizovat jakékoliv překrytí střechy.
Oprava keramických krytin
Pokud je poškozené místo střechy dobře viditelné, na opravu je vhodnější použít starší tašku z méně viditelného místa střechy, které se opraví novou taškou. Dosáhne se tím stejná barevnost pohledově exponované části střechy, protože nová taška je obvykle světlejší. Tento postup je vhodný zejména u starších budov, pro které se vyrábí i speciální - předem u výrobce patinovaná taška. Pokud se krytina klade na otevřené laťování, může se oprava uskutečnit i z vnitřní strany střechy.Pokud je však střecha pokryta deskami, lepenkou nebo v podkroví tepelně izolovaná, opravuje se pouze z vnější strany. Pokud novou taškou prosakuje vlhkost, je třeba počkat určitý čas (několik měsíců až let), dokud se taška přirozeně ucpe prachem (zatáhne se). Na rychlejší hydrofobizaci tašek lze použít i speciální nátěrové hmoty. Hřebenové tašky keramických (taškových) střech jsou nejvíce vystaveny klimatickým vlivům. Časem se proto musí znovu osadit do nové malty, nebo přichytit novými dráty. Použití vápenné malty je důležité zejména v historických sídlech, protože lépe ladí s tradičním vzezřením historických střech. Zvětráváním mění malta svou barvu do béžova / okrova, proto by se neměla přibarvovat (například do červena).
Oprava břidlicových krytin
Životnost samotné břidlice je téměř neomezená, avšak životnost krytiny limitují hřebíky, případně jiné úpony (po jejich zrezivění - pokud jsou z korodujících kovů - se krytina uvolňuje) a také mimořádné události (úder do střechy, bezohledný výstup řemeslníka na krytinu a podobně).Znovu přibít břidlicovou krytinu na latě není možné, protože vyšší řady břidlic, překrývající místa přichycení, nelze dostatečně nadzvednout. Drobné opravy lze realizovat například přilepením epoxidovým lepidlem, nebo přichycením břidlicového dílce k lati proužkem nerezového kovu (například olova, mědi, hliníku), přilepenému k dílci. Podobným řešením je zaháčkování břidlicové šablony. Při větší opravě je vhodné vyměnit původní ocelové nebo železné hřeby za hřebíky z nerezavějící oceli. Prasklé díly břidlicové krytiny lze opravit pryskyřičným epoxidovým lepidlem nebo tmelem. Větší pevnost opravené praskliny lze dosáhnout zesílením spoje pruhem skelné tkaniny na spodní straně namočené do pryskyřice.
Oprava plechových krytin
Oprava plechových krytin spočívá v pravidelném odstraňování rzi, která se vytváří zejména ve spojích a ohybech čištěním a natíráním antikorozními přípravky. Při rozsáhlejší a hloubkové korozi je výhodnější plech vyměnit celý (plech uvolněný v zkorodovaných spojích může při větru například vydávat hluk). Na nové krytině se první nátěr realizuje asi za 2 až 4 roky (do té doby krytinu chrání vrstvička oxidu kovu), pak třeba nátěr pravidelně obnovovat. Tmavohnědá, šedočerná nebo zelená vrstva oxidu na měděném plechu (měděnka) se neodstraňuje, protože představuje jeho přirozenou ochranu. Výměna starších plechů (asi před poloviny 20. století, které jsou sice poškozené, ale lokálně je lze opravit) obvykle není velmi výhodná, protože nové plechy mohou mít nižší kvalitu než původní.
Oprava šindelových krytin
Dřevěné šindele se vyrábějí z různých dřevin, v různých velikostech a rozmanitými způsoby (nejvhodnější bývají jedlové či dokonce dubové, ale běžně jsou na trhu zejména smrkové).Nejdelší životnost a nejvhodnější vzhled (ale i nejvyšší cenu) mají šindele vyrobené štípáním. Kompromisní náhradou mohou být šindele rozsekané a následně hoblované. Šindele vyráběné pouze kácením mají nízkou životnost a jiný vzhled - na střechy s očekávanou vyšší životností proto nejsou vhodné. Při opravě šindelových střech se postupuje stejně jako při opravě tašek, problémy však mohou způsobit hřebíky, kterými se šindele přibily k laťování a které se často skrývají pod vrchními řadami krytiny. Hřebíky lze odstranit zevnitř podkroví, často je nutná jen částečná oprava - vložení kratšího šindele, který se přibije o spodní lať. Důležité je vložit takový šindel, který do uvolněného otvoru (uvolněného pera i drážky) těsně zapadne. Životnost šindelových krytin zvyšuje i volné vyvedení kouře z kamen nebo z pece přímo do podkroví, což je tradiční, historický způsob konzervace dřevěné krytiny. Je vhodný pro objekty lidového stavitelství, avšak neumožňuje efektivní využití podkrovního prostoru.
Na provizorní a levnou opravu šindelových střech lze využít i plech z použitých smolných sudů,
kterým se prodlouží životnost šindelové krytiny i o několik desetiletí. Při celkové výměně šindelové krytiny je dobré pořídit si šindele, které jsou vysušené a nekroutí se (měly by být vyrobeny z mírně levotočivých stromů). Jinak je potřeba při osazování třeba neustále přitlačit k latím, přičemž některé kusy mohou prasknout. Šindele se připevňují hřebíky v dolní části. Hřebíky je po zatlučení vhodné nechat vyčnívat ze šindelů asi 2 až 5 mm. V horní části se přichytává každý pátý šindel, přičemž pro budoucí údržbu je vhodné, šindele hřebíky nepřibíjet, ale jen přitlačit háčky z ohnutých hřebíků přibitými na přečnívající lať. Šindele třeba ukládat dvěma různými směry (dle pozice drážky), přičemž dobré je drážky orientovat od směru převládajících větrů. Šindele se ukládají ve směru spádnice - mírně odchýlené od svislice tak, aby s ní drážka vytvořila ostrý úhel otevírající se směrem dolů, který umožní vytékání vody z drážky. Na nárožích a v úžlabích se šindele osekávají do lichoběžníkového tvaru. Při šindelování valby nebo polovalby se do plochy střechy někdy přidává jeden dodatečný řádek šindelů, který se za nárožím vede do ztracena. Na hřebenu se ze směru převládajících větrů vyloží jeden řádek tak, aby asi o 5 až 10 cm přesahoval na opačnou stranu střechy. K tomuto řádku se pak z opačné strany lícuje poslední řádek. Šindelů vedeme od ruky, případně jen podle provázku (snad s výjimkou spodního řádku, jehož přímku je dobré zaměřit), protože mírně křivé vedení řádků dává střeše přirozenější vzhled. Pro zvýšení životnosti je vhodné koupit impregnované šindele, které je pak třeba asi jednou za čtyři roky natírat konzervační látkou.
Oprava slaměných krytin
Opravu krytiny z jiných organických materiálů (ze slámy nebo z rákosu) lze realizovat výměnou poškozených dílců za nové. Vložit nový dílec je poměrně složité, protože je fyzicky náročné vtlačit ho mezi původní uleželý organický materiál. Po vtlačení se nový dílec připevní k laťování stejným způsobem, jako jsou ostatní. Používání drátů nebo sbíjení dílců se na dlouhodobou úpravu krytiny nedoporučuje, protože takové řešení časem "prořezávají" slámu a způsobují rychlejší znehodnocování krytiny. Jsou vhodné pouze na částečné opravy. Nejvhodnější je přivazovat dílce povříslemi ze slámy. Na provizorní ochranu poškozené slaměné krytiny je velmi vhodná plachta z hrubé celtoviny nebo hrubší plastová plachta, kterou se střecha přikryje. Rohy plachty je třeba připevnit na konstrukci střechy - například přivázáním lanem. Na ochranu slaměných krytin budov (zejména sezónní užívaných) před rozfoukáním větrem, rozcuchaná ptáky a podobně se může použít i síť s většími oky (z přírodních nebo umělých vláken), která se rozprostře na krytinu. Síť by měla být buď přírodní barvy, ladící s krytinou, nebo bezbarvá.
Oprava krytin z jiných materiálů
Při opravách střech z plastových tvarovek, které jsou obvykle prasklé, třeba uvolnit šroubové spoje, kterými se krytina spojuje a poškozený dílec vyměnit, případně našroubovat nový dílec přímo na poškozenou část. Přitom si však třeba dávat pozor, aby pohybem po střeše nebo přílišným zatahováním šroubů nepopraskaly další díly, které již mohou být zkřehlé. Pokud šroubové spoje není pro korozi lze snadno uvolnit (což je spíše pravidlem), lze na spoje nanést brzdovou kapalinu, která pronikne do závitů a za několik hodin spoj obvykle povolí.
