Život není jen samá příprava na budoucnost, ta někdy nemusí vůbec přijít
Syndrom odkládaného života je v dnešních dnech poměrně běžný. Jde doslova o život v budoucnosti. Člověk žije v představě, v jakémsi snu. Ta ho motivuje dále zvládat každodenní problémy. Je to život v naději. Život v očekávání - v této chvíli se to nedá, tak si to aspoň představím a vydržím, dokud můj sen bude skutečností. Jak ho překonat a opět se těšit z přítomnosti?
Život v představě versus příprava na budoucnost
Každému z nás je jasné, minimálně je to logické, že není možné žít v budoucnosti. Myslet na budoucnost a připravit se na ni je velmi důležité. Neměla by nás však odpojit od současnosti a schopnosti užívat si přítomný moment. Přítomnost je totiž jediný čas, kdy dostáváme nové a nové příležitosti žít, učit se, poznávat. Při předvídavosti a plánování proto není dobré zapomínat na přítomnost.
Odkládat život nebo schopnost odložit uspokojení
Už samotný název "odkládaný" život je varovným signálem. Je to do jisté míry schopnost něco přetrpět. Vydržet, odložit okamžité uspokojení a čekat na to, co mi může v budoucnu přinést větší uspokojení. Tento přístup - schopnost vyměnit současné štěstí za jiné, větší a silnější - je vynikající, protože nás neomezuje pouze zažíváním aktuálních radostí, ale máme naději, že jednou bude ještě lepší. Měla by v tom však být jistá vyváženost: žít je třeba i teď, ne jen v budoucnosti. Někdy je dobré odložit uspokojení a někdy zase žít teď, poddat se momentu, nechat se jím pohltit. I půst je dobrý - o to větší je později radost z jídla. Ale nejíst vůbec vás může stát život.
Odkládán může znamenat také nikdy nerealizovat
Nakonec může odkládání "žití" či uspokojení nabrat takové rozměry, že začnete žít pouze pro budoucnost. A o tom je Syndrom odkládaného života. Ctnost nechovat se jako dítě či nezralý člověk, který musí své potřeby uspokojit hned, tady přerůstá až do neschopnosti žít svůj život naplno. Žije se už vlastně jen pro odkládání. Pro představu, strach, obavu, očekávání a naděje, že jednou přijde ten den, kdy si budu svou existenci zase užívat. Může to být však i závislost na očekávání, protože nynější přítomnost pro vás nestojí za nic. Může to být útěk do snů, které se nikdy nesplní.
Projevy odkládaného života
Velmi typickými projevy a znaky Syndromu odkládaného života jsou vyjádření s "podmínkou": pokud se stane tohle, pak se stane tohle ". To může mít dlouhodobý charakter: "Pokud budu jednou dospělý, pak budu žít naplno" nebo: "Když budu v důchodu, tak pak si to budu užívat, budu žít, cestovat" nebo krátkodobější: "Pokud budu každý den cvičit, budu dobře vypadat a pak budu konečně takovým, jakým jsem chtěl vždy být "apod. Vždy na začátku je podmínka, po splnění které přijde vytoužený život. Teprve tehdy se to celé stane, tehdy to přijde. Tehdy budu moci začít žít. "Koupím si a auto a pak ... najdu si vztah a pak ..." Jde o očekávání velké štěstí, jakési budoucí výhry. Velké štěstí opravdu jednou přijde, ale do té doby nedokážete být spokojeni a šťastní, vděční za to, co máte tady a teď. Plyne z toho jedna závažná otázka - pokud nedokážete být šťastní nyní s tím, co máte a co jste, podaří v vám to v budoucnu?
Co se za syndromem skrývá?
Je v tom nejistota? Nebo strach, že se naše představy o životě nesplní? Či dokonce magie? Ano, skutečně je v tom magie v podobě jednoduchého přání: aby vše bylo tak, jak si to představujeme. Důležité je, odlišit přirozené kladení si cílů, které nám pomáhají rozvíjet se, od chronického odkládání, odpojující nás do života v přítomnosti. Pokud nemůžete žít náš život nyní, ačkoli není ideální, kdy ho chcete žít? Neznamená to však, že se máte vzdát cílů, snah či nadějí. Znamená to, že zvládnete žít plnohodnotně, ačkoli ne jako král i nyní, i v budoucnosti. My lidé určitě umíme žít teď a zároveň se připravit i na budoucnost.
Představa, ve které žijeme
Nikdo z nás neví, co se stane zítra, nikdo z nás netuší, co se mu přihodí, co se může přihodit v jeho blízkém či širším okolí, což může ovlivnit jeho život zásadním způsobem. Život není až tak předvídatelný a skutečně cokoliv dokáže ho změnit tak zásadním způsobem, že "představa", do které jste tolik investovali, najednou ztrácí smysl.
Příprava na život
Šok je pro člověka se syndromem odkládaného života vlastně pouze příprava - příprava na budoucnost. Cvičit, dělat to a to, zbohatnout, být úspěšný, stát na vlastních nohou, mít kvanta vztahů. Tyto a mnohé jiné podmínky musíte splnit a pak to přijde. Pocit štěstí a naplnění. Zároveň za tím stojí jakási nespokojenost s tím, co je nyní. Vnitřní rozpolcenost, nevyjádřená touha po tom, co chcete, po čem toužíte, ale co nežijete. Chtěli byste něco jiného, než máte nyní. A když toho dosáhnete, pocit zadostiučinění nepřijde. Možná nakonec zjistíte, že to vlastně vůbec není to, po čem skutečně toužíte.
Život je o cestě, ne o výsledku
Někdy je větší radostí očekávání než samotná událost. Jako příklad by se dalo použít dětství a dárky. Občas je čekání na Vánoce tou nejkrásnější částí samotných Vánoc. Najednou jsou konečně tady a vy se z toho vůbec netěšíte, jak jste čekali. Čekali jste tak dlouho a ony skončily tak rychle, přišly a odešly. Zůstali jste rozčarovaní - na toto jste čekali s takovou radostí? Vánoce byly pouze dětský příklad, který by se dal aplikovat na jakoukoli životní situaci. Když skončí to, na co jste tolik čekali, prostě vám nezbývá nic jiného, než kráčet vpřed a čekat, kdy štěstí přijde znovu. Jenže, zítřek (možná) nikdy nepřijde. Možná je celý odkládán život jen závislost na očekávání a představách, jaké to bude, když ... Jakési metaforické čekání na Vánoce. Možná přijdou, možná ne. A pak budete mít to, co jste chtěli. Ale jste si jisti? Důležité je mít rozlišovací schopnost: vidět rozdíl mezi děláním něčeho pro budoucnost a snahou o potěšení. V jisté chvíli se můžeme náhle zastavit a zeptat se otevřeně sami sebe: na co to celé vlastně bylo dobré?
Pozitiva odkládaného života
Ale abychom nebyli zcela negativní: někdy vám možná toto odkládání pomáhá přežít nepříjemnou současnost a nepodlehnout depresi z toho, jak žijete a co vidíte kolem sebe. Jen byste se tomu neměli bezmyšlenkovitě oddat.
