Tai-chi Chuan, meditace v pohybu (1.část)
Každý den jsme pod neustálým tlakem problémů. Jejich rozumové řešení v duchu vědeckého "západního" přístupu je většinou zdánlivé a dočasné.
Připomíná neustávající ping-pong, při kterém se po úderu vrací ne jeden ale více míčků. Jednou z efektivních metod použitelných při řešení moderních problémů je Tai-chi Chuan, umění vytvářet harmonii s okolním světem i se sebou samým. Je to komplex psychofyzických cvičení, jejichž účinnost je prověřena staletou praxí. Během dlouhé doby se tajemství tohoto umění předávalo v Číně z pokolení na pokolení, často jen v rámci jedné rodiny. Takto se v relativní izolaci vyvinuly postupně různé styly cvičení.
Co vidíme, když se jako divák ocitneme u někoho pohrouženého do cvičení Tai-chi Chuan? Možná by se první vjem dal přirovnat pomalému záběru běžícího tygra: elegantní pohyb naplněný vnitřní krásou, pružný, vláčný, nezadržitelně směřující tam, kam ho vede soustředěná vůle cvičícího. Pohyb je vyvážený, jakoby se tělo vznášelo na hladině vody, končetiny se hýbou ve sladěném rytmu. Jeden okamžik se liší od druhého, ale spojuje je klid a harmonie. Po chvíli cítíme, jakoby se i v nás šířil klid. Z pohybů vyzařuje do okolí klid a vyváženost. Je to velmi pěkný zážitek.
Tai-chi Chuan pochází z Číny. Někdy jej nazývají i čínskou nebo taoistickou jógou, protože podobně jako indická jóga zdůrazňuje více uvolněnost a vnitřní klid než sílu. Proto se jej může naučit kdokoliv nezávisle na věku, pohlaví nebo sportovních schopnostech. Cvičí se pomalu v pravidelném rytmu, pohyby jsou kruhové. Takové cvičení je velmi užitečné pro duševní i fyzické zdraví. Umění Tai-chi Chuan vytvořil taoistický mnich Chang San-Feng. Narodil se r. 1247 a podle dávných svědků žil díky cvičení více než 200 let. O tom, jak vzniklo Tai-chi Chuan, existují různé příběhy. Podle jednoho z nich v době, kdy žil v horách Wu-Tang, slyšel neobyčejně hlasitý křik ptáků. Hejno pozoroval zem, na níž číhá had se vztyčenou hlavou. V následujícím okamžiku se jedna straka oddělila a letící dolů zaútočila na hada. Ten uhýbal, ale zůstal přitom zkroucený. Boj pokračoval nahoru a dolů, dopředu a dozadu, dokud nezahlédli pohyb člověka. V tom okamžiku straka odletěla a had se ukryl. Při pozorování souboje si uvědomil Chang San-Feng podstatu toho, že "měkké a slabé nakonec vítězí nad tvrdým a silným", jak to psal starý mistr Lao-c, a vytvořil Tai-chi Chuan.
Klíčovými pojmy čínské filosofie jsou principy Jing a Jang představující nerozdělitelnou polaritu světa, ženský a mužský princip. Doplňují se v neustálém pohybu, mění se mezi sebou a tvoří harmonickou jednotu Tai-chi. Jejich vzájemná rovnováha je vyjádřena symbolicky čínskou monádou složenou ze dvou vzájemně prolínajících se polovin, tmavé a světlé. Chápání vztahu mezi Jing a Jang je v pozadí každého pohybu Tai-chi Chuan. Člověk podléhá stejným zákonům a při cvičení se i fyzicky i mentálně pohybuje mezi prázdnotou a plností, měkkostí a tvrdostí, aby dosáhl potřebnou rozvíjející se rovnováhu.
V pojetí školy Tai-chi Chuan není cílem boj, ale správné fungování v rytmu přírody i v normálních životních situacích. Je hledáním harmonie v procesu změny. Mezinárodní škola Tai-chi Chuan Tomasze Nowakowskeho byla založena jako tradiční škola. Tedy učí se v ní bez zkratek, bez hudby, jen trpělivým napodobováním pohybů učitele. Podle čínské moudrosti cesta ke svobodě vede přes přísnou disciplínu, a tak cesta k osvobození pohybu vede přes zvládnutí formálních sestav, na kterých pracovaly generace mistrů Tai-chi Chuan. Musíme se jim učit, dokud nepřekonáme zlozvyk používat své tělo jako nástroj ovládaný rozumem. Až se v jednotě mysli a těla objeví ztracená harmonie a pohyb člověka se přestane lišit od proudění vody, od růstu stromů, od letu ptáků po obloze.
