Je střídavá péče výhrou pro rodiče, děti a nebo všechny zúčastněné?
Co znamená, když se rodiče před soudem dohodnou na střídavé péči? Je to vůbec pro jejich dítě to nejschůdnější řešení toho, že se jeho rodiče rozejdou? Zkusíme se na problém kouknout z pohledu dětí.
Snem asi každé ženy-matky je kompletní rodina,
harmonické manželství a šťastné chvíle v kruhu blízkých. Tento sen může překazit jediný strašák - postrach všech rodičů a dětí - ROZVOD. Samotný rozvod ani není až tak deprimující, jako spíše život po něm. Život, kdy končí idylická chvilka pro dítě a začíná tvrdá realita, kterou obklopují už tak nepříjemné situace .. Dítě je zdí mezi oběma rodiči a mnohdy i zbraní jednoho z nich a samotné potřeby a zájmy dítěte jsou podceňovány či zůstávají nepovšimnuty. Reakce dětí bývají různé v závislosti na pohlaví či věku, ale největší trhliny v osobnosti dítěte se mohou projevit až v období puberty. Častokrát jsou děti přesvědčeny o tom, že hlavní příčinou rozpadu manželství jsou ony samotné. Proto, jakékoliv odchylky od normálního chování mohou signalizovat, že cosi není v pořádku. Těžko říci, zda je rozvod nejméně bolestivý pro menší děti, starší nebo dospívající. Každopádně se to dotkne každé dušičky. A my jsme tady na to abychom našim ratolestem pomohli překlenout toto období. Nicméně ne každý rodič bere svou roli zodpovědně ....
Dvojí metody výchovy
Jednou věcí je to, že se o dítě příkladně staráte a snažíte se o vytvoření jakéhosi "režimu" co se týče papání, spinkání, návyků atd. ... No a věc druhá je, že u druhého rodiče je režim úplně jiný. Jeden víkend dokáže rozházet dennodenní snažení a vštěpování výchovných pokusů. Jen rodiče ( a nemusí to nutně být jen maminka), kteří jsou v podobné situaci ví nejlépe, jaký to má vliv na dítě. Jeden z rodičů se snaží dítěti poskytnout co možná "nejlepší" péči během jejich víkendových dnů. Takže někteří tím nadělají více škody než užitku.
Střídavá péče
Pěkně myšleno. Sice střídavá výchova zachovává prvky možnosti podílení se na výchově obou rodičů, ale otázkou je, když spolu nemluví nebo neumí spolu vyjít, jakým stylem by měla být ta výchova aplikována, aby měla svůj význam? To se často stává kamenem úrazu, že každý rodič může praktikovat jiné metody, které se nemusí líbit tomu druhému. Tím se pak dítě stává jakousi loutkou jako při hře na slepou bábu. Malé dítě neumí docela dobře zvážit co je dobré a co je špatné a to samozřejmě ovlivňuje jeho psychiku. Jaké vlivy to opravdu zanechá je jen otázkou času. Nepopíratelně má tento systém kromě nevýhod (kterých je prý podstatně méně) i své výhody jako např.. že tato výchova respektuje právo dětí na svobodnou volbu, podle odborníků dokonce zmírňuje následky po rozvodu, staví oba rodiče na stejnou úroveň a nabízí jim stejné možnosti. Je proto na místě otázka zda je to výhra pro rodiče, dítě či pro všechny? Hlavně by vše mělo fungovat formou domluvy s co největším ohledem na přání a zdárný vývoj dětí.
