Jak vypěstovat krásnější a úrodnější vinnou révu?
Staří Řekové povýšili řez révy na skutečné umění. Kdysi dávno Řek Pausanias pozoroval keř, jehož výhonky okusuje osel. Zjistil, že v následujícím roce tento keř přinesl větší úrodu krásnějších střapců.
Traduje se, že od těch dob se réva každoročně ořezávala. A dosud je tento úkon nejdůležitějším zásahem během roku. Udržuje se jím rovnováha mezi růstem a rodivostí, ale dosahují se jím kvalitnější plody a zároveň určuje tvar keře. Správný řez však vyžaduje kromě ovládání techniky řezu i poznání biologických zvláštností růstu révy. Platí například obecné pravidlo, že keř bychom měli zatížit asi čtyřmi až deseti pupeny na čtvereční metr plochy. Přesný počet pupenů však závisí i na konkrétní odrůdě a její růstové síle. Nejvhodnější čas na řez je konec února a březen.
Jak ovlivňuje počet ponechaných pupenů na letorostech další růst révy?
Pokud použijeme krátký řez, snižujeme úrodu a keř zmohutní. Naopak při dlouhém řezu dosáhneme velkou úrodu, ale révový keř zeslábne. Množství ponechaných pupenů se proto řídí typem odrůdy, způsobem vedení, půdními poměry, vzrůstem a výživou keře.
Réva je liána
V duchu této zjednodušené charakteristiky má své zvláštnosti růstu. Proto pokud například řezem jeho liánovitý růst porušíme, přinese nám nižší úrodu. Řezem proto potlačujeme jinou jeho vlastnost - polaritu. Ta se totiž projevuje intenzivním růstem na vrcholech výhonků. Potlačit ji lze kratším řezem nebo ohýbáním dlouhých rodivých tažení. Při řezu nelze zapomenout ani na vzájemný vztah mezi podzemními a nadzemními částmi révy. Velká nadzemní část vyžaduje velký kořenový systém. Při nadměrnému přetížení keře pupeny se rodivost zákonitě snižuje. Pokud byla réva poškozena chorobami, škůdci nebo mechanicky, ponecháme při řezu jen zdravé výhonky. Při poškození zimními mrazy se doporučuje v dolní části kmene ponechat zásobní výhonky. Po odstranění zmrzlých nebo slabě rostoucích nadzemních částí z nich lze vypěstovat náhradní kmen révy.
Jak a čím řezat?
Na révu jsou určeny vinařské nůžky. Na řez starého a hrubšího dřeva používáme pilku s úzkým listem, který může proniknout dovnitř keře. Při vlastním řezu nejprve řežeme z keře nepotřebné staré tažně a jednoleté nevedou ke zrodu letorostů, které vyrůstají ze starého dřeva. Příští tažně vytvoříme z dvouletého výhonku. Za ním necháme záložní výhonek se 2 pupeny. Dvouletý je ratolest třeba řezat ve vzdálenosti 10 až 15 mm za nejvyšší rostoucím pupenem. Řez musí být hladký, aby rána byla co nejmenší. Z budoucího tažně odstraníme všechny úponky, z keře staré zaschlé výhonky a kmen očistíme od staré kůry.
Řez na jednotlivých vedeních
Způsoby vedení odpovídají nejen určitému systému a sponu, ale jsou i odpověď na požadavky pěstitelů.
Nízké vedení
Uplatňuje se při úzkých sponách, ve kterých nadzemní část je rozložena co nejníže k půdě. Používá se už jen zřídka.
Střední vedení
Je u nás nejrozšířenější způsob pěstování révy, při kterém kmen dosahuje výšky 70 až 80 cm a ostatní jeho část se formuje podle způsobu vedení. Na keřích necháme 1 až 2 kmeny, na vrcholu každého je jeden 8 - až 12 pučících tažní a jeden dvoj pučící záložní čípek. Na tažni vyrůstají rodivé letorosty, ze záložního čípku obnovujeme rodivé a záložní dřevo. Nejpoužívanější způsob středního vedení jsou kordony, palmety a Porýní-hesenské vedení.
Kordony mají kmen zakončený vodorovným nebo šikmým ramenem, který nese rodivé dřevo vyrůstající z 2 až 3 pučících čípků nebo 5 až 6 pučících tažní. U kmene necháváme zásobní čípek.
Palmety jsou méně rozšířený způsob středního vedení, při kterém jsou výhonky rozložené vějířovitě v jedné rovině.
Porýní-hesenskou vedení je univerzální. Na kmínku vysokém 70 až 80 cm ve výšce nosného drátu necháme tažeň s 10 až 14 poupaty a jednu dvoj pučící zálohu, což je vlastně Guyotův způsob řezu. V následujícím roce starý tažeň odstraníme a nový nařízneme z výhonku, který vyrostl z druhého poupěte záložního čípku. Z prvního poupěte původní zálohy řežeme novou zálohu. Řez takto opakujeme každý rok.
Vysoké vedení
Použije se hlavně na omezených plochách, u budov, chodníků, ale i v zahradách. Známé je Moserové vedení, které sestává z jednoho kmene s výškou 120 až 130 cm a jednoramenným nebo dvouramenným kordonem. Drátěnka je vysoká nejméně 2 cm, a musí mít dvoj hroty na zastrkávání letorostů. Keře v řadách jsou vzdáleny 1,2 m. Další způsob vysokého vedení je vertikální kordón, známý jako vertik. Spočívá ve vytvoření několika pater ramen s 1 - až 2 pučícími čípky na vertikálním rameni. Řez na dva tažně je podobný Porýní-Hesenskému vedení. Na jednom nebo dvou kmenech vysokých 1 až 1,2m ponecháváme 1 až 2 tažně, které se ohýbají přes nosný drát a obloukovitě se přivazují k drátu vedenému 30 až 40cm pod ním.
