Puberta vs. teenager
Teenager už není malé dítě, ale zároveň není ještě ani dospělák. Je to něco mezi, a to jako fyzicky, tak duševně. Nejlepší definice je hledání sebe samého, touha někam se zařadit, někam patřit.
Mnohokrát slyšíte z úst rodičů, že s jejich dítětem už pořádně "mlátí puberta" a stížnosti typu, jak je drzé, nevděčné a nevychované. A jak se to s ním už nedá vydržet. Ty neuvěřitelné změny nálad od veselosti, bujarosti po nekonečný zármutek a melancholii, kdy mlátí dveřmi svého pokoje s nápisem "Nepovolaným vstup zakázán". . A pak opačné poznámky teenagera směrem k rodičům jak nic nechápou, neustále dirigují a poučují. Pletou se do věcí, kterým nerozumí a do kterých jim podle něj nic není. Z nejnovějšího výkřiku módy upadají do mdlob. Jestli opravdu zapomněli, že i oni byli kdysi mladí, případně pochybnosti zda byli vůbec kdysi mladí. . .
Dá se takovým generačním nebo podobným potížím v dobách puberty vyhnout? Případně alespoň trochu zamezit generační propasti? Například vhodnou formou výchovy už v raném dětství, typu "Ohýbaj ma mamko, dokud já sem Janko"?
Vhodná, nebo nevhodná výchova?
Tak na toto neexistuje jednoznačná odpověď. Mnohokrát slyšíme, že dítě je nevychované nebo za to může špatná výchova. Ale jak poznáme, co je na naší výchově špatné nebo naopak dobré? Každý rodič si určitě přeje vychovat ze svého dítěte dobrého člověka. Žádný rodič si nedá předsevzetí, že vychová zloděje nebo člověka který vraždí, zabíjí a bije druhé lidi.
Ale na druhou stranu také nechce vychovat oběť, kterou bude někdo mlátit nebo týrat. Chce, aby se dokázalo bránit, bylo sebevědomé (což dnešní doba vyžaduje) a dokázalo rozeznat dobro od zla. Ale toto je těžký úkol i pro nás dospělé natož pro děti. Snažme se tedy vychovávat podle rad svého srdce. Pouze tehdy to bude neomylné. Naučme se, že vždy se dá najít řešení ať už správnou komunikací nebo vyhledáním správného odborníka.
Odmalička veďme dítě k lásce a to tak, že my sami ho budeme milovat. Budujme v něm důvěru, aby se na nás mohlo obrátit s každým problémem. A také v něm prohlubujme svou důvěru tak, že když i my jako rodiče něco slíbíme, snažme se to všemožně splnit, a pokud se nám to nepodaří (kvůli, práci, financím.), vhodným způsobem a věku přiměřeně vysvětleme příčinu. Protože i komunikace je velmi důležitá.
Pokud to takto uděláme, můžeme očekávat a "sklízet plody" naší výchovy. Je třeba si ale uvědomit, že co platí při jednom dítěti, nemusí při druhém. Neboť každý jsme jiná povaha, individualita a každý jsme výjimečný v něčem jiném. Ale nikdo nezná své dítě lépe než rodič, který ví o jeho silných i slabých stránkách.
V minulosti měly děti vůči rodičům větší respekt, odstup i úctu. Dokonce jim kdysi i vykaly. Fyzické tresty, zejména ze strany otce jako hlavy rodiny, nebyly ničím výjimečné. Oproti tomu dnešní doba je i v tomto mnohem volnější a liberálnější. Děti jsou k rodičům blíže. Fyzické tresty jsou zakázané a neustále se polemizuje o "výchovné na zadek" nejmenším dětem, které ještě nejsou schopny chápat důsledky svého jednání (chytají nebezpečné věci). V každém případě je nejlepší střed. Tedy nenechat si skákat po hlavě, ale zároveň mít s dítětem zdravý kamarádský vztah a to zejména v pubertě.
Co je to kamarádský vztah?
Je to pěkný vztah rodiče s dítětem. V první řadě je ale třeba si uvědomit roli rodiče. Mít kamarádský vztah neznamená "opičit se" po svém dospívajícím puberťákovi a vydat se s ním na koncert nebo na diskotéku ve "stylovém oblečení". To by jeho egu opravdu nepomohlo. Byl by tak akorát na posměch spolu s vámi.
Základem dobrého vztahu je otevřená komunikace, tedy najít si čas na rozhovor a poslechnout si i nám možná připadající malicherný problém. Tresty, zákazy, příkazy opravdu nejsou tím pravým způsobem na jeho vybudování. Důsledná výchova, založená na důvěře s jasně stanovenými pravidly a hranicemi. Hledat kompromisní řešení. Tedy určitě ne všechno dovolit, ale dohodnout se, aby byly spokojeny obě strany.
Když bude mít i dospívající dítě možnost vyjádřit se a získat pocit odpovědnosti, pak se i dohodnutá pravidla budou snadněji plnit.
Mít dobrý a otevřený vztah s dítětem a podporovat jeho zájmy je nejlepší investicí do budoucnosti našich dětí.
