Jak pěstovat listovou zeleninu?
Je zdravá, chutná a obsahuje mnoho vitamínů. Pokud ji budeme vysévat průběžně od časného jara do pozdního podzimu, můžeme si na ní pochutnávat během celé sezóny. Zde je návod, jak a kdy pěstujeme jednotlivé druhy.
Společným znakem všech druhů je, že konzumní částí jsou listy, případně jejich stopky. Nejčastěji se využívá v čerstvém stavu na přípravu salátů a příloh k hlavním jídlům, případně tepelně upravená ve formě zahuštěné omáčky. Obsahuje významné množství vitaminu C, provitaminu A, minerálních prvků, vlákniny, chlorofylu a jiných důležitých látek. Má nízkou energetickou hodnotu, proto se uplatňuje i při redukčních dietách.
Salát
Všechny druhy jsou nenáročné na teplo a můžeme ho pěstovat i ve vyšších polohách. Je chladno vzdorný a snáší i krátkodobý pokles teploty do - 5 ° C. Zimní odrůdy jsou dokonce mrazuvzdorné a dobře přezimují. Nejvíce jim vyhovuje půda ve staré síle. Salát je náročný na přístupný vápník a bór. Hnojiva zapracujeme nejméně dva až tři týdny před setím nebo vysazováním. Pokud je půda správně vyhnojená, po vysazení ji už netřeba hnojit. U všech typů je důležité mělké sázení, aby srdíčko bylo alespoň jeden centimetr nad úrovní půdy. Pozdní a letní salát pěstujeme ze sazenic nebo z přímé setby. Sazenice pěstuje řidší setbou na volný záhon nebo do studeného fóliovníku v druhé polovině dubna. Nevyžadují přesazování, protože rostliny dorostou na místě výsevu. Letní salát sejeme koncem dubna až do poloviny června. Sázíme ho od konce května do poloviny července a sklízíme od července do října. Letní salát je vhodný i pro podzimní pěstování. Ze setby od konce července do poloviny srpna získáme sazenice, které se sázejí do poloviny září. Upřednostňuje se však přímý výsev. Pokud chceme pěstovat zimní salát v květináčích, pěstujeme je setbou v první polovině září. Sazenice je třeba vysadit ještě na podzim, nejpozději do poloviny října. Tak rostliny dobře zakoření a začnou růst. V zimě přeruší vegetační období a pokračují v růstu na jaře. Rostliny se rychle vyvíjejí a v ranosti předčí jarní salát.
Štěrbák
Také nazývána Štrbák, má dvě formy - endivii kadeřavou letní s kudrnatými a endivie zimní s celistvě-okrajovými listy. Pěstujeme ji zejména jako následnou plodinu po raných zeleninách. Na konzumaci na podzim a v zimě vyséváme osivo koncem června nebo v červenci přímo na záhony. Po vytvoření čtyř listů rostliny jednotíme na vzdálenost 30 cm. Předpěstované sazenice vysazujeme od března až do konce srpna do sponu 30 až 40 x 30 cm. Při nedostatku vláhy rostliny vybíhají do květu. Dva až tři týdny před sklizní hlávky svážeme a do poloviny výšky nahrneme zeminou, aby se vybílili. Musí však být dostatečně suché, jinak by mohli hnít.
Petržel naťová
Je dvouletá rostlina. Známe hladko listnaté a kudrnaté formy. Daří se mu v teplejších i chladnějších oblastech. V sušších podmínkách je nezbytné zavlažování. Pěstujeme ho z přímého výsevu v časném jarním období. Po vysetí semen povrch půdy udusáme. Ve volné půdě nezamrzá, proto ho ze záhonu můžeme sklízet i v průběhu zimy.
Šťáv zahradní
Je vytrvalá zelenina odolná proti mrazu. Konzumní částí jsou vyvinuty listové růžice nebo jednotlivé listy bez stopek. Šťáv zahradní není náročný. Daří se mu ve všech polohách a půdách. Dobře snáší i zastíněná místa. Příprava půdy je podobná jako u jiných druhů zeleniny. Pěstujeme ho většinou z přímé setby od dubna až do září. Brzy na jaře ho můžeme rozmnožovat dělením trsů. Osivo sejeme do řádků vzdálených 20 až 30 cm. Po vzejití ho jednotíme na vzdálenost 20 cm v řádku. Během vegetace odstraňujeme plevel a kypříme půdu. Listy sklízíme 40 až 50 dní od výsevu. Květní stonky odstraňujeme, čímž podpoříme tvorbu nových listů a prodloužíme sklizeň. Šťáv řežeme postupně podle potřeby nebo najednou každé tři až čtyři týdně. Na jednom místě ho můžeme ponechat tři až šest let.
Celer listový a řapíkatý
Nároky na půdu jsou stejné, jako má celer vonný pěstovaný na bulvy. Nejvíce mu vyhovují teplejší oblasti. Je náročný na vápník a snáší vápnění půdy v předchozím roce. Celer listový i řapíkatý se pěstuje ze sazenic s termínem výsadby v druhé polovině května. Sazenice se začínají připravovat v chráněných prostorách asi 75 dní před plánovanou výsadbou. Mladé rostlinky ve fázi dvou až třech pravých listů pikýrujeme. Celer má vysoké nároky na vláhu, s největší potřebou vody od poloviny června do poloviny září.
Rebarbora
Je víceletá zelenina, která se na jednom místě pěstuje šest až deset let. Nároky na klimatické podmínky má skromné. Místo určené k jejímu pěstování zpracujeme do hloubky 60 cm. Současně zapracujeme chlévský hnůj a průmyslová hnojiva, kyselou půdu vápnem. V našich podmínkách má osivo rebarbory nízkou klíčivost, často neklíčí vůbec. Vysévá na řídce do pařeniště nebo skleníku. Po vzejití rostlinky dvakrát rozsadíme. Vegetativně ji rozmnožujeme dělením trsů ze starších rostlin. Každá rostlina má mít nejméně jeden neporušený vegetační vrchol a tři kořínky. Rebarboru můžeme vysazovat na podzim i na jaře. V místech s tuhou zimou a vlhčí půdou je spolehlivější jarní výsadba od druhé poloviny března až po začátek dubna, na podzim do poloviny října. V prvním roce ji před zimou chráníme listím nebo rašelinou, kterou zavčas na jaře odstraníme. Ve druhém roce sklízíme stopky postupně od poloviny dubna do konce června. Od konce června už listy nesbíráme, aby se vytvořil dostatek zásobních látek na příští rok.
